Je opravdu full-frame zrcadlovka o tolik lepší než ta s menším čipem? Může snímač v kompaktu konkurovat zrcadlovce? A co mobily? Doženou někdy kvalitou pořádné foťáky? Velikost čipů je odpradávna ústředním tématem mnoha bouřlivých debat, a není divu: souvisí i s otázkou opravdu zásadní: kam se posouvá či posune svět focení jako takový? A čím budeme za pár let fotit?
Pojďme nejprve zrekapitulovat, jak vypadá stávající “čipové bitevní pole”. Je to situace, která se v zásadě nemění po mnoho let. Nejlépe to vše ukazuje výmluvná tabulka velikosti snímačů ve foťácích.
V dobách ne zase tak děsivě vzdálených jsme fotiti na staré dobré kinofilmy a velikosti oněch políček, co je ještě někde máte v krabici, byla 36 na 24 milimetrů. Tohle číslo nadále žije a žít bude jako onen full-frame (kinofilmový) rozměr čipu fotoaparátů pro profesionální či prostě jen hodně nadšené (a movité) fotografy.
Samozřejmě, nad full-frame stroji jsou ještě tzv. středoformátové fotoaparáty, které však se slušnou výbavou stojí zhruba jako menší auto a smysl mají hlavně pro opravdu špičkové komerční projekty. Byť jasně, i tu platí ono banální: větší rozměr opravdu znamená lepší (magičtější) výsledky.
Krátká rekapitulace – menší a menší a menší
Nás ale zajímá cesta směrem dolů od full-frame, kde zahlédneme onu tajuplnou zkratku APS-C, značící čipy výrazně menší, leč pořád ještě docela velké. Najdeme je ve všech zrcadlovkách od 15 000 do 50 000 Kč, ale také ve většině bezzrcadlovek od Sony po Fujifilmy (a ano, i Canon se nyní snaží s řadou M).
Ještě o něco menší je standard označovaný jako Mikro 4/3, který je charakteristický pro foťáky Olympusu a Panasonicu.
A o slovo se stále více hlásí i čipy tzv. jednopalcové osazované do opravdu šikovných “profesionálních” kompaktů. Opět je dobré pohlédnout do oné tabulky, kde je hezky vidět, jak výrazně je “jednopalec” menší než čip pořádné zrcadlovky, ale zároveň jak velikostí výrazně stojí nad ještě mnohem menšími čipy z obyčejných kompaktů.
Dobrá tedy, tolik rekapitulace, na níž není nic moc zajímavého – napínavé to začne být ve chvíli, kdy začneme zkoumat, jak si které velikost stojí ve srovnání s těmi menší či většími.
Samozřejmě, v oné tabulce výše chybí jedna poměrně zásadní veličina, a to velikost čipu mobilů, které – ať se nám to líbí, nebo ne – prostě vytváří a budou vytvářet nejvíce fotek na světě.
Různé mobily mají samozřejmě velikosti různé, ale obecně lze říci, že rozměry jsou ještě pod tím nejmenším obdelníčkem z grafu. Poslední generace iPhonů mají například čip o rozměru 4,8 na 3,6 milimetrů. Jinými slovy, pokud dobře počítám, ta ploška je více než dvacetkrát menší než čip začátečnické APS-C zrcadlovky a skoro padesátkrát menší než čip full-framu.
Ještě jednou: na plochu profesionální zrcadlovky by se vlezlo padesát čipů z iPhonu. To je opravdu dost.
Proč na velikosti tolik sejde. A sejde vůbec?
Proč na té velikosti vlastně tak záleží? A záleží na ní vůbec tolik?
Ano, i ne. Kolem významu velikosti čipu panuje poměrně hodně mýtů, které zveličují její význam (viz dále), ale zároveň jdou i do extrému přesně opačného: dojmu, že už to je vlastně jedno (což se děje hlavně pod vlivem mobilů).
Pojďme to rozebrat. Tedy: při zkoumání rozdílů mezi typy foťáků vždy platí dvě věci. První je více méně fyzikální: větší čip má, pokud to řekneme opravdu zjednodušeně, díky větším rozměrům mnohem lepší šanci (= možnost) obrázek namalovat lépe a kvalitněji. Což se hodí zejména ve špatných světelných podmínkách.
Druhý a možná zásadnější důvod síly větších čipů je trochu éterický: fotky z větších čipů mají prostě větší “hloubku”… A nemyslím hloubku ostrosti, ale hloubku ve smyslu trochu subjektivním, ale přesto existujícím: fotky z full-framů prostě obecně (ač ne nutně vždy) vypadají lépe, majestátněji, výrazněji než fotky s APS-C.
A celá ta debata tedy je o tom, jak zásadní je ten rozdíl v reálném životě, tedy při opravdovém focení. A jako moc si toho máme všímat.
Na co stačí fotka z mobilu
Tohle je svým způsobem otázka otázek: Jak moc dobrá, nebo špatná je fotka z mobilu? Dá se položit i trochu praktičtěji: kdy je rozumné fotit mobilem, a kdy to naopak opravdu nemá moc smysl?
Klíčová část odpovědi zní: záleží na podmínkách. Totiž: mobily jsou obecně hodně daleko, výrazně dál, než jsou mnozí tradiční fotografové ochotni připustit. Vždy je však zásadní pamatovat na technické limity, prostě onu “fyziku” z předchozích odstavců. Což přeloženo do praktického jazyka znamená, že mobily prostě opravdu mizerně fotí v horších světelných podmínkách. A dost možná to tak i zůstane, protože limit malého čipu je prostě hodně zásadní a není možné od něj čekat nějaké výrazné zázraky.
V praxi z toho vyplývá, že špičkové mobily opravdu výborně zvládají situace typu “dítě v červeném svetru jde zelenou loukou v podvečerním slunci”… A ano, ač to ne každý rád slyší, fotka v dobrých podmínkách vyfocená se v některých situacích prostě nedá odlišit od fotky cvaknuté APS-C zrcadlovkou za 40 000 Kč.
Zkuste však se svým milovaným mobilem zalézt třeba jen do temnější kavárny a něco cvaknout v horším světle – zde, cena necena, prostě bude rozdíl viditelný vůči fotce z pořádného foťáku opravdu zásadní. Mobilu nepomůže ani žádná sofistikovaná úprava. I zrcadlovka za 15 000 Kč zcela ovládne situaci…
Co z toho plyne? Hlavně to, že je dobré to vědět a tušit, kdy opravdu mobil má smysl, a kdy naopak není možné zázraky čekat.
Nepochopte mě špatně: mobily neodsuzuji, ba naopak, s iPhonem fotím stále víc a nestačím se vlastně divit, co vše s ním jde obstojně až skvěle vyfotit. A v mnoha případech lidem k jejich jistému překvapení schválím jejich opatrně vyslovený názor, že vlastně ten mobil na základní focení stačí.
Ale vždy rychle dodávám: ale prosím, dobře se naučte znát ony slabé stránky – a počítejte s tím, že fyzika je fyzika. Na obrazovce počítače budou “mobilové” fotky vypadat dobře, ale fotokniha z pořádného foťáku s větším čipem prostě dopadne z podstaty věci výrazně lépe.
Nedávno jsem o tom všem psal v článku o “revolucích ve fotografování”, k nimž mimo jiné počítám i výrazný fenomén posilování úprav přímo při focení (např. automatického softwarového rozostřování pozadí u mobilů).
Levným kompaktům dochází dech, ale poklady najdeme
Když budeme stoupat ve velikosti snímačů výše, ocitneme se v těžce zdecimované zóně kompaktů s malým čipem a cenové kategorii v řádech tisíců… Proč je zdecimovaná? Protože kvalitou není schopna moc konkurovat právě mobilům. A proto pro tento segment v podstatě přestal existovat trh – kdo by v éře kompaktů kupoval levný kompakt?
Přesto nad nimi úplně hůl nalámejme – více méně náhodou jsem vloni otestoval levný stroj (za cca 6000 Kč) od Sony a byl vlastně hodně překvapený, co všechno umí… No, Sony mimochodem vyrábí, pokud je známo, i snímače pro iPhony, tedy není divu. Zkoumaný Sony HX 60 (recenze zde) je technologicky vlastně spíš takový mobil s pořádnými objektivem, což není špatná varianta…
Byť i zde kvůli malému čipu platí ony slabé stránky mobilů: kresba v detailech není nic moc, v horších světelných podmínkách se výkon rychle “zlomí” k horšímu.
Jednopalcové kompakty: velmi rozumný kompromis
Jednopalcové kompakty jsou kategorií, která je dle mého opravdu zásadní a není vyloučené, že bude patřit rozměrům budoucnosti… Opět pohlédněte na tabulku v horní části článku, svítí tam ta velikost jednoho palce (s nápisem Sony, Nikon). Proč se značí právě takto, je poměrně zmatený příběh, do něhož se nepouštějme. Klíčové je uvědomit si, že to už je rozměr relativně větší (s diagonálou kolem 1,6 cm…).
Jednopalcový rozměr je třeba chápat v kontextu konkrétních foťáků, a to zejména po právu slavné řady Sony RX100 a pak jí opravdu hodně “inspirovaných” modelů Canon G7 X i a ii…
Totiž: jsou to foťáky opravdu kapesní, vlezou se do kapsy u džín, což je obrovská psychologická výhoda – v době mobilů je prostě k nezaplacení mít něco skladného a krk na nošení nevyžadujícího…
To vše v situaci, kdy obrazové výstupy jsou opravdu velmi dobré – Sony RX100 od verze iii navíc nabízí i vcelku slušně funkční hledáček, no jsou to stroje opravdu povedené… Čemuž odpovídá i cena od cca 16 do 35 000 Kč…
Proč o tom tak zdlouhavě psát? Protože tyhle foťáky jsou prvním zásadním krokem nad mobily, nabízejí opravdu výrazně větší obrazovou kvalitu. A zároveň už jde o velikost čipu i úroveň zpracování obrazu, která není zase tak daleko levnějším zrcadlovkám.
Nebo to řeknu z druhé strany: když se mě někdo ptá, co má koupit za foťák pro rodinné focení, říkám po mnoho let to nudné, ale pravdivé: Kupte si zrcadlovku, nabízí pořád nejrozumnější poměr cena / výkon.
Ale pokud dotyčný zároveň dodá něco na způsob “no já stejně moc tomu nedám a stejně budu hodně fotit mobilem”, navrhnu místo zrcadlovky právě jeden z těchto modelů. Ta velikosti je prostě skvělá a výsledky budou v dobrém světle více srovnatelné, v horším to nebude takový průšvih jako u mobilu (ano, protože velikost čipu se počítá).
Mikro 4/3 – ani velký, ani malý čip
Formát Mikro 4/3 patří nezaměnitelně ke značkám Olympus a Panasonic, a jeho osud tedy záleží do značné míry na osudu foťáků těchto dvou firem. Z hlediska zde zkoumaného je tuhle velikost možné pocitově řadit spíš k blízkosti APS-C, ale podrobná charakteristika je trochu ošidná. Proč ošidná? Protože mezi fotografy se nakonec vždy zvrtne v porovnávání toho, co umí či neumí Olympus ve srovnání s ostatními značkami s většími čipy.
Aniž bych se do této debaty pouštěl, z mého testování mi vždy vycházelo, že v horším světle prostě Olympusy opravdu zaostávají o chlup za stroji s většími čipy včetně nejlevnějších zrcadlovek. Na druhou stranu: neumím opravdu posoudit, zda to je věc Olympusů jako takových, anebo opravdu opět “fyziky”, tedy přece jen trochu menšího čipu. Bude to patrně kombinace obého – nedávno jsem testoval high-endový Panasonic Lumix G9 a byl opravdu hodně překvapený tím, jak hezké obrázky z něj lezly (recenze zde). Byť i zda platilo, že v horším světle to trochu bylo znát, že větší čip by se hodil.
Ale: rychle k tomu dodejme, že zejména Olympusy nabízejí opravdu skvělé ovládání při hodně malých rozměrech. A to se prostě počítá, tedy by rozhodně bylo chybou tento rozměr odepisovat – ba naopak, v době, kdy velikosti začíná být stále důležitějším faktorem, mohou přijít zítřky ještě světlejší.
Rozměr APS-C – král s mírně nejasnou budoucností
Rozměr čipu APS-C v danou chvíli kraluje několika klíčovými segmentům toho, co činí fotografování fotografováním. A to především začátečnickým i mírně pokročilým zrcadlovkám… Jakákoliv zrcadlovka pod full-frame bude patřit právě do kategorie ASP-C. Což, pokud by vás zajímalo, znamená vskutku nudnou zkratku z Advanced Photo System type-C.
Řadu let byla logika těchto řad právě v tom, že kdesi daleko a vysoko byly drahé full-framy, zatímco tyhle plastové hračky za 15 – 30 000 daly začínajícím fotografům opravdu skvělou alternativu a fantastický poměr cena / výkon.
Je to dle mého role zásadní a místo v učebnicích dějepisu si zasluhující: tipl bych si, že málokteré řady foťáků změnily tolik ve světě focení jako ty slavné řady Canonu a Nikonů ve zmíněné cenové úrovni.
Do této logiky ovšem poměrně radikálně vtrhly nové fenomény. Tím prvním je nástup bezzrcadlovek, tedy obecně menších strojů se stejnou velikostí čipu. Zejména u nyní v zásadě kultovní značky Fujifilm už totiž nejde o levnější foťáky pro nadšence, ale o opravdu hodně sofistikované stroje, kde pořízení slušné výbavy přijde na sumy ne zase tak vzdálené full-framům.
V chápání mnohých jsou špičkové APS-C stroje tedy tím, co bude stále běžnější. Zda to tak bude? Uvidíme, v soudech bych byl trochu opatrný. Představa, že špičkové APS-C stroje postupně převezmou větší a větší kusy “agendy full-framů”, je možná, zdaleka však ne nezbytná (viz dále).
K tomu musíme připočíst to, že krom velmi slušných bezzrcadlovek od zmíněného Fujifilmu už jen Sony dělá modely, které stojí za zmínku, případně nákup (řada Sony A6xxx). Canon sice v posledních dvou letech propaguje bezzrcadlovky řady M, ale mezi řádky stále dodává “ale hlavně si dál kupujte naše zrcadlovky”. No a Nikon zatím v tomto segmentu nemá nic (byť se to prý má změnit).
Budoucnost APS-C segmentu však možná úplně nejvíce záleží na tom, kam se vrtne celý trh s fotoaparáty. Trendy posledních let jsou nezvratné: mobily již dávno smetly levné kompakty a nyní firmy s napětím čekají, co bude dál – jak moc zametou právě i trhem zrcadlovek či vůbec čímkoliv “obyčejnějším”.
Jak to dopadne, nikdo netuší, obecná očekávání však moc optimistická nejsou. Firmy spíš čekají postupné utichání fotografické horečky, v níž hlavní roli hrály levné zrcadlovky a mohutné prodeje. Pro běžné focení je postupně ještě více vytlačí mobily, a zkušení borci spíš sáhnou po full-framech, případně dražších APS-C bezzrcadlovkách. Anebo to může být nějak úplně jinak.
Tedy jakkoliv APS-C do značné míry kraluje a pár let kralovat bude, další budoucnost je mírně nejistá.
Full frame je stále na vrcholu. A nejspíš i zůstane
Na závěr se dostáváme k jedné z opravdu častých otázek debat o tom, co koupit nebo nekoupit. Ona otázka zní: je ten full-frame opravdu tak dramaticky lepší než menší, tedy zejména APS-C foťáky?
Jak už to bývá, lze velmi dobře vyargumentovat odpověď ano i ne. Konkrétnější odpověď záleží na řadě důležitých okolností, zejména na financích v kapse, cílech fotografování i poměrně zásadní věci, jak dotyčný umí či neumí foťáky ovládat.
Tedy ano, foťáky s čipem o velikosti filmového políčka pořád nabízejí opravdu výrazně vyšší úroveň toho, co z nich vyleze za výsledné fotky. Když jsem nedávno testoval opravdu skvělý Nikon D850 (link zde), napadlo mě srovnání s kinem IMAX, v němž jsou velkofilmy promítány z výrazně většího políčka. A vše pak dává opravdu o řád větší zážitek.
Ne, to neznamená, že byste nebyli uhranuti skvělým biákem v “normálním” kině, ale rozdíl to prostě je. Podobně to funguje i s rozdílem mezi full-frame a špičkovými stroji s APS-C čipy. Výsledky z “menších” čipů mohou být skvělé, dechberoucí, ale marná sláva, hloubka vizuálního vjemu bude z full-framu prostě nepochybně a nedostižně vyšší (jak moc, o tom bychom samozřejmě mohli debatovat dny a týdny).
Sám jsem to vloni podrobil testu sám na sobě: na jaře jsem v Jižní Koreji fotil mým full framem s pevnými objektivy (reportáž zde), na podzim vyrazil do Barmy s mým APS-C Fujifilmem osazenými taktéž pevnými skly (reportáž zde).
Nevím, možná rozdíl nezahlédne, ale spíš ano – ty full-framové obrázky prostě mají tu blíže špatně popsatelnou hloubku, která je posouvá o řád výš.
Před další cestou tedy budu řešit právě ono klasické dilema: mám s sebou vláčet těžký full-frame, anebo oželím kus oné “hloubky” a raději pojedu s malým foťákem na krku a náhradním objektivem v kapse?
Přiznávám, není to otázka řečnická – zatím nevím. Ale asi vyhraje Fujifilm…
V tomto dilematu se skrývá klíčová část oné úvahy, zda se pouštět do nákupu full-frame, nebo ne. Ty malé foťáčky jsou prostě extrémně návykové. A tahat ty těžké stroje už mě nebaví.
A pak je tu cena, samozřejmě. Skvělou výbavu s APS-C zrcadlovkou pořídíte do 30 000 Kč, u full framu potřebujete řádově o 100 000 Kč více.
Otázka tedy není, zda něco opravdu může zcela konkurovat full-framu (nemůže). Otázka zní, zda místo IMAXu nestačí skvělý normální obrázek, lidová cena a něco lehkého na krk.
A právě v této rovnici se možná nejvíc skrývá vhled do budoucnosti i náznak toho, čím budeme fotit za pět nebo deset let…
Prohlídnul jsem si fotky z FF i APS-C v obou reportážích. A ruku na srdce, rozdíl v subjektivním dojmu, ehm…. Není to jen placebo? Fotky jsou krásné v obou případech. Ale krajinky či lidi na blízko, si říkám, že bych podobně vyfotil i na LX3(krom fotek ve tmě a něco s větší hloubkou ostrosti. Tam bych se s LX3 nelepil).
Velikost snímače. Dá se říct, že čím větší, tím lepší. Proč nevyrábí o třetinu větší snímač, než je FF? Nebo rovnou o polovinu? Fotky budou ještě úchvatnější…. Je třeba si ujasnit, co je ještě dobré a co už je nepoměr mezi cenou a kvalitou(každý může mít nastaveno jinak). Osobně vnímám, že na denní fotky 1“ stačí bohatě i s rezervou. A 4/3 je už vzhledem k ceně luxus. APS-C už nabývají na rozměru.
Velikost snímače hraje roli v hloubce ostrosti. Ale mobily to budou umět za chvíli dopočítat. A myslím si, že časem, pokud výrobci usoudí, že se jim oplatí sytit trh foťáky, tak to budou umět i foťáky. A že to bude „umělé“? Nepohybuji se v říši fotografů, ale probíhá ještě boj mezi analog/digitál fotkou?
A roli bude hrát snímač ve focení za šera až tmy. Ale za pár let osadí 50 snímačů na zadní stranu mobilu, ten obraz hned dopočítá a detail za takřka totální tmy bude ještě lepší než na té nejlepší FF dnes. Stejně tak dynamický rozsah. Neobejitelnou jednu fyziku(velikost snímače) obejdou jinou fyzikou(četností a rozložení v prostoru). Vzniknou třeba úplně nové možnosti. Fotit lehce 3D fotky. Dokáže to dnes FF?
Stejně tak mohou výrobci snadno udělat,že 40MPx čip rozdělí na 3x12MPx a udělají z jednoho čipu vlastně tři(čipy by se prolínaly) menší(12MPx fotky většinou stačí) a udělají HDR jak prase. A to i v malém foťáčku. Nebojme se, že výrobci o principech jak vylepšit optiku(nebo spíše čipy) neví už teď. Ale šetří si technologie do budoucna.
Myslím si, že je to tak, že každá tato kategorie má svůj smysl a význam. Mobil dnes má fotoaparát, který vyfotí většinu denních věcí, zvládá už i makro, rozmazání a na selfie tyči i portréty ač trochu omezeně, co mu nejde, focení v šeru, interiéry, přeci jen často ne moc dokonalé čočky a menší čip a tak horší kresba zejména v rozích a malé možnosti zvětšení, zoomy jsou vzácné, a přídavná skla nemají moc kvalitu. Potěší dobrá světelnost a širokoúhlost. Mobil tak na web je dobrý, co je nedokonalé, doladí šikovné prográmky a výkonná elektronika telefonu, nepotěší trochu neohrabanost ovládání a změna nebo potíž s ukládáním do raw. Přesto výhoda toho, že ho má člověk skoro pořád u sebe je veliká.
Poté jsou tu světelné kompakty s 1,8-2,8 světelností a rozumným rozsahem, 1″ čipem, to je opravdu fajn, strčí se do kapsy a má to i detailní hledáček, jenže ta cena je moc moc vysoká většinou a ergonomie je dobrá jen někdy.
Pak je tu dříve velmi oblíbená a dnes opomíjená řada ultrazoomů, ano obrazově je to vždycky kompromis, navíc malé čipy, i když i zde jsou palcové, omezuje možnosti při horším světle a detaily prokreslení, ale zachytit s tím makro nebo naopak detaily nějakého ptáka či na kostele a stavbách a zároveň krajinkové záběry třeba u Panasonicu FZ82, co mám je to 20-1200 mm, to je prostě úžasný rozsah možných záběrů a kompozic a daň horší kresby a obrazu při znalosti nastavení správné clony a držení pevně v ruce a stabilizace umožní vyfotit to, co jinak by byla třeba velmi drahá technika dalekohledu a zrcadlovky, neb ani ty největší zoomy zrcadlovky takový rozsah nemají a ani nedosahují takových hodnot přiblížení.
Další je 4/3 formát, vyniká rychlostí ostření, snímků, snímání, pěkným videem a makro fotkou či fotkou na zvířata, crop 2 se hodí, objektivy jsou malé a celkem se to dobře nosí, horší bývá někdy ergonomie a možnosti rozmazání díky menšímu čipu a také vyšší šum ve tmě a tak.
Pro mne ideální kompromis je APS-C, dnes má asi největší záběr objektivů, největší množství modelů zrcadlovek i bezzrcadlovek a i docela slušné rozmazání a lze použít i na portréty, šum už umí krásně zvládat a detaily také a cenově vychází skoro nejvýhodnějši vůči užitné hodnotě, tak třeba už v roce 2015 se dal koupit NX1100 s objektiv setovým a bleskem za 3 600 Kč a dodnes ho má mnoho pěkných foťáků za rozumné peníze a to i objektivů.
Full Frame čipy šly výrazně dolů, konečně se dají pořídit za 20 000 Kč (Sony Alpha A7 a to i se setovým objektivem), ale i další výrobci nabízí nižší ceny, kinofilm bez přepočtu u starých objektivů potěší a krásné rozmazávání, ale malý crop už je na škodu třeba u telefotek, makra nebo dalších kategorií, kde malá hloubka ostrosti dělá problémy.
Pentax a středoformáty, vysoká cena a menší možnosti a mobilnost, ale nádherné detaily obrazu s minimálním šumem a kresebnost a vhodností zejména pro profi focení produktů a módy nebo krajinek a architektury či dokonce i zvířat. Tady ale je cena tak vysoká, že to nebude jen tak pro každého.
Dobrý den,
nevím zda Vás potěším, či nikoliv, ale po shlédnutí obou reportáží mi mnohem působivější přišla Barma. Jak po technické stránce (kresba), tak po stránce výrazové a i té zmíněné „hloubky“. Prostě to APS-C čko Fujifilm na mne působí znatelně lépe. Volil bych asi rovnou Fujifilm. Jeto však názor ryze subjektivní.
Dále bych rád zmínil ještě jeden aspekt, který podle mne v recenzi schází. Porovnávat váhu zrcadlovek a bezrcadlovek s prognostickými závěry mi přijde poněkud zavádějící. Pokud prodám zrcadlovku a vyměním jí za bezrcadlovku, ulehčím svému krku a rameni jen velmi málo. Zejména tehdy, pokud budu nadále fotit s původními pevnými objektivy. Podíváme-li se na srovnání váhy fotografického přístroje a příslušenství, je zisk opravdu malý. A do kapsy u kalhot se stále nevejde. Bundu v létě nenosíme.
Podívejme se však na věc ze zcela jiného úhlu, přes zmíněné jednopalcové přístroje např. RX 100 libovolné verze. Porovnáním na stejných testovacích snímcích zjistíme, že rozdíl od slušných APS-C přístrojů Sony Alfa je sice znatelný, ale ne tak, jak bychom očekávali. V postprocesingu z RAW získáme ve většině případů zcela srovnatelné výsledky. Ano v cca 15% případů s tímto přístrojem zpočátku neudělám fotografii srovnatelnou s APS-C, popřípadě dané téma nezvládnu standardně vůbec. Dle vlastní praxe mou říci, že s přibývajícími zkušenostmi lze mnoho omezení různě „kreativně“ obejít a v důsledku toho dnes má zrcadlovka s mnoha objektivy opouští fotografickou brašnu tak 4x do roka. Co mne k tomu vede? Zjistil jsem, že na 95% fotografií nepotřebuji APS-C. Rozlišení RX100 plně dostačuje formátu mé fototiskárny a většině mých výtisků. RX100 (a jiné 1″ přístroje) se vejde do zadní kapsy sportovních kalhot, tašky s notebookem, nákupní tašky, přihrádky pod palubní desku…prostě všude. Může tím být se mnou klidně po celý den. Teprve tehdy si uvědomíme, kolik úžasných snímků nám unikne, pokud naše zrcadlovka čeká ve fotobrašně na nějaký volný víkend. Kdysi někdo moudrý řekl, že nejlepší fotografický přístroj je ten, který máme právě u sebe. S ohledem na to, čím fotili PÁNI fotografové Sudek, Funke, Rössler a spol. , přijde mi diskuse o technických odlišnostech fotografických přístrojů poněkud úsměvná. Uchopení tématu, stylizaci, úhel záběru, kompozici atd. žádná technika nedohoní. Z uvedeného je zjevné, že dobrý fotograf se sžije se svým přístrojem a využije jeho specifických dobrých vlastností ke špičkovým výsledkům. A to i tehdy, pokud by to byla dírková komora. Pak stačí i méně jak ten 1″. Proto si myslím, že až to lidé pochopí, bude i bezrcadlovka příliš velká. Nu, je to jen má zkušenost a opět subjektivní názor. Ovšem lecos, co slyším jej podporuje. Pěkný letní den všem.
Dobrý den, mám dilema. Mám Olympus M5II a s obj. 12-40 fotím děti v místnosti bez blesku. Někdy je ale světla málo, nebo děti se hýbou. Uvažiji buď o světelném objektivu Olympusu 1,2 (25mm?) nebo o full framu bezrcadlovce, ale jaký je pro tyto účely nelepší? Sony A7 III nebo Nikon z6 s obj. třeba 50mm?
Kupte světelnější objektiv, Olympus řady M5 je suprový přístroj, nemá smysl měnit.
Na vrcholu je středoformát, ale ta cena….
Docela by mě zajímalo, z čeho by měla pramenit převaha FF nad APS-C ,kterou vyjadřujete slovy : „Výsledky z “menších” čipů mohou být skvělé, dechberoucí, ale marná sláva, hloubka vizuálního vjemu bude z full-framu prostě nepochybně a nedostižně vyšší“ A odhlédněme od svým způsobem mezních situací, kdy to je nepochybné – např. při potřebě vysokého ISO nebo extrémně malé hloubky ostrosti. Rád bych pochopil, proč by FF měla mít lepší vizuální vjem za běžného focení, kdy je světla dostatek, takže vyšší šum APS-C nebude poznat, použiji objektiv se cca stejným přepočteným ohniskem i hloubkou ostrosti a tento objektiv bude ve vyšší třídě,kde je předpoklad přiměřené ostrosti i přenosu kontrastu… Konkrétně tedy např. 16-50/2.8 vůči 24-70/4 Nějak mi hlava nebere,kde se z onen rozdíl bere? 🙂
Rozdíl nebude samozřejmě vůbec žádný. Pokud použijete stejně kvalitní objektiv s ekvivalentní světelností NIKDO nepozná jaký foťák fotku vyfotil. I když budete mít méně světelný objektiv, ve většině případu a za dobrých světelných podmínek použijete menší clonu…
Rozdíl ovšem pozná každý.
ne u každé fotky, ale jakmile budete fotit skoro potmě, budete muset nastavit vyšší citlivost (ISO) a tam se teprve ukáže, že větší formáty to většinou zvládají lépe.
…ehh… co si příště dotaz přečíst pomaleji, zkusit pochopit význam jednotlivých slov a pak byste asi ani neodpovídal…zda větší formáty zvládají lépe vyšší ISO (a obecně mezní situace) jsem se neptal, to snad ví každý jen trochu poučený fotograf.. Chtěl jsem doložit, proč by obecně!! mělo platit tvrzení místního fotoguru, že : „hloubka vizuálního vjemu bude z full-framu prostě nepochybně a nedostižně vyšší”
…to nebyla otázka na Vás či jiného návštěvníka této stránky, ale na zdejšího fotoguru,zda by nějak odůvodnil ono své tvrzení o FF a menších čipech… Ale i tak děkuji za odpověď a dodávám, že si myslím to co VY 🙂
Ide samozrejme o veľkosť čipu. Vezmete si napr. stredoformát, z ktorého sú fotky priamo neskutočne prekreslené. Zámerne som použil ako príklad stredoformát, aby som zvýraznil výhodu väčšieho formátu. Rozdiel medzi FF a APS-C nie je pravdaže taký výrazný, aby hneď udrel do očí, ale predsa len je. To je ten pocit väčšej „hĺbky“, o ktorej bola reč v článku.
Ešte na margo toho, čo som tu napísal, by som rád uviedol svoj subjektívny názor, ktorý bohužiaľ, nič nezmení na jestvujúcom stave. Ide práve o ten rozdiel medzi – povedzme – „bežnými“ snímačmi (ku ktorým radím ako FF, tak aj APS-C) a stredoformátom. Nakoľko je tu kvalitatívne markantný rozdiel, nechápem (teda vlastne chápem, ide o cenu), že za „profi“ stroje sa považujú menšie formáty, vlastne jeden formát – Full-Frame. Z uvedeného vyplýva jediný záver – FF je podľa mňa (subjektívne) možné považovať iba za amatérsky formát (podobne ako to bolo ešte za čias filmových prístrojov).
Děkuji, to mě těší! 🙂
Paní Alice Bochňáková to asi vystihla ve svém komentáři dobře – velká část fotografů, ať amatérských nadšenců či profesionálů, by ráda fotila tím nejlepším, co si může v rámci svého rozpočtu dovolit. Tj. pokud se rozhodne některý z majoritních dodavatelů snížit ceny FF na úroveň APS-C techniky, získá tím značnou část nových zákazníků. Sony již se svojí řadou Alfa A7 už tímto směrem nakročila. Chvíli budou vzdorovat fotografové, kteří již investovali majlant do APS-C vybavení a objektivů, ale i ti časem spolu se snižováním cen zřejmě přejdou. Omezujícím faktorem bude snad jen velikost FF objektivů, takže určitá část fotografů, která si netouží při cestování posilovat ruce, si zvolí něco mobilnějšího a skladnějšího – kvalitní fotomobil, kompakt či CSC s menším čipem.
Dobrý den, ano ano, to je určitě hodně zásadní motiv – pokud opravdu Sony dokáže snížit nějak opravdu výrazně ceny full-framů, může to být krok poměrně revolučn a trh měnící… Zdravím! JR
Dobrý den,
náhodně jsem narazila na Váš článek, příjemné zpestření u večeře 🙂 Respekt, všechny dostupné technické foto infa mě skutečně zajímají. Fotím jen 20 let (nad i pod vodou) a stále je co se učit :-))
Reaguji vlastně jen kvůli jedné Vaší větě. .. a to otázka, zda si na cesty brát či nebrát „těžký full frame“ nebo jen „lehký kompakt“. No, u mě jasná odpověď. Je to o vyjímečnosti daného místa, situce, co pro Vás dané téma znamená. A vlastně každé nové poznání ( bereme-li v úvahu cestování ), je pro mne ohromně zajímavý, vzrušující zážitek, který si zaslouží kvalitní záznam. Pro mne. Mé potěšení. Tak cestuju s“ full frame“ 🙂 jednak mé paže posilují a pak, když zpět sedím za pc a dívám se na fotky, nelituji, že to šlo udělat líp . Je to v rámci všech mých možností ta nejlepší zdokumentovaná vzpomínka 🙂 Bez stovky hodin strávených ve Photoshopu…
Tak , mám po večeři a jdu zas něco dělat 🙂
krásný den přeji.
Díky za fundovaný článek a v návaznosti na něj mám dotaz. V současné době řeším problém, že můj „interierový“ kompakt (f1,4), začíná mít viditelný problém se šumem již na ISO 800. Vyfoceno cca 35 000 snímků.
Dotaz č. 1: Souvisí nárůst šumu s počtem snímků (opotřebením čipu) ?
Dotaz č. 2: Souvisí životnost čipu s jeho velikostí?
P.S. V těchto dnech se chystám k nákupu Lumix LX100, který se dostal do pásma mnou akceptovatelné cenové hladiny. Světelnost OK a retro „čudlíky“ mne vyloženě chytly za srdce. Pokud máte nějaký srovnatelný tip, tak díky za info.
Životnost senzoru bude spíše souviset s utěsněním a se zacházením s fotoaparátem…. Obecně, životnost senzoru není problém, senzor dříve zastará než odejde. Větší téma je životnost závěrky, tu však je možné vyměnit.
Nárůst šumu s počtem snímků nesouvisí. Fotoaparát může být vhodné nechat po čase vyčistit.
Díky za reakci na dotaz. Přístroj byl na opravě a vyčištění čipu cca před půl rokem, šum ale zůstal.
Opět skvělé, fundované a výstižné zhodnocení možností současné fototechniky- díky.
Jen mi u všech výrobců chybí něco, co bych osobně uvítal. Ne mobil s kompromisním foťákem, ale dobrý (slušný) foťák s obyčejným mobilem.
Od mobilu, zase jen osobně, potřebuji volat ,případně SMS – to mě stačí.
Kdyby někdo dal do foťáku ála Sony 100 (nebo něčeho podobně malého, ale podobných,nebo lepších fotografický schopností) obyčejný mobil, měl bych v kapse slušný foťák i potřebný prostředek komunikace. 🙂 🙂
Tomuto tlieskam, z duše mi hovorí… Iba si neviem dosť dobre predstaviť telefonovať s fotoaparátom pri uchu. Ako východisko mi napadá slúchadlo v uchu, alebo potom ešte odnímateľný displej, ktorý by už pri uchu až tak nevadil.
Dobrý den, Jene, díky za další prima článek k přemýšlení! Pro mě zní ta otázka asi také jako, kdo bude „vlastnit“ většinového spotřebitele, podstatného pro tvorbu zisku. Což myslím budou jednoznačně výrobci mobilní elektroniky. Takže oni rozhodnou, čím, bude za pár let fotit 90 % (?) lidí. Pokud jde o zbývajících 10 % (?) entuziastů a profesionálů, mám po technické stránce plnou důvěru ve Vaše úvahy odborníka. Po praktické stránce se bojím, že někteří výrobci jednoúčelové fototechniky hospodářsky neustojí drastický odliv většinových spotřebitelů a zaniknou A náročnější část uživatelů pak prostě bude fotit/videovat tím, co se podaří udržet v nabídce, ovšem včetně toho, že se pro ně můžou začít nabízet špičkové fotomobily (nebo jim podobné hybridní přístroje), schopné pokrýt ba i některé profesionální práce. Neběží tu o smrt digitální fototechniky, ale o její přechod na další vývojovou etapu. Tak jak to říkáte v závěru. Pěkný víkend přeji.
Jiří zdravím Vás a díky za komentář! Ano ano, tak nějak to vše dopadne… Svým způsobem se už i Nikon s Canonem chystají na tuto novou éru, o níž mají v ruce hodně zajímavá čísla (je de facto nemožné dostat se k jakýmkoliv relevantním datům o tom, co se jak prodává)… A i oni počítají s tím, že jádro jejich byznysu dříve či později budou spíš „pořádné“ foťáky… Jak to dopadne celkově, těžko říci… Mějte se! JR
Ještě jednou Vás zdravím. Jene! Děkuji Vám za odezvu a přihazuji: v posledních dnech 2 zajímavé aktuality, které dosvědčují, že změny jsou opravdu na cestě: Canon si patentoval něco na způsob Light L16, tedy multi-objektivový+čipový přístroj spadající do branže „komputační fotografie“. Zatímco dnešní mobily využívají dvojné objektivy a čipy (a Huawei právě uvádí trojný přístroj), Light L16 přišel se 16-násobným osazením, ovšem vývojářsky to zatím nemají uspokojivě doladěné. Pokud tuto koncepci „počítačového spřažení vícero malých objektivů a čipů“ bere do rukou Canon, asi předpokládá, že ji lze dotáhnout do velmi seriózní uživatelské podoby, která půjde nad úroveň kvality obrazu dosažitelné ve smartphonech? Něco jako „impérium vrací úder“?
A druhá aktualita: Canon na podnikové konferenci vyhlásil ofenzivu v segmentu CSC, s cílem získat přes 50 % globálního trhu CSC. Tedy vyhodnotili CSC segment jako nejperspektivnější pro přežití klasického digitálu, zároveň s vědomím, že trh (potenciál odbytu) není dost velký pro všechny výrobce, a budou se ho snažit urvat pro sebe? Další spekulace se samy nabízejí – radikální přestavba řady EOS M, definitivní změna postavení DSLR (všeobecně), vyostření souboje systémových kompaktů MFT a APS-C, urychlení technických inovací obecně, co bude s Nikonem atd. Pěkný den přeji.
Jiří, zdravím Vás a díky za komentář! To je opravu zajímavé, a ano, sleduji to v náznacích z mnoha stran, že velkým firmám začíná docházet, že lidé pod tlakem mobilů chtějí a čekají více „reálné“ výsledky… Jak se jim to povede, uvidíme… A ten Canon a CSC, to je též zajímavé! No tedy bych tedy si dovolil vůči Canonu jistou skepsi, protože, řečeno diplomaticky, jejich stávající bezzrcadlovky zatím na ovládnutí světa moc nevypadají… Ale bude dobře, pokud to začnou brát vážně… Díky! JR
Děkuji za pěkný článek, ale můžete mi ukázat „Skvělou výbavu s APS-C zrcadlovkou do 30 000 Kč“.
Oldo, zdravím Vás… No jasně, můžeme debatovat o tom, co znamená „skvělá“ a vlastně i „výbava“… Ale kolem této ceny se dají koupit třeba Fujifilm X-E3, nebo ony šikovné Canony a Nikony, á la Canon 77D a Nikon D5600, u nichž se do třicet tisíc dá už koupit tělo + 2-3 objektivy (těsně, uznávám…). JR
No nezlobte se, ale výbava okolo 30000kč, která dokáže konkurovat FF a ještě se 2-3 objektivy?Pokud vezmu běžnou světelnost objektivu f/4 a FF těle, na APS-C to musí být f/2,8. A ani to v horších světelných podmínkách nebude stačit. O světelnějších sklech na FF ani nemluvě.
Zdravím, já tam pochopitelně nepíšu, že APS-C foťák za 30 000 konkuruje full-framu. Velká část článku je o tom, že full-frame je prostě o patro výš. Píšu, že za 30 000 se dá koupit opravdu skvělá kombinace špičkových APS-C strojů. V šikovných rukou a v dobrých podmínkách budou výsledky opravdu velmi dobré, a ano, v některých situacích srovnatelné s tím, co vypadne z FF. A pak je samozřejmě mnoho situací, kdy APS-C nemá šanci. Porovnejte ony dvě reportáže, jedna je focena APS-C za oněch cca 35 000 (tělo + pevný objektiv 18/2), pravda, pokud bych počítal objektiv i další, bude to víc. Druhá mým full-framem za s výbavou za zhruba 130 000 Kč. Ona otázka zní: stojí za to rozdíl 100 000 Kč? Pro někoho ano, pro někoho ne… JR
Zdravím, je mi jasné, že kvalitní APS-C výbava (tělo + 2-3 světelné objektivy) se kolem 30000kč nová nepořídí. A bohužel, Canon světelná skla pro APS-C ani nedělá. Z těch reportáží se mě více líbí ta Barma focená Fujinou. Nevím, co za foťák bylo použito, ale objektiv 18/2 a odhaduji druhý byl 50/2 jsou super a za pár kaček. Takové možnosti u Canonu nejsou a obávám se, že ani nebudou. Pokud bych měl volit mezi Fuji řekněme X-E3 + ty dvě skla a 5DIII + 28/1,8 + 85/1,8, Fuji vítězí na plné čáře.
Zdravím, nevím jak fundovaní fotografové jste, ale dle mě je nejdůležitější cit pro fotografování, nápad a něco navíc, když se občas zadaří.
Mám pocit, že se víc řeší, čím fotíme než co fotíme, když na to mám, jsem lepší fotograf, vy ostatní jste socky. Drahý foťák za vás pěknou fotku stejně nikdy neudělá.
Nemyslím, že toto např.řešila Vivian Maier, o které se svět dozvěděl jen náhodou.
Ale k věci, myslím že za třicet se dá Aps C pořídit.
Již před dvěma lety jsem si koupil Sony A6000 se setovým a navíc 50mm/1.8 objektivem v akci u Škody za cca 18.000.- Dokoupil jsem 55-200, ano jsou to lowendy, ale vsadím se, že to drtivé většině postačí a ta padesátka je excelentní. A na aukru jsem nakoupil ranec různých skel za hubičku, které se přes adaptéry dají použít na co chcete. Takže experimentovat se dá i za třicetník. Přiznám se, že si často udělám fotku a video v černobílé s vysokým kontrastem s naraženým plastovým objektivem od Holgy. Ta atmosféra nemá s kvalitou nic společného,ale je tam! Víte co je pro mne paradoxně na cestách největším problémem jak udržet kvalitu? Udržet čistotu čipu a skel, už jsem si párkrát s prominutím ,,zkurv…,l, záběr smítkem na čipu, nebo na vnitřku objektivu.
Problematika velikosti čipu tak trochu závisí i na rozlišení a počtu megapixelů. Např. Lumix LX100 má na 4/3čipu nějakých 12mega, což je v kombinaci s objektivem začínajícím na 1,7 dobrá kombinace aby to nešumělo.
Když budete mít fulfrejm s nesmyslnými např. 100mega, tak bude šumět taky. Sony A7 se drží celkem rozumně a tam se dá fotit téměř za tmy.V tom je ta deviza, rozlišení APSka na full nějakých 24mega,to je pecka. Ale na druhou stranu, proč se bát tolik šumu? I to může být nástroj,vzpomeňme analogové časy a filmy max o 27DIN, a jaké vznikaly fotky!
Další kompromisy způsobuje přepočet ohnisk.vzdáleností vzhledem k velikosti čipu. Zrcadlo má 1:1, takže 5Omm/1,7 je super, na APS už je to pětasedmdesátka a na four third 100. Takže sehnat na tenhle čip sklo 25/1,7 aby to ve výsledku byl základ na padesát, je takřka nemožné, nebo za nesmyslnou cenu, o něčem širokém ani nemluvě.
Takže souhlasím s fullframem, protože za vyšší cenu těla máme možnost levnějších světelných skel a samozřejmě ta větší plocha snímače má vždy navrch. Pokud se podaří dělat těla fullframů co nejmenší(mluvím o bezzrcadlech, čtyřmegové oled zobrazovače jsou fantastické), myslím, že to bude trend, kterým se bude ubírat budoucnost. Cena půjde dolů, o tom žádná, pokud se lidem vysvětlí, že neplatí čím víc pruhů tím víc adidas, tak to bude fajn, bude se nám hezky fotit a o to snad jde. Nebo ne? Takže dobré světlo,dlouhé stíny a žádný zákal.
Dobrý den.
Je to můj osobní názor. Pořád se to točí dokola. Tedy, kdo chce fotit mobilem a stačí mu to,ať si s ním fotí dál. Kdo si z finančních nebo jiných důvodů pořídil Aps c v pořádku! Nechť si fotí zdokonaluje se a jednou si ,snad pořídí plný formát nebo taky ne. A ti, kteří si pořídili fulframe protože jí potřebují ke své profesionální činnosti nebo proto,že se jen chtéjí odlišit od druhých nebo dávají ostatním jen najevo já na to mám a vy ne, budiž jim to dáno.
Fotografujme si každý tím co nám vyhovuje,zdokonalujme se a pak,jestli nás to nepřestane bavit,pořiďte si lepší a lepší přístroje. Stále nékomu říkat, to je malé a špatné a to je velké,kvalitní a výborné je tak trochu asi zbytečné. Stejně na to musí přijít každý sám. Kdo chce nechá si poradit a kdo ne?!
Na závěr jen tolik. Vážím si vašich rád a zajímavých článků,které si vždy s radostí přečtu a těším se na další!
S pozdravem sedmdesátiletý amatér.
Jiří, děkuji Vám moc za komentář! JR
Dobrý deň,
v prvom rade chcem napísať, že článok sa mi veľmi páči, myslím, že jasne vystihuje
všetky okolnosti okolo rozhodovania, aký formát si zvoliť a aj prečo.
Pekne zobrazené rozdiely veľkostí čipov ( možno by bolo dobré urobiť aj vo veľkosti 1:1, teda skutočné, pre
predstavu, aké maličké sú naozaj ).
Chcel by som upozorniť na malú chybičku v texte pod obrázkom mnícha na schodoch (z Južnej Koreje).
Je tam : “ Když jsem nedávno testoval opravdu skvělý Nikon D850 (link zde)“ ale ten link nie je uvedený.
Okrem toho by som uvítal keby odkaz na obrázok mnícha smeroval na snímok v plnej veľkosti, ako zvyknete uvádzať.
To aby bolo jasné, že to, o čom píšete je viditeľné 😉
Miroslave, díky moc za komentář a upozornění na chybku, již jsem opravil… A jasně, já se velké fotky snažím dávat do recenzí, ale u článků mi to přijde trochu zbytečné, blbě se to načítá… Ale máte pravdu, že by se to asi hodilo… Zdravím, JR
Opět skvělý článek , opravdu po lopatě vysvětleno ono srovnání , super jen tak dál . Já pořídil Canon 77D + pevnou 50mm + setový 18-55 , zatím se seznamuji , nejhorší je, že focení je žrout času , ale čím více fotím ,tím mě to více baví 😁😁 . Díky za Váš web a přínosné články
Díky moc a držím palce! JR