Svět fotografování prochází nenápadnou, ale hodně podstatnou revolucí: nové generace mobilních telefonů v reálném čase dotvářejí a přetvářejí fotky. A “pořádné” foťáky také stále více obrázky upravují speciálními filtry. Zkrátka, co bylo dříve považováno za okrajové hraní si, se nyní stává normou… Vypadá to možná nenápadně, ale změna to bude opravdu hlubší, než se nyní zdá.
Abych vás nepopletl, rychle podstatná poznámka na úvod – tohle rozhodně není negativní text o tom, že “šílené novinky” začínají ničit starý dobrý svět tradičního fotografování. Vůbec ne, ba naopak – mnohé, ba vlastně všechny zde popsané věci, rád a často používám. Jen si říkám, že není špatné si pokládat otázku, zda – přece jen – se focení kvůli nim neposouvá do trochu zvláštního teritoria… Na to si ovšem každý musí odpovědět sám, a nemám pochyb o tom, že to budou odpovědi často hodně různorodé.
1. revoluce: Proč mě děsí i baví můj iPhone? Přetváří realitu
K sepsání tohoto článku mě rozhoupalo pár týdnů hraní si s iPhonem X. Ale o iPhone tu vlastně vůbec nejde, spíš o nové obzory, které umožňuje či spíše vnucuje uživatelům. A tím i konkurentům, kteří se budou muset přizpůsobovat více a více – tahle věc je prostě hodně návyková.
O čem to mluvím? O automatickém rozostřování pozadí portrétních fotek. Pořád nějak nevím, co si o něm mám myslet. A jsem z něj vlastně trochu vyděšený, protože razí zcela nový přístup k focení: kde tradiční technika nestačí, fotka se vytvoří v závitech procesorů – což je, věřte nebo ne, obrovská změna.
Vysvětlím: iPhone X má dva objektivy, přičemž ten druhý odpovídá zhruba 50 milimetrům a je tedy velmi šikovný na portréty. Samozřejmě, čip je malý a čočka též, tedy sám od sebe neumí rozostřovat pozadí (fyzika je prostě fyzika). Tedy to udělá softwarově – mobil vidí v 3D (má dva objektivy) a je schopen rozostřovat opravdu velmi dobře… (Podrobněji o tom viz moje recenze iPhonu X, kde je mnoho dalších příkladů).
Výsledky jsou skvělé, děsivě skvělé…. Navíc, na rozdíl od let minulých, už je tahle varianta nastavená jako výchozí, a pokud chcete mít fotku původní, musíte se poměrně hodně snažit – buď tu rozostřenou “upravit” do původní podoby, nebo ji vylovit přes propojení s počítači.
Jinými slovy: softwarové rozostřování pozadí se stává normou, a netýká se samozřejmě jen iPhonů, ale i mnoha dalších mobilů, kteří dříve či později budou do focení více a více zapojovat uměle vypočtené hodnoty. A v tom je právě ona dramatická změna.
Pokud nad tím nyní máváte rukou a říkáte si, že jde o další z bezpočtu výstřelků, které se vás netýkají, skoro bych se vsadil, že se pletete.
Samozřejmě, fotky se upravují od nepaměti, samozřejmě, tahle technologie je tu také hodně let, samozřejmě, mobil je stále jen mobil…
To podstatné je jinde: tyhle hračky výrazně promění to, co od focení budou lidé čekat. Za rok za dva, až se budete chlubit novým portrétním světelným objektivem na pořádné zrcadlovce, můžete být na kávě s kamarády dosti nepochopen. A dozvíte se, že “podobně slušné výsledky už přece umí každý mobil”.
Jinak řečeno: kdejaký mobil nyní nabídne velmi slušné výsledky, které sice tradičním fotografům budou pít krev, ale všem ostatním se vlastně budou líbit. Opakuji: nekritizuji, jen konstatuji.
Sto padesát let obnášelo focení primárně to, že se čočkou něco namalovalo na skleněnou desku, film nebo na digitální čip. Nyní tato revoluce otevírá dobu postdigitální, v níž bude mnohem běžnější fotky prostě dotvářet uměle. Což pro mě je už za hranou a leze mi to vše trochu na nervy. A což je však asi tak jediné, co s tím mohu dělat.
Video o rozmazávání pozadí z mé recenze iPhonu X
2. revoluce: Fujifilm mění význam slova “filtr”. A taky přetváří realitu
Jak jsem zmínil na začátku, v tomhle článku se snažím prozkoumat fenomén toho, že více a více umělých změn nastává už při zmáčknutí spouště a že co bylo dříve na hraně, se nyní stává normou.
A týká se to nejen výše zmíněných mobilů – druhý příklad může vypadat mírně odtažitě, ale není. Je pouze jinou stranou téže mince (a opět neříkám, že to je “dobře nebo špatně”, to se ví).
I zde vyjdu z mé osobní zkušenosti a váhání, jak se postavit k fenoménu, který pomohl vzestupu foťáků nyní už skoro kultovní značky Fujifilm. Totiž: tyhle foťáky nabízejí tzv. filmové simulace, které fotkám dodávají nádech starých dobrých filmů a diáků Fuji.
Velvia býval slavný diapozitivní materiál s jasnými sytými barvami, no a digitální simulace téhož jména tedy obnáší taktéž živější barvy. Na rozdíl od mnoha podobných nástrojů u jiných foťáků se tyhle fuji-simulace hodně “chytly” a lidé je prostě rádi používají.
Fujifilm dnes zkrátka nabízí funkční sety opravdu zajímavých “filtrů”, které aplikuje na fotky v okamžiku zmáčknutí spouště (a je je možné, byť trochu krkolomně, dostat do rawů). A na rozdíl od konkurence se staly opravdu hodně používanými a oblíbenými.
Není tedy divu, že je lidé rádi užívají, opravdu dokáží hodně a dávají fotkám často hodně svébytný ráz… A teď tedy ona otázka: kde je ona hranice, kdy je to ještě hraní, a kdy je možné (správné / samozřejmé) vytvářet “vyfiltrovaný” svět přímo při focení?
Při mnoha letech testování Fujifilmů jsem se držel toho, že jsem na ty filtry skoro nesahal, jen v krajině jsem přepínal na simulaci Velvia, abych pomohl zvýraznit barvy – což ostatně dělám i u mého Canonu, kde v podobné situaci nastavím Picture style na Krajinu / Landscape (což též především zvýrazní barvy).
Pravda, při hraní si u rodinných fotek jsem na Fujifilmech občas přepnul na simulaci “Classic Crome”, který (řečeno zjednodušeně) potlačí barvy a fotkám dává uměle “fajnový” vzhled. A i proto patří, pokud mohu soudit, k těm nejoblíbenějším. Ale vždy jsem byl při tom hraní trochu nesvůj – považoval jsem to za něco na způsob Instagramu.
A na podzim jsem si koupil nový Fujifilm X-E3 a vyrazil do Barmy. Ale řešil jsem otázku, do jakého režimu vlastně fotit. A protože jsem člověk konzervativní, vše jsem cvakal do základní simulace Provia, která vlastně žádnou simulací není. (Repotáž z Barmy najdete zde – z 99 % je vše JPG přímo z foťáku bez simulací.).
Zkrátka pořád si myslím, že by ty fotky měly být nepříliš zdivočelé. Ale dobře vím, že tohle mnoho lidí neřeší – pokud sleduji fotky milovníků Fujifilmů, všechny ty simulace jsou u výrazné části z nich prostě součástí toho, co je fotka… Což je samozřejmě zcela v pořádku a je to věcí osobní volby (ač já to mám postavené trochu jinak, viz předchozí odstavec).
Zkrátka, pokud to mám shrnout: Fujifilm nyní patří k raketově stoupajícím značkám, mimo jiné i kvůli tomu, že nabízejí skvělé možnosti, jak měnit a přizpůsobovat realitu hned v okamžiku zmáčknutí spouště. Což je dle mého jen jiný pohled na princip z “první revoluce” popsané na začátku, tedy revoluce rozostřování pozadí u iPhonů.
Přeměňovat realitu je prostě pro více a více fotografujících zcela v pořádku. A pro mě asi nakonec taky, ale pořád se snažím trochu vzdorovat.
3. revoluce: Kdy mobily porážejí zrcadlovky (aneb HDR a výpočetní síla)
Pokud vám jako tradičnímu fotografovi právě po přečtení mezititulku stoupl tlak, nebojte se, rozhodně nebudu tvrdit, že mobily fotí lépe než pořádné foťáky. To ne! Ale přesto je tam jeden konkrétní případ, kdy už pár let dokáží výrazně víc: ze své podstaty totiž umí výrazně lépe pracovat s HDR a pro běžné cvakání na památku prostě dokáží opravdové zázraky.
Vysvětlím: jak známo, pokud s pořádným foťákem chceme vyfotit něco s velkými rozdíly mezi světly a stíny, musíme fotek pořídit více a pak je nějak smontovat. Ať už zdlouhavou úpravou při vrstvení v Photoshopu, anebo pomocí tzv. HDR, kde to míchání za nás udělá software (více o HDR zde)…
A myslím nyní HDR ne ve smyslu zdivočelých přebarvených omalovánek, ale ve smyslu opravdu solidního nástroje sloužícího k vracení reálného stavu věcí tam, kde už to foťák z fyzikálních příčin nezvládne.
To vše je proces docela zdlouhavý a ne každému se do něj chce, zejména při banálnějších záběrech. Výrobci foťáků do svých produktů tedy začali cpát HDR automatické, které už nevyžaduje manuální montování v počítači, ale vše se odehraje v reálném čase přímo ve foťáku.
Avšak: tohle automatické HDR v 95 procentech případů dopadne katastrofálně, přebarveně, divně… Pokud jste nezkoušeli, možná to zkuste, ale nebuďte moc otrávení. A je úplně jedno, zda to děláte na foťáku za deset nebo sto tisíc. Prostě to neumí.
A o to více je vlastně fascinující, že právě v tomhle mobily umí opravdové zázraky. Nemyslím HDR, které bývá přímo v defaultním foťáku, to obvykle nestojí za nic. Mluvím o specializovaných aplikacích – já na iPhonech všem kategoricky radím koupit si aplikaci ProCamera s rozšíření Vivid HDR (dohromady cca 250 Kč).
Zkrátka ty fotky dopadají velmi dobře, nesrovnatelně lépe než u pořádných foťáků (při prohlížení na nevelkých obrazovkách, samozřejmě). Záludná otázka je, proč to tak je. Popravdě, nevím. Jediné vysvětlení, které zní logicky a tedy pravděpodobně, mi nabídl účastník mého fotokurzu a povoláním expert na IT. Pravil, že mobily prostě mají mnohem větší výpočetní kapacitu a dokáží provést i opravdu hodně složité operace a výpočty, které se zrovna tady opravdu hodí.
A klasické foťáky jsou postavené, soudí on, trochu jinak, no a prostě to dopočítat neumějí. Zda to tak je, se mi zatím zjistit nepodařilo, ale dílem to je jedno. Podstatné je opravdu to, že mobily umí přes HDR “vracet realitu” výrazně lépe než pořádné foťáky.
Co z toho plyne? Že i tady se trochu rozevírají nůžky mezi tím, co lidé chtějí, a co nabízejí tradiční foťáky. A i to je další část té celkové revoluce, v níž stroje dotvářejí více a více realitu za častého potlesku významné části uživatelů.
Shrnutí: Největší revoluce od nástupu digitálů?
Předpovídat budoucnost je vždy hodně ošidné – přesto si myslím, že opravdu stojíme na začátku nové doby fotografování. Osobně jí asi budu říkat doba postdigitální. Myslím, že více a více bude vyklízet pozice sto padesát let starý koncept fotografování, v němž světlo něco nakreslí na skleněnou desku nebo čip, a případné následné úpravy jsou v rukách fotografů.
V době nové, zní můj tip, bude mnohem větší roli hrát rozhodnutí algoritmů, které na základě obliby jednotlivých stylů budou vytvářet líbivé fotky. A po pár letech už málokoho napadne, že to někdy bylo jindy…
Je to dobře, je to špatně? To u revolucí obvykle nemá moc smysl řešit.
Co myslíte? Napište mi to do komentářů!
Tak realitu fotka nikdy nezachytí, vždy je to přenos nějakého prostoru do 2D s patřičným zkreslením a omezeným rozlišením a stejně tak to dělá lidské oko a mozek, který to zpracovává a podobně funguje foťák. Fotka je pouze přibližné zachycení něčeho do plošné podoby a tak se to musí brát a samozřejmě znalost lidského vidění a oklamání ho může dělat fotky různě líbivé ze zachycených surových dat a je jedno, zda to bude dělat foťák přímo nebo se to dodělá až v počítači. Žijeme však v rychlé době a okamžité úpravy na telefonu umožňují fotku upravit ještě ve chvíli, kdy vnímáme bezprostředně tu atmosféru a barevnost okolí a můžeme to tak objektivně posoudit, což doma u počítače už moc nejde. Ale nic převratného není, korekce zkreslení, změnu živosti, doostření, redukci šumu a hromadu dalších úprav uměly některé digitály už dávno, třeba první zrcadlovky Samsung GX dokonce měli editační menu, kde si fotograf mohl vyvolat z raw jpeg a hezky si to doupravit a to už někdy v roce 2007, telefony tedy jen díky mnohem výkonnějším procesorům a grafice dovedou toto hned a nabízí mnohem kvalitnější displeje, na kterých se to dá kontrolovat, dříve to používal málokdo, dnes je to však rychlost a otázka okamžiku, kdy z fotky vycvaknuté se udělá celkem slušná fotka a pošle do světa. Přesto tvoření skutečně zajímavých fotek čas vyžaduje a editaci v klidu a tohle hraní na rychlo platit nebude. Pokud však člověk trefí fotku dobře a nechce z ní vytáhnout maximum a chce se o ní rychle podělit, tak je fajn, když to umí sám foťák už rovnou.
Vážený pane autore, vážení čtenáři a fotografové zejména,
já osobně mám pocit, že současné pokrokové postdigitální fotografické technologie dokáží řešit optické a světelné nedostatky mobilů, tabletů a kompaktů týkající se víceméně pouze statické fotografie za dostatečně dobrého světla. Z toho důvodu s klidným svědomím mohu zde napsat, že pořizování kvalitních prezentovatelných a prodejných akčních záběrů při nízké hladině osvětlení bude ještě po mnoho let a možná i desetiletí patřit pouze profesionálům s drahými aparáty s velkými obrazovými senzory a mohutnými světelnými objektivy. Velikost ničím nenahradíš, říká se, což platí v různých technickývh odvětvích lidského snažení již od počátků. Zkuste se zeptat např. svatebního fotografa, jestli by měl odvahu ukázat se na svatbě jen s iPhonem X. Kromě toho, zákaznící u profíka přirozeně očekávají lepší a vybavenější image než křehkou placku s titěrným pidiobjektivem, kterou v současné době u sebe mívá už téměř každý svatebčan.
Revoluce to možná je, ale jen v oblasti amatérské, ve které fotí mnohem více lidí, než v oblasti profesionální. Proto se to tolik líbí a rychle mezi lidmi uchycuje a rozšiřuje. IPhone X a jemu podobné foto/video věcičky jsou pořád jen technologické hračky pro amatérské nadšence za peníze, za které si profík raději koupí nový světelnější objektiv s přesnější optikou nebo bytelnější zrcadlovku s rychlejším autofokusem, aby byl i nadále stále schopen nabízet prodejné fotografie, které žádná mobilní nebo kompaktní technologie nabídnout ješte dlouho nedokáže.
Mnoho povedených fotek pro radost i pro peníze přeje Petr, PTFotostudio.
Technologie neumí najít motiv, kompozici, myšlenku, nenahradí pracovitost, vytrvalost atp. Takže pro mne je (zatím) vše ok.
Dobrý den.
Před několika lety jsem hltal články o fotu,nových fotoaparátech a objektivech. Již mám v duši klid. Pro mne je fotografování jednoznačně pohled do hledáčku a existence stavového displeje. No a doufám, že náš trumf bude jednoznačně ve velikosti čipu. Jinak jsem nikdy nezjistil, může li mít papírová fotka „look“ , hloubku, v závislosti na nějakém zajímavém světelném objektivu. Nakonec, pane Rybář, nebude problém udělat srovnání mezi klasickou HO a tou mobiloidní.
Zdravím a ano, určitě, na čipu záleží opravdu stále zásadně, tedy bát se netřeba. Jen, o čemž píšu, to bude řešit stále méně lidí, ale s tím nic nenaděláme… JR
Velká část příspěvků v diskusi se zabývá otázkou, zda (či spíše kdy) se digitální postupy vyrovnají těm fyzikálním – tj. velkému čipu a kvalitní optice.
Předpokládám, že smyslem článku je hlavně zamyšlení, nakolik přitom dochází k vylepšování, pozměňování a deformaci skutečnosti, a kde je ta hranice, kdy už je to „přes čáru“.
Pokud jde pouze o digitální simulace technických/optických parametrů, lze těžko něco namítat. Jestliže nějakého efektu (např. ono rozmazané pozadí) dosáhnu objektivem za desítky tisíc či jeho digitálním modelem je nakonec celkem jedno. Nebo simulace různých typů analogových filmů jako u Fuji – v minulém století taky nikdo nepovažoval používání různých značek a typů filmů za něco nepatřičného. Stejně jako dosavadní používání různých optických pomůcek pro „vylepšení“ výsledků v klasické fotografii – různými filtry počínaje a osvětlovací technikou konče.
Digitální technikou se jen vše zrychluje, zlevňuje a tím i zpřístupňuje laickým uživatelům.
Důležité zůstává zachování míry kontroly nad výsledným efektem. Asi by mne moc nebavilo fotit pouze na režim Auto, přestože mnoha uživatelům ke spokojenosti celkem postačuje. Hlavně že jim z přístroje lezou líbivé, technicky dokonalé obrázky – jenže tak trochu na jedno brdo.
A taky zachování míry reality. Ta však může být zcela rozdílná pro reportážní, dokumentární či uměleckou fotografii. Možná se jednou i u fotografií dočkáme, podobně jako u potravin, nějakého certifikátu „pravosti“ – třeba jako součásti Exifu.
Dobrý deň. Skvelý článok. Len podotknem, že porovnávať ono HDR v mobile cez aplikáciu s HDR vo foťáku nie je úplne namieste. Sám píšete, že „Nemyslím HDR, které bývá přímo v defaultním foťáku, to obvykle nestojí za nic. Mluvím o specializovaných aplikacích…“ Takže v tom prípade treba porovnávať špecializované aplikácie s „aplikáciami“ na postprodukciu v počítači = HDR vo foťáku tiež „obvykle nestojí za nic“, ale Aurora, EasyHDR , Photomatix Pro atď… už áno. Proste do foťáku tú aplikáciu nestiahneme… takže stiahneme fotku do počítača. Mobil je vlastne (ohľadom aplikácií) onen počítač sám pre seba. Otázkou však je, či naozaj mobilná foto prevalcuje tú z „fotoaparátu“. Ja si myslím, že nie. Cesta bude práve v tom, že fotoaparáty získajú viac inteligencie (operačná pamäť atď.) a budú sa môcť dopĺňať vhodným softwarom, napr. aj od tretích strán. Len si predstavte foťák, do ktorého si stiahnete x aplikácií na všetko možné. Nemyslím si, že bude tak úplne potrebné, aby sa s takým foťákom dalo aj telefonovať 🙂
Dobrý den. Jak je ta ukázková fotka z Barmy (Provia, Velvia) jaký objektyv byl použit? Děkuji za odpověď.
Myslím, že budoucnost focení je opravdu ve směru tzv „výpočetní fotografie“, totiž toho, že fyzikální omezení budou „obejita“ výpočtem přímo v zařízení. Krásným příkladem budiž technologie HDR+ v telefonech od Googlu, která i ono klasické HDR jiných telefonů často poráží na hlavu. Tam jde o to, že mobil nevyfotí tři snímky s rozdílnou expozicí, ale sérii – tuším – sedmi snímků ve zlomcích vteřiny, z nichž všechny jsou podexponované. Následně nad nimi provede výpočty, které jednak efektivně odstraní šum, vznikající použitím malého čipu, zvýrazní detaily, prosvětlí stíny a přitom zachová skvělou kresbu ve světlech.
Sám často na svých toulkách po krajině na kole fotím Nexusem 5X (a to už je dvě generace starý mobil za aktuálními Pixely2) a byl jsem překvapen detailností a kvalitou těch fotek – dokonce jsem ze tří takových fotek dělal fotoobrazy a světe div se – rozdíl oproti velkému fotoaparátu není vidět.
Takže za mě je to dobrý směr, protože si sám často říkám, kdy už se podobné technologie dostanou i do normálnách fotoaparátů. Když to dokáže tak moc zvědnout úroveň fotografie z mobilu, tak co to musí dokázat nad velkým čipem s kvalitním sklem…
Osobně se na to těším jako na něco, co fotografům opět usnadní práci. Můžeme brblat, že přece hodiny strávené upravováním fotek k dokonalosti jsou OK, ale já myslím, že když téměř dokonalou fotku udělá už sám přístroj, tak se můžeme věnovat tomu hlavnímu a totiž focení a hledání míst/osob a způsobu jejich zachycení.
Víc než trochu mi to připomíná skeptický přístup profíků k digitální fotografii, “ tohle digitál nikdy nezvládne“ Tak to jsem si vyposlechl před x lety kdy jsem chodil na hodiny fotografování ve škole, investoval vše do kinofilmu a manželce se smál, tedy jejímu digitálu Kodak LS 745… Za pár let jsem do skříně na věky sklidil své nádobíčko a s ostychem si šel pro digitál Canon. Od té doby beru rady odborníků, hlavně jejich vize a hodnocení s velkou rezervou, což se mi zatím vždy vyplatilo.
Čistě subjektivně, mobily převálcují foťáky ve stejném smyslu a výsledku jako kdysi digitály klasickou fotku. A můžeme se tu utěšovat, že neé.
Ohledně HDR a výpočetního výkonu má „IT expert“ pravdu. Mobil jekapesní počítač.
HDR v mobilech je jednoznačně skvělá věc, která řeší problémy s dynamickým rozsahem.
Mýlo, díky za potvrzení – je to opravdu zajímavá věc. Říkal jsem si tedy, že přece foťák procesorem také umí „vypočítat“ skvělé věci, ale prý to je nějaké trochu jiné „počítání“… Inu, výsledek je každopávně velmi rozdílný… Mějte se, h
Dobrý den pane Rybáři,
jste mladý, asi nepamatujete dávné heslo firmy Kodak: „Stiskněte spoušť, ostatní uděláme za Vás.“. To, co ve svém článku popisujete zkrátka není nic nového, není to žádná revoluce, jak píšete. Jediná změna spočívá v tom, že se nepoužívá film, ale čip, nemusíte nafocený film odnášet do fotolabu a vyzvedávat si fotky. Je to levnější, jednodušší a proto se i více fotí, a to je dobře. Spousta věcí je jednodušší, než dříve, i třeba elektronická pošta ve srovnání s klasickým dopisem. Dneska fotí prakticky každý v každé situaci, technika to umožňuje. Každý má řidičák a jezdí autem, ale jen málokdo by zvládl formuli 1, stejné je to s focením.
Radomíre, moc Vám děkuju za komentář, to je vše určitě pravda… Na druhou stranu, ten starý dobrý Kodak (taktéž jsem něj rád fotil, ač později jsem prchl k Fuji) zkrátka pořád „držel“ onen proces: světlo / film / obrázek. Úpravy vznikaly případně a poté… Ale jasně, je to svým způsobem nuance… Zdravím, JR
Dobrý den,
asi si někdo řekne, že jsem paranoidní, ale neodpustím si trochu konspirační teorie. Nevede náhodou tato cesta k tomu, že až se technologie s takovouto „vymožeností“ rozjede masově, nebude žádný problém zvýraznit na námi pořízené fotografii to, co někdo uzná za vhodné a bude nám tímto podsouvat například reklamu a tím ovlivňovat naše rozhodování?
To že ocenění fotografů u veřejnosti stále klesá, protože líbivou fotku udělá na mobilu kde kdo, to už je dlouho jasná věc. Protože valná většina lidí prohlíží fotky na displeji telefonu tak spousta chyb v zobrazení tak nějak zanikne a fotografie kvalitou uspokojí, ne li nadchne.
Jsem přesvědčen, že stále tu jsou obory fotografie, kde to s mobilem nepůjde, alespoň v dohledné době.
K prezentované fotografii slečny v lese – ukázal jsem ji manželce s dotazem, co tomu říká, po prvním pohledu prohlásila, že je to nějaký divný. Když se pozorně zakoukala, začala jmenovat: ten strom ve předu, průhledy mezi tělem a pažemi, a ta slečna tam je dodělaná dodatečně.
Jsem přesvědčen, že koho fotografování baví, zůstane u techniky, která mu přináší radost.
S pozdravem Martin
Martine, zdravím Vás a jasně, tyhle další věci na obzoru někde číhat určitě mohou. Já původně chtěl dopsat i pasáže o mém oblíbeném (a taktéž děsivém do značné míry) systému Google Photos, který dramaticky mění logiku toho, co se fotkami děláme… Nakonec z toho udělám samostatný článek někdy v budoucnu: uměla inteligence ve službách technologie je velké téma, algoritmy lépe a lépe poznají, co na fotce je a také, jak píšete, co se lidem masově líbí… Inu, bude to ještě napínavá a jasně, o klasické fotografy se nebojím… Ale fotka jako takové může dostat zabrat… Mějte se! JR
Zdravím,
vývoj všeho pádí kupředu, jako splašená kobyla, fotografii nevyjímaje. Mě osobně to nevadí.
Protože, kdyby tomu tak nebylo, tak dodnes jezdíme na koňských povozech a fotíme s obrovskými
měcháči na skleněné desky. Naštěstí ještě máme možnost volby a tak si každý může vybrat čím a jak
fotit. Mě úprava fotografií nevadí, ale nesmí ji za mě dělat foťák. Já k tomu přistupuji jako malíř, ten si
napřed udělá skicu a pak maluje. Já si domů přinesu RAWy a pak upravuji k „obrazu svému“ a popustím
uzdu fantazii a kreativitě… 🙂
Aleši, zdravím a určitě, obávat se netřeba, jen možná bedlivě sledovat, kam se co pohne, ona to může být změna natolik dramatická, že se nakonec více a více dotkne i tradičních foťáků a fotografů (ve smyslu toho, jak budou myslet fotografické firmy…). Ale jasně, nevyhyneme! JR
Zdravím , opět zajímavý článek a pohled na věc . Dnešní mobilní telefony už zvládají opravdu hodně , a na momentky jsou téměř ideální . I když to rozmazání u iPhonu je už na mě moc , rozmazání je přehnané, mě osobně se nelíbí. Telefony mají nevýhodu ve velikosti , prostě do malého těla nevleze co do zrcadlovky nebo kompaktu (za to jsem rád ) , výhoda je opravdu , že vleže do kapsy a máme jej stále u sebe . Nevím jestli kouzla procesorů jsou to pravé , a nechávat úpravu jen na čipech se mi nezamlouvá .
Zdravím Petře, ano, přesně tak, vidím to velmi podobně jako Vy… Jak píšu pořád (a s mírnou nadsázkou): může se nám to nelíbit, ale to je to jediné, co můžeme dělat…JR
Zdravím Petře! Nicméně, když se zamyslíte z pohledu běžného uživatele – prohlížet si fotky na prakticky jakémkoli foťáku znamená společensky mimoňské mžourání na trapnou třípalcovou obrazovečku. Zatímco mobilní pádla mají screen jako hrom, navíc vždy komfortně dotykový. Což je jeden z rozdílových faktorů, úplně mimo všechny úvahy o kvalitě technických vnitřností.
No já zakoupil Canon 77d , a co vyfotím zrcadlovkou, mám ve svém telefonu (6 palců 🙂 ), přenos WiFi i Bluetooth , takže si mohu mazat přes telefon i foto v Canonu , a nemusím koukat na malý displej 🙂
Dobrý den, myslel jsem si, že se naučím v důchodu (bude víc času), alespoň přiměřeně fotit a zvládnout různé techniky focení. Dokud pracuji snažím se dovybavit technikou. Asi to zahodim i s rukama a koupím telefon. Jediné pozitivum je to, že technika je rychlejší než můj odchod do penze. :)) Přeji krásný den i fotky … Jaroslav
Nezahazujte, Jaroslave, nezahazujte! JR
Dobrý den,
je sqělé, že tyto technologie umožňují běžnému uživateli vytvářet zajímavé fotky a fakt nemá cenu se zabývat tím, zda to není degradace umění. Běžný uživatel nemá ambice být umělcem.
Naproti tomu, pokud někdo ty ambice má, tak si najde tu správnou technologii, která mu umožní se vyjádřit (a je jedno, jestli to bude negativ-zvětšovák-papír-vývojka-ustalovač-sušička, nebo mobil v kapse).
Jediné, co mne znepokojuje, že deformace pohledu na realitu kolem nás pomocí těchto chytrých technologií, mohou deformovat také obecný vkus (těch „chytře upravených“ fotek bude kolem nás patrně řádově více, než těch poctivě zpracovaných „srdcem“ a kreativitou jedince. Hm. ale co s tím, nevím.
Jirka A.
Jiří, ano ano, máte pravdu. Není třeba to dramatizovat, to určitě ne, ostatně i proto, že s tím vážně nic neneděláme. Já jsem v zásadě velký příznivce různých hraček a hraní si, ale jen se trochu bojím, že tohle celé posouvá docela důležitou věc: co to je pro většinu lidí focení a co obecně lidé od fotek čakají… Mějte se! JR
Dobrý den, pane Rybáři. To je krutě filozofická věc. Jako pohled na matku od rodiny, která šťastně vychází z mekáče s haldou krabic, protože nemusí vymýšlet, nakupovat, vařit, mýt nádobí, nýbrž má v mžiku vystaráno. Neřkuli matka, co zavolá do pizza-go-home Je to ještě chvályhodné usnadnění, nebo už degenerativní přesun do pasivní závislosti? Je to ještě maso a brambory, nebo jsou hambáče a frity pozměněná realita? Je každá revoluce posun po spirále vzhůru k lepšimu řešení? Každopádně většinový spotřebitel se už z chrámu fotografie prakticky přestěhoval do matrixu mobilní komunikace. Sony a Samsung jsou si toho dávno vědomi a chovají se zcela pragmaticky, řekl bych že i zaplatili uživatelům značnou část nákladů na stěhování – ceny pro vstup do chytré mobilní techniky jsou zřetelně příznivější, než ceny fototechniky. P.S. Taky se chystám koupit smartphone s tuplovaným objektivem, je to prostě pohodlíčko do kapsy… Pěkný den přeji.
Jiří, zdravím Vás, a ano zcela souhlasím… Mimochodem, já tu sice všude píšu, jak mě to leze na nervy, ale od počátku roku jsem vyfotil rozhodně více fotek mobilem než pořádnými foťáky… Tedy je to filosofická otázka toho, jak nastavit očekávání. Ale trochu i toho, co lidé od focení chtějí… No bude to zajímavé… Mějte se! JR
Přihodím ještě dva související odkazy. První je na „staromilský“ etický problém fotožurnalistiky s inscenováním reportážních fotek a pozměňováním obsahu/formy:
https://lens.blogs.nytimes.com/2015/10/16/staging-manipulation-ethics-photos/
Druhý odkaz souvisí s akcelerováním technického vývoje multifunkčních komunikačních zařízení. Je to docela názorný článeček a je patrné, že duální optika a senzory jsou stále rafinovanější – a výrobně levnější – takže ve výsledku už má klasická „dedikovaná“ fototechnika zřetelné vývojové zpoždění i hardwarově. Nota bene Huawei tuším chystá troj-objektiv…:
https://www.dpreview.com/news/6730384241/samsung-isocell-dual-will-bring-dual-cameras-to-budget-smartphones
Neodolám a přidám mírně off-topic úžasný drb, že Samsung testuje neuvěřitelně nabušeného nástupce NX jedničky:
http://thenewcamera.com/samsung-nx2-prototype-exist-30mp-dpaf-4k-at-120fps-and-more/
K tomu drbu : podle mého zdroje ze Samsungu jsou ohledně NX2ky dvě informace a jak už to bývá, jedna z nich je dobrá, druhá špatná.. Takže NX2 prý skutečně existuje!!! Ovšem nazývá se tak fotoaparát sloužící výhradně k testování technologií pro mobily a reálně se nástupce NX1 na trhu neobjeví…Škoda…