Samsung Galaxy S22 Ultra patří tabulkově mezi nejlepší fotomobily světa – a tedy nemůže chybět v mé dlouhé řadě recenzí a testů špičkových strojů této značky. Jak tedy fotí? Pojďme to prozkoumat podrobněji.
Špičkové mobily testuji již mnoho let a vždy mě zajímá pár jednoduchých, ač nakonec vždy ne snadno zodpověditelných otázek. Kam se konkrétní mobil řadí na pomyslném nebi nejlepších fotomobilů? Jak obstojí v rukách nenáročných fotografů, kteří chtějí jen mačkat spoušť? Jak bude sloužit zkušenějším uživatelům, kteří naplno dokáží využít jeho technické výkony. A také mě vždy zajímá, jak si stojí ve srovnáním s tím, co mám zrovna v kapse já – což je právě nyní iPhone 13 PRO.
K čemuž možná ještě dodejme, že krom fotoaparátu vlastně nic moc jiného na mobilu neřeším (na funkci toho digitálního pera se mě, prosím, neptejte, já to prostě neumím posoudit). I proto si vždy půjčuji nejvyšší modely, v nichž je právě ta opravdu nejšpičkovější technologie, kterou má zrovna daná firma k dispozici. A hodnocení se tak dá do značné míry vztáhnout i na nižší modely, které se v případě fotoaparátů obvykle liší například tím, že nemají tolik objektivů, ale v řadě situací dokáží přesně to samé, co modely Ultra.
Samsung Galaxy S22 Ultra: čtyři objektivy
V posledních letech vlastně stále více vynechávám technické parametry mobilů i foťáků a více se snažím zkoumat to podstatné – jak to celé funguje dohromady a kam konkrétní model zapadá v konkurenci ostatních strojů.
Přesto je ale dobré připomenout si, jakým hardwarovým vybavením foťák disponuje… Má čtyři hlavní objektivy (plus samozřejmě ten přední na selfie, ale ten klidně z bádání vynechejme).
Ultraširoký objektiv: 12 MPx, 13 mm f2,2
Hlavní, tedy širokoúhlý objektiv: 108 MPx , 22 mm f1,8
1. teleobjektiv 10 MPx, 3x optický zoom, 69 mm f2,4
2. teleobjektiv 10 MPix, 10x optický Zoom, 230 mm f4,9
Právě v tom zdvojení “přibližovací” kamery je hlavní rozdíl oproti nižším modelům, tedy Samsungu Galaxy S22+ a S22… Ty mají objektiv jen jeden a přibližovat není možné 100x, ale “jen” 30x… Samozřejmě, to stonásobné přiblížení už jen digitální (podrobněji viz dále).
Video: Jak fotí Samsung Galaxy S22 Ultra – 9 minut v 4K
Druhým rozdílem je, že model Ultra má vysoké rozlišení hlavního snímače, a to 108 Mpx, zatímto nižší modely pouze 50 MP, a to na snímači menších rozměrů. Pokud se ptáte, jak zásadní to je rozdíl, upřímná odpověď zní: nevím, dva příbuzné modely jsem v ruce neměl, ale obecně platí: čím větší snímač, tím mohou být fotky lepší.
Když se před pár lety poprvé objevily modely mobilů s těmito mírně šílenými vlastnostmi (těch 108 Mpx je prostě opravdu hodně), mezi experty panoval dojem, že se jedná hlavně o reklamní trik. V prodejních prospektech to opravdu vypadá skvělé, ale zda to má nějaký reálný dopad? V počátcích to tak nevypadalo…
To se ale nyní mění: opět nejsem schopen popsat to vědecky a odborně, ale mám dojem, že tyhle “obrovské” snímače začínají opravdu dávat smysl, protože vážně pomáhají utvářet výsledné fotky při zoomování, ale i běžném provozu.
K čemuž dodejme, že smysl hlavního snímače a hlavního (širokoúhlého) objektivu je také v tom, že dodávají data do záběrů pořízených dalšími snímači (proto tolik pixelů). Jiným slovy: výsledná fotka bývá často kombinací různých dat z různých snímačů. A funguje to dobře.
Reklama
Všechny tyhle technické detaily jsou poměrně důležité k debatě o tom podstatném, do čeho se pustíme nyní. Tedy otázce, jak Samsung Galaxy S22 Ultra fotí a co od něj čekat.
Samsung Galaxy S22 Ultra – jak fotí? Vyrovnaně!
Samsung Galaxy S22 Ultra jsem si půjčil na zhruba deset dní a používal ho v běžném provozu – při kurzech focení, kdy putujeme Prahou, při velikonočním výletu na Valašsko, při běžných pochůzkách Prahou. Proč to zdůrazňovat? Protože jsem ho testoval v opravdu normálních situacích a při nich jsem došel k jednomu z hlavních závěrů této recenze: výkony byly opravdu dobré, ale hlavně: byly vyrovnané.
Pokud vám pojem “vyrovnané výkony” zní nudně až banálně, hned vysvětlím. Totiž: jak jsem zmínil, fotím mnoho let iPhony a jedním z důvodů, proč je na focení doporučuji, je právě to, že nemívají slabší chvilky. Prostě cvakáte v různých situacích, v různých světlech, s různými překážkami, a ono to dopadá pořád více méně dobře a více méně stejně. Což je skvělé.
Zatímco u Samsungů, ale i modelů od Huawei nebo Xiaomi, jsem byl vždy nadšený jednotlivými funkcemi, které byly mnohem dále než u iPhonů (například zoomy, nebo nočním režim). Ale čas od času se najednou něco pokazilo: v barevnosti, v přehnání HDR (fotka vypadala jako omalovánky), v netrefování rozumného vyvážení bílé barvy atp. atp. Zkrátka: iPhone měl vždy dle mého navrch právě v této zdánlivé banalitě: málokdy vás zklamal, selhání bývá málo.
Což je dlouhý úvod k tomu, co chci vypíchnout: Samsung Galaxy S22 Ultra mi přišel svými výkony opravdu výrazně dál. Prostě jsem cvakal a cvakal v bezpočtu situací a fotky byly dobré více méně pořád. Je to hodnocení zcela subjektivní, ale pro mě opravdu hodně zásadní. Už jsem prostě nemusel mít obavy, že se zase něco nečekaně pokazí. (Občas mi tedy mobil zamrzal, ale to bylo spíš něco drobného softwarového u vzorku telefonu, který jde z ruky do ruky u mnoha testerů).
Plus dodejme, že jsem si natočil i pár videí a vyzkoušel i točení v 8K, což tento mobil nabízí. Samozřejmě, je to v praxi nepříliš použitelné (jde navíc o ořízlý záběr), ale zajímavé to prostě je. A jak už to u mobilů chodí, hodně z těch věcí, které nejdřív působí jen jako technické zajímavosti, se nakonec nenápadně dostanou do praxe, protože prostě budou dávat smysl.
Zoom je opravdu použitelný (hurá!)
A ještě jedno subjektivní hodnocení, které je těžko doložitelné, ale pocit to byl opravdu poměrně silný. Tedy: velmi příjemné bylo použití zoomu, fotky s ním dopadaly opravdu dobře. Po mnoho generací mobilů (nejen Samsungů, dlužno říci) platilo, že zoomy byly na svých dlouhých koncích spíše raritou, hračkou a fotky byly nijaké. Že zkrátka zoomováním bylo třeba šetřit. U tohoto modelu jsem však měl dojem, že už je vše opravdu vyladěné a není třeba se obávat za zoom pořádně “zatáhnout”.
Rychle dodejme: nemluvím samozřejmě o maximálním stonásobném zoomu – ten opravdu nadále zůstává spíše technologickou zajímavostí. Byť mě opravdu nepřestává fascinovat, co ta nevelká krabička v ruce dokáže přiblížit (viz ukázkové fotky, kdy je možné zachytit až děsivé detaily ve velkých vzdálenostech).
Když mluvím o šikovném použití, mám na mysli spíš zoom v rozsahu 10-30 x přiblížení (připomeňme, že opticky Samsung přibližuje desetkrát, dále už jde o zoom digitální, resp. dopočítaný). Při těchto typech záběrů jsou fotky velmi solidní, vyrovnané, použitelné. Tedy sláva…
Samozřejmě je možné, že podobně už to více méně fungovalo u modelu předchozího, ale podstatný je trend. A ten tu nesporně je, což je dobře, protože zoomy obecně posouvají dál to, co čekáme od focení mobilem.
Nu a přiznávám, že tedy zrovna v této kategorii můj iPhone 13 PRO zrovna hvězdné výkony nepředvádí.
Zpracování obrazu významně pokročilo
Na výše popsané dva body je možné pohlédnout ještě z druhé strany a konstatovat, že celkově Samsung urazil velký kus cesty ve zpracování obrazu (když se na vše dívám v kontextu mých testů z posledních několika letech).
Jak fotí, to nejlépe zahlédnete z ukázkových fotek na této stránce. Krom solidních vyrovnaných výkonů a dobrého zoomu mi právě celkové zpracování obrazu přišlo velmi dobré – málokdy mi na rozdíl od minulých let přišlo, že to algoritmy přehnaly a – třeba – fotky trochu “přepálily” v barevnosti.
Obecně právě výpočty v oblasti HDR fungují dobře a vyrovnaně a není už se jich třeba bát – algoritmy dobře trefují, jak vytáhnout stíny, zlikvidovat přepaly v nebi a fotku celkově dotáhnout. Ano, občas jsou stále barvičky o trochu barevnější, než by se mi líbilo, ale na druhou stranu: fotil jsem většinou v naprosto kouzelném jarním světle, kdy barvy opravdu zářily samy od sebe.
Podobně dobře funguje portrétní režim, který navíc, sláva, umí i fotit portréty! Což zní trochu jako vtip, ale není: jeden z největších zločinů designérů mobilů spočívá právě v tom, že do nižších modelů dávají cosi zvaného Portrét nebo Portrétní mód, ale portrét s tím vyfotit nejde (portrét vyžaduje i specializovaný objektiv, který postavu přiblíží z mírného odstupu). Což se netýká jen Samsungů, ale třeba i iPhonů (kde jen verze PRO umí fotit portréty). Nu a sláva, zde vznikají opravdové portréty přiblížením prvním teleobjektivem na oněch zhruba 70 mm. A zároveň jde objektiv i přepnout a používat portrétní mód se širokoúhlým objektivem – a rozmazávat pozadí u dalších kategorií snímků, což se extrémně hodí.
Samsung Galaxy S22 Ultra – shrnutí recenze
Samsung Galaxy S22 Ultra posouvá zase dále to, co tato kategorie mobilů dokáže: výkony jsou oproti předchozí generaci vyrovnější, zoom je možné ještě lépe používat pro běžné focení (a ne jen jako technologickou zajímavost). Pro mě osobně je největším posunem prvek zcela subjektivní – posun v celkové vyrovnanosti výkonů: výrazně ubylo situací, kdy mobil něco nezvládl, pokazil, netrefil. Výsledkem jsou prostě fotky, které tento mobil opravdu řadí mezi světovou špičku.
Samsung Galaxy S22 Ultra – cena
Není v mých silách ceny průběžně sledovat, zde přejímám automaticky generovaný přehled od Heuréky.
A zde je link na Alza.cz, která své ceny do Heuréky neposílá:
Samsung Galaxy S22 Ultra na Alza.cz
(Poznámka pro šťouraly: Toto není placená recenze ani inzertní text. Firma Samsung mi pouze bezplatně zapůjčila tento mobil, za což jí děkuji.)
Další fotografie z testu:
Poznámka: I tyto fotky si můžete prohlédnout v plné velikosti – stačí najít jméno fotky (vlevo dole po rozkliknutí v galerii – např. IMG_0371.jpg ) a zadat do prohlížeče www.fotoguru.cz/files/IMG_0371.jpg