Jak fotografovat pohyb hvězd

Líbí se vám snímky pohybu hvězd na noční obloze? Pojďme dnes podrobně prozkoumat, jak na to. Klíčová je hned ta první informace: fotografovat hvězdy je mnohem snazší, než to vypadá. A pustit se do tohoto nebeského dobrodružství můžete s jakkoliv obyčejnou zrcadlovkou či šikovnějším kompaktem.

1. Co chceme? Svítící hvězdné dráhy

Fotky na této stránce ukazují, co se dá hravě zvládnou i za velmi krátkou dobu kolem 10 – 20 minut… Pokud byste chtěli dosáhnout efektu ještě “divočejšího”, delší doba pochopitelně vykouzlí efekt ještě výraznější (Obrázek níže zachycuje pohyb za dobu jedné hodiny).
A hned pro začátek si řekněme, kde se berou ty kružnice – je to prosté, ve středu je Polárka, která se díky své severní poloze na snímku nepohne (přesněji: skoro nepohne, pokud byste mě chtěli brát za slovo).
Plyne z toho, že ve většině případů se hodí právě Polárku do obrázku nějak zakomponovat. Samozřejmě, být tam nemusí – pohyb hvězd zachytíme i v jiných směrech, ale obecná zkušenost velí: s Polárkou to je prostě skoro vždy hezčí (snadno ji najdete s pomocí mapy, kompasu anebo nějaké free aplikace pro chytrý telefon – zkuste třeba Star Chart, je jak pro Android tak pro iOS).

2. Motivační vsuvka: Hlavně to zkuste!

Tento bod je mírně motivační: než se dostaneme ke konkrétním bodům, vřele doporučuji projít cestu, jak jsem se k tomu dostal já. Prostě si to zkuste, až někde zahlédnete alespoň kus hvězdné oblohy, a to i na ošklivém místě: klidně i ve městě z balkónu si zaexperimentujte a zachyťte pár hvězdných drah – uvidíte, jak neuvěřitelně snadno tyto záběry vznikají. Fotka celkově nebude stát za moc, všude kolem bude hodně světelného smogu, ale dostanete obrovskou chuť to zkusit pořádně: nebudete prostě věřit očím, jak to funguje.

3. Jak nastavit foťák: série snímků po půl minutě

Co potřebujeme? Skoro nic: foťák, stativ a dálkovou spoušť (tu koupíte za pár stovek). Obecný princip je prostý. Dáme foťák na stativ a prostě necháme oblohu “točit se kolem nás”. Teoreticky by určitě šlo prostě nechat závěrku otevřenou po oněch 15 minut či pět hodin. V praxi se ale (hlavně kvůli přehřívání a tedy šumu snímače) používá postup trochu jiný: pořídí se série půlminutových snímků, které se poté smontují v počítači.
Co tedy konkrétně nastavit:
– manuální režim s časem 30 vteřin (víc nastavit obvykle nejde)
– ISO a clonu adekvátně situaci – zde pomůže jedině metoda pokus omyl, prostě zkuste pár obrázků, dokud výsledek nebude více méně slušný: dokud tedy neuvidíte na snímku svítící tečky hvězd. Tak jako vždy platí, že čím menší ISO, tím lépe (já se většinou snažím o maximálně 800)

– manuální ostření – s autofokusem bychom se daleko nedostali, tedy ho vypněte a zaostřete manuálně (pozor, zkušenost velí, že nekonečno nemusí nutně produkovat nejostřejší obrázky a lepší je trefovat se do hodnot “o chlup méně než nekonečno”). I zde platí, že metoda pokus omyl je nejlepší
– sériové snímání zaaretované dálkovou spouští – základ pořízení oné série je prostý: foťák nastavíme na sériové snímání a na dálkové spoušti zaaretujeme polohu “zmáčknuto” (čudlík se prostě zatlačí a jiným čudlíkem/šoupátkem přinutí zůstat v zatlačené poloze). Stav je tedy stejný, jako kdybychom pořád drželi prst na spoušti.
Co se tedy bude dít? Foťák cvakne, půl minuty exponuje, pak se “zavře” a hned cvakne znova. A my se může procházet, případně, pokud nehrozí nebezpečí lapků, můžeme se jít schovat do auta, do hospody, kamkoliv. Dokud nás to bude bavit a nedojte baterka, foťák bude po půlminutě cvakat a zachycovat změny v pohybech hvězd.

4. Jak to vše smontovat: software je zadarmo

Dobrá tedy, to nejnáročnějších máme za sebou a v počítači byste tedy měli mít několik desítek či stovek fotografií zachycujících 15 minut nebo klidně pět hodin pohybu hvězd. Nyní nás čeká ten poslední napínavý krok – vše smontovat v jednu výslednou fotku.
Programů na to existuje celá řada, já s oblibou používám dva (a ano, jsou zdarma!). V minulosti nedávné jsem používal freeware zvaný Strartrails, dnes si hraji spíš na stroji od Applu, kde zcela to samé nabízí šikovný prográmek StarStaX. (Pokud máte nějaký svůj oblíbený, napište – ideálně do komentářů… Díky!)
Postup je stejný u obou programů – a je velmi jednoduchý. Zkrátka v nich otevřete vaše fotky a stisknete nějaký čudlík, jimž dáte pokyn ke smontování (“Start Processing” na horní liště v případě StarStaxu). A pak už budete fascinovaně hledět, jak se za pár okamžiků na monitoru počítače ony hvězdy “roztočí” a začnou vytvářet čáry…
Samozřejmě, je tam ještě pár dalších nastavení, ale velmi rychle je prozkoumáte metodou pokus omyl – a stejně většinou ponecháte nastavení výchozí… Ono na tom prostě vážně není nic složitého. (Ony animace na této stránce tam jdou vyrobit též, pokud byste chtěli experimentovat.)

5. A pak vše trochu upravíme…

Popisek: Časosběrná animace, aneb co uvidíte při „montování záběrů“. 

Vaše nadšení nejspíš trochu zchladí zjištění, že váš fotoaparát není zase tak bezchybný, jak jste si mysleli – na výsledné fotce objevíte “kazové tečky” buď bílé, nebo barevné (červené). Jsou to tzv. mrtvé a horké pixely a krátká rada zní: nijak se jimi nevzrušujte – to dělá každý foťák.

Co s tím? Oba programy nabízejí možnost použít “dark frames”, tedy temné fotografie pořízené ve stejnou chvíli se zakrytým objektivem. Dokáží prostou věc: dovolí programu “podívat se”, kde jsou ony defekty, a softwarově je “vymazat”.
A teď jedno přiznání: já to tak nedělám… Nějak se mi to zpočátku nedařilo, a tak jsem si zvykl ony chyby opravovat manuálně retušovacím štětcem… (Anebo je prostě neřeším, jak si můžete všimnou na obrázcích na této stránce – snad mi odpustíte, že jsem je kvůli vám neretušoval)…
Samozřejmě, tak jako vždy je pak nutné/možné provést celkové doupravení ve Photoshopu či jiném softwaru, kdy obrázku dodáme finální podobu… pro zajímavost, ten snímek s kaplí je mírně desaturován, svítil zrovna měsíc a barvy zářily až moc (připadaly by vám nereálné, tak jsem je “zreálnil”). Na stranu druhou ne vždy jsou úpravy nezbytné – třeba onen “hodinový” snímek u bodu 3. je zcela bez úprav, přesně takto vypadl ze StarStaxu.

6. Chyták největší: dokonale čistá obloha

Popisek: Více než hodina pohybu hvězd zachycená v 60 vteřinách. Kompozice nic moc, ale nebe bylo opravdu čisté…

Pokud si nyní říkáte: “no to je vážně jednoduché”, máte naprosto pravdu. První pokusy vás nadchnou, viz výše, ale zároveň rychle odhalíte hlavní chyták: je totiž zoufale obtížné být v pravý čas na pravém místě. Samozřejmě, ne vždy jsou hvězdy hezky vidět, ale trocha trpělivosti stačí – mnohem větší problém je ovšem najít místo bez světelného smogu, zkrátka místo, kde do obrázku nebudou zasahovat nepřátelská světla. Ta ostatně vidíte i na snímku s křížem, který stojí na naprosté samotě asi kilometr od oné svící vesnice… Ona rušivá světla si vás totiž najdou vždy a všude. Tedy doporučuji se opravdu obrnit trpělivostí a když nastane dokonalá noc, vyrazit někam daleko od civilizace, do opravdové tmy…
Na rozdíl třeba od focení mléčné dráhy není měsíc nezbytně nepřátelský – samozřejmě nesmí být v záběru, ne vždy jsou výsledky s jeho svitem ideální, ale někdy naopak může hodně pomoci nasvítit celou kompozici (např. onu kapli…).
S čímž souvisí rada poslední a hodně zásadní: na celkové kompozici záleží opravdu zásadně. Totiž: prvních pár pokusů vás zcela nadchne tak jako tak… Ale pak začnete být sám k sobě náročnější a pochopíte, že aby byla fotka opravdu zajímavá, klíčové je i právě celkové pojetí obrázku – hvězdy samy o sobě nestačí, tedy pořádně přemýšlejte, než zaaretuje spoušť a necháte foťák pár hodin cvakat…

Tak šťastný lov!

[social-bio]