Sony A68 – pořádný foťák za rozumné peníze (recenze)

Sony A68 je zajímavý foťák – za velmi rozumné peníze nabízí výrazně lepší výbavu než srovnatelné zrcadlovky konkurence. A při ceně základního setu kolem 20 000 Kč patří mezi foťáky, o nichž má smysl uvažovat při hledání rozumného poměru cena / výkon (háčky to má, to se ví). Ocenit ji mohou především ti, kteří chtějí pořádnou zrcadlovku tradičního střihu a netouží tolik po věcech malých a skladných.

Sony A68 (též Sony α68, Sony Alpha A68, Sony Alpha SLT-A68) se vzpírá snadnému škatulkování a bez obav či nadsázky je o něm možné říct, že je to stroj neprávem přehlížený. I já jsem se k němu, přiznávám, vlastně dostal náhodou – na základě dotazu čtenáře z diskusního fóra, který se tázal, co si o o tomto foťáku má myslet…

Tedy jsem si stroj na víkend půjčil, a nelitoval – je to zajímavý foťák (byť ona mírná tajuplnost tam prostě je)…

Sony A68 – kam patří a pro koho je

Jak už jsem zmínil v úvodu, je to prostě každým coulem pořádná zrcadlovka s čipem velikosti APS-C, 24 megapixely, rychlým ostřením a mnoha nastavitelnými čudlíky.

A dodejme rychle, že to s tím pojmem “zrcadlovka” je trochu složitlé – v klasickém pojetí zrcadlovka obnáší stroj s výklopným zrcátkem, přes které se díváme optickým hledáčkem, a které se v okamžiku zmáčknutí spouště odklopí a “pustí” světlo na čip.

Sony A68 zrcátko má, ale nehýbe se, nýbrž je polopropustné a dokáže pustit světlo na čip, ale zároveň odrazit “nahoru” dost informací pro ostřící systémy… Anglický pojem zní Translucent Mirror Technology, pokud byste toužili po více informacích. Z čehož mimo jiné plyne, že stroj nemá klasický optický hledáček, nýbrž (velmi kvalitní, dlužno říci) hledáček elektronický.

Tohle vše definuje foťák poměrně zásadně – je to prostě specialita této zrcadlovkové řady Sony, která má navíc i svůj typ závitu (tzv. A-mount).

Ten je žel nekompatabilní s řadou bezzrcadlovek, které jsou nyní tím hlavním v oblasti špičkových foťáků, do níž Sony investuje energii – tedy se stroji řady Sony A7 (recenze Sony A7 ii je zde). Samozřejmě, objektivy nakonec nějak nasadit jdou, ale je třeba užívat konvertory, což je otrava na hranici použitelnosti…

Navíc, již dlouho, mnoho let se spekuluje o tom, že Sony zkrátka tuhle řadu pošle k ledu. Svým způsobem to dobře ilustruje, proč je Sony A68 tak trochu mimo čas a prostor. Což, marná sláva, může trochu přispět k váhavosti potenciálních zájemců (byť nedávno ohlášený nový model této řady – A99 ii – ukazuje, že ten konec asi jen tak nepřijde).

Jak už jsem naznačil, byl jsem z tohoto foťáku hodně překvapený, za ty peníze prostě dokáže opravdu hodně a pro část začínajících i mírně pokročilých fotografů stojí za úvahu.

Důležitá poznámka – koupě tohoto foťáku dává smysl především v kombinaci těla se setovým objektivem 18-55 mm, což se dá pořídit za velmi slušných zhruba 20 000 Kč. Já jsem tělo testoval s objektivy výrazně kvalitnějšími, což je třeba brát v potaz a vědět, že výsledky z obyčejnějšího skla budou v některých situacích přece jen obyčejnější. (Testoval jsem s objektivy Sony 16-50 mm/2.8 SSM a 70-300 mm/5.5-5.6 G SSM a za zapůjčení děkuji firmě Foto Škoda.)

Proč je Sony A68 “pořádný” foťák

Proč pořád opakuji to slovo “pořádný” foťák? Protože v této klíčové kategorii aparátů od 15 do 25 000 je velkým trendem zmenšování těl. Pořád to jsou zrcadlovky, ale jsou menší a menší, a odrážejí tak logickou touhu mnoha lidí mít něco “malého a skladného”.

Navíc je běžné, že levnější aparáty z tohoto segmentu mají hodně “ořezané” ovládací funkce a pro nastavování různých parametrů je třeba vynaložit jisté úsilí často hraničící s nepohodou.

Sony A68 jde na první pohled proti proudu u obou těchto parametrů: tělo je bytelné, velké, až – řekněme – trochu přerostlé. Co se ovládání týče, je to patrně nejlépe vybavený foťák této kategorie (a často i mnoha nad).

Totiž: má prostě opravdu hodně čudlíků a různých ovládátek: například nabízí samostatná tlačítka na ISO, kompenzaci expozice, nastavení bílé a režimu snímání, to vše u horního displeje, který je sám o sobě u této cenové kategorie výjimkou.

Plus, což je možná nejdůležitější, Sony A68 má dva rollery, jeden vpředu, druhý na zadní straně. Nu a ano, tam je i mnoho nejrůznějších funkčních tlačítek (viz fotka). Zkrátka před možnostmi ovládání a individuálního nastavení klobouk dolů. Ač si nemohu odpustit poznámku, že je to vše mírně překombinované, šlo by to i s méně ovladači, občas to působí až jako trochu laciný efekt. Navíc, zejména zadní roller (resp. “zadní kolečko”) je dost nešikovně nadimenzovaný, zkrátka se neovládá moc dobře.

Obdobně je nešikovné to, co mi původně přišlo jako skvělý nápad: že totiž defaultně je na přední roller nastavená kompenzace expozice. Scéna se snadno koriguje, ale cena není malá: hodně často fotograf kolečka omylem vychýlí, což může být otrava. (Ano, jde to samozřejmě nějak přenastavit.)

Další silnou stránkou je výklopný displej, který sice ne každý ocení, ale pro nenápadné cestovatelské a ostatně i rodinné focení se docela hodí. Levné zrcadlovky ho nemají, tu je, což je výrazné plus.

Zkrátka: tahle vysoce nadstandartní výbava je tím, čím Sony A68 vystupuje z řady a dle mého názoru zároveň definuje potenciální zákazníky: pokud má někdo rád pohodlí tradičních foťáků s mnoha rychle nastavitelnými čudlíky, bude patrně spokojen (i za cenu vyššího objemu těla).

Obrazová kvalita je velmi dobrá

Co obrazová kvalita? Tedy: jak Sony A68 vlastně fotí? To nejlépe poznáte z testovacích fotek na této stránce, je to prostě kvalita velmi dobrá až výborná. Zkoušel jsem v různých podmínkách a situacích, převážně během vinobraní v Roudnici nad Labem, které probíhalo v ne zcela ideálních světelných podmínkách.

Jednou z výrobcem zdůrazňovaných vlastností tohoto fotoparátu je přítomnost 79 ostřících bodů. Jistě, to zní dobře, ale osobně jsem k těmto číslům trochu skeptický: pravda je, že při focení opravdu hodně náročných scén (šermířských soubojů) tělo se špičkovým objektivem 70-300mm spolupracovalo opravdu skvěle. Pokud si mohou dovolit subjektivní soud, mé nadšení z rychlosti nicméně nebylo tak velké jako u bezzrcadlovek typu Sony A6000, kde je rychlost ostření i schopnost různých automatických režimů opravdu závratná. Ale opakuji, je to pouze subjektivní pocit – každopádně platí tak jako vždy, že počty ostřících bodů jsou často spíše reklamním sloganem.

Tedy ano, foťák umí výborné fotky – ale v celkovém hodnocení si dovolím ještě jeden subjektivní pocit (a opravdu nic než pocit): že totiž o nevýrazný, leč že přece jen o existující chlup zaostává v celkové obrazové kvalitě za konkurencí.

Ano, výsledky jsou velmi dobré, ale za některých situací (zejména při nižších hladinách světla) bych prostě vytáhl z konkurence o něco víc. Například ze srovnatelně drahých Canonů, Nikonů nebo foťáků od Fujifilmu. Zcela výjimečně se mi při testování sešly na stole v jednu chvíli dva foťáky, tím druhým byl Nikon D3400, tedy jsem pár fotek srovnal a v některých situacích (typu růže stojí na stole v nevalném světle) ten Nikon dokázal, zdálo se mi, o onen chlup více.

Což je vcelku zábavný dojem, protože čip do toho Nikonu dodala jaká firma? Ano, Sony… (Tak jako do překvapivě mnoha konkurenčních značek). Obdobně nejisté mi někdy přišly výkony foťáku při vyšší hodnotách ISO, dokonce už i při 1600 mi přišlo, že toho šumu je tam (opět o chlup) víc. Což, psává se na různých odborných webech, je trochu dané i fyzikální podstatnou vzniku fotky, kdy kvůli polopropustnému zrcátku padá na čip méně světla, než by mohlo…

Povedený hledáček, slušné HDR

Co je možné pochválit bez zaváhání, je hledáček, který funguje opravdu skvěle, v dobrém světle se ani nedá poznat, že se fotograf nedívá vzduchem. A marná sláva, někdy prostě není špatné vidět, co konkrétní nastavení s obrázkem provede – zejména při korekcích expozice…

Ona schopnost vše mít pod kontrolou je zkrátka příjemná… K čemuž ještě jednou zopakujme tu opravdu silnou stránku celého foťáku: možností, co nastavit je opravdu mnoho a často to jsou i věci, které jsou u konkurence pouze u výrazně dražších strojů (například expoziční bracketing, který mi tradičně chybí u základních řad Nikonů).

Co mě též potěšilo, bylo překvapivě slušně fungující automatické HDR – tedy ona funkce, kdy foťák sám vyfotí (obvykle) tři fotky s velkými kontrasty a pak je nějak namíchá. Většinou to, vcelku logicky, dopadne dost bídně, ale v případně Sony A68 mně snaha smíchat záběry přišla velmi decentní a tedy možná i použitelná (viz fotka).

Sony A68 – shrnutí ve dvou větách

Sony A68 je skvěle vybavený fotoaparát nabízející za cenu kolem dvaceti tisíc (set tělo + objektiv) velmi slušný poměr cena výkon a vysoce nadstandardní výbavu, a je tedy ideální volbou pro někoho, kdo touží po zrcadlovce tradičního střihu. Pro jiné zájemce to samé může být mínusem, protože tělo je poměrně velké a těžké, a ono váhání může posílit nejistota, zda tato řada bude do budoucna pokračovat dál..

Sony A68 – cena

Není v mých silách ceny sledovat, tedy zde přejímám automaticky generovaný přehled od Heuréky. (Už se neprodává.)

(Poznámka pro šťouraly: Toto není placená recenze ani inzertní text. Firma Sony mi pouze prostřednictvím firmy Foto Škoda bezplatně zapůjčila fotoaparát, za což oběma firmám děkuji.)

Další fotografie z testu:

Shrnutí recenze: