Jak chápat Sony A7s? Jako rekordmana v ISO, nebo jako pokus firmy Sony o zisk dalších bodů v dlouhém tažení proti zatím nesesaditelným králům full frame zrcadlovek (tedy firmám Canon a Nikon)? Každopádně to je fotoaparát hodně zajímavý – a zde jsou mé první dojmy.
Nejraději a nejdéle jsem fotil na ISO 400 – to v těch letech, kdy jsem se potloukal po světě s analogovým Nikonem FM2 a měl rád „čtyřstovkové“ negativy i diáky od Fuji.
Pak jsem také dlouho fotil s Canonem 5D – tam dával slušné výkony maximálně do ISO 1600. Nyní, pravda, mám jeho poslední verzi, Canon EOS 5D mark iii, který dokáže nastoupat hodně, hodně vysoko – i maximální hodnota 25600 je více méně slušná (nikolivěk však použitelná, o rozšířeních nemluvě).
Sony A7s – ISO až 409600
Zkrátka, fotit se Sony A7s na „normální“ ISO 102400 je prostě zážitek. Ještě před několika lety by znělo zcela nepředstavitelně, že na velmi temnou scénu se svíčkami je možné si přiclonit a fotit ji třeba časem 1/250 vteřiny.
Ano, Sony α7S (též zahlédnete označení ILCE-7S, neptejte se mě proč) v tomto smyslu zase posouvá hranice fotografování někam dál – jak se můžete přesvědčit z pár fotografií na této stránce, výsledky při vysokých ISO jsou opravdu pozoruhodně dobré – a hodnoty jde přitom rozšířit až na 409600. Ty už jsem ovšem netestoval – tím, že jde o rozšíření, nám výrobce vždy dává najevo, že už to prostě je spíš tak na efekt (nu a dobrá, přiznám se: tak trochu jsem na to při rychlém testování prostě pozapomněl – těch více než 100 000 v tom chvatu testovacího dopoledne mi už přišlo stejně dost).
Na sport se ISO opravdu hodí…
Pokud se ptáte, jak tedy vlastně Sony A7s fotí, jaká je obrazová kvalita a zda někam posouvá rodinu Sony A7 a Sony A7r, férová odpověď zní, že to zatím nedokáži posoudit. S touto hračkou, jejíž tělo se v létě 2014 začíná prodávat za cca 64 000 korun, jsem si hrál jen pár nedlouhých chvil při jejím oficiálním pražském představování.
Z akčních fotografií na této stránce toho mnoho nepoznáte, foťáky jsem při vystoupení eskamotérů na různých létajících a jezdících strojích zkoušel v poledním červencovém slunci – a z definice tak prostě nijak zvlášť uhrančivé ani být nemohou. Nicméně: to, co jsem zmáčkl, vypadá opravdu na mimořádnou kvalitu – nu ano, věci v pohybu se opravdu skvěle fotí na vysoké ISO: třeba hodnota 1250 vám už nabídne 1/8000 vteřiny…
Ale v budoucnu chci Sony A7s vyzkoušet v příznivějších podmínkách – stejně jako její starší sestry Sony A7 a Sony A7r, mám pro full frame prostě slabost. A opravdu se mi líbilo to kvalitní focení na desetitisícové hodnoty (ne že by většinou těch 1600 z obyčejných zrcadlovek nestačilo, že?).
(Aktualizace září 2016: Recenzi modelu Sony A7 ii najdete zde.)
Bude Sony A7 konkurovat full frame Canonu?
„Tradicionalisté“ zatím full frame pokusy firmy Sony neberou moc vážně a Canon ani Nikon se zatím třást nemusí. Klíčové je však ono slovo „zatím“, protože dělat jakékoliv ukvapené predikce toho, co půjde, a co ne, je v elektronice vždy velmi ošidné.
Sony A7S má „jen“ 12 megapixelů (A7 má 24 a A7r 36 megapixelů), právě kvůli snaze co nejvíce omezit šum (nechtěje po mně prosím, abych tu laicky vysvětloval, že čím větší pixel, tím méně šumí – určitě bych to vysvětlil špatně). A cílí též na segment kameramanů (v jejichž potřebách se opět moc nevyznám).
Mnohem více však rozumím obecné taktice Sony, které sice vyrábí vlastní kvalitní objektivy, ale více méně naplno přiznává, že i jedním ze smyslů existence série Sony A7 je být univerzálním (a skladnějším) tělem k objektivům jiných výrobců. Totiž: pomocí systému adaptérů se na toto (opravdu kompaktní) tělo dá nasadit prý skoro každý objektiv na světě. A že by, pokračuje ona myšlenka, majitelé full framů třeba od Canonu možná mohli začít sahat po levnějších a skladnějších druhých záložních, a nakonec třeba i hlavních tělech.
Zda mě to láká? Nevím… Ale never say never.
Další (neupravené) fotografie z krátkého testu:
[social-bio]
Sony se vydala vlastní cestou, nejdříve navázala na kultovní Minoltu, která hlavně v době analogových zrcadlovek měla parádní foťáky jak profi, poloprofi, tak amatérské a ani její digitální pokusy 7D a následně velmi cenově výhodná 5D nebyly k zahození, žel Minoltě se nedařilo a tak to s Konicou zabalila a odepsala celou svoji fotografickou historii, což je velká škoda. Naštěstí Sony do té doby bez zrcadlovek divizi převzalo a vydalo nové Alphy a Sony je známá inovativní firma a tak nabízela oproti zaběhnuté trojce či čtyřce Canon, Nikon, Pentax, FujiFilm vždy něco navíc, byla nejvíce inovativní zejména po elektronické stránce, ale ztrácela trochu ergonomicky, pak přišla éra bezzrcadlovek a Full Frame řada A7 a A9 byla trefa do černého, zejména když A7 zlevnila a za 25 000 Kč se nedávno prodávala v dual setu seťáku a pevného objektivu, dnes už však trochu ztrácí, žel A7s a A7r už byly drahé, ale dneska tu máme nástupce a Sony získává čím dál více příznivců, i když zatím množstvím objektivů a příslušenství dost ztrácí, musí se s ní počítat, jak fullframově, tak APS-C formátem, i když cena není úplně lidová. A7s má velkou výhodu skladnosti oproti fullframe zrcadlovkám a i když dnes má odezvu jak Canon, tak Nikon, tak Panasonic, pořád je tato řada na tom dobře a cenově konkurenceschopná, neb je z nich nejlevnější.