Existuje pár pravidel, které by se měl začínající fotograf dozvědět v první den nákupu foťáku. Některé jsou zjevné, některé méně, a tak jsem se rozhodl sepsat je do jednoho seznamu. Samy o sobě to jsou vlastně detaily – ale v konečném součtu házejí začátečníkům klacky pod nohy poměrně zásadně.
1. Nikdy nečtěte manuál, nikdy!
Tohle asi víte, ale pro jistotu: manuály jsou k ničemu. Ba co více, jsou jedním z největších zločinů v dějinách psaného slova – bez nadsázky a (překvapivě) bez výjimky platí, že se z nich nedá dozvědět prakticky nic. Věřit, že četbou manuálu se může novopečený majitel foťáku naučit fotit, je stejně naivní, jako učit se řídit čtením manuálu k autu.
Smyslem těch bílých knížeček je jediná věc: pokud přesně víte, jakou funkci hledáte a co by zhruba měla dělat, pak má smysl cenu začít hledat. Například se docela hodí prozkoumat, jak fungují ostřící systémy, v čemž může manuál hodně pomoci. Je to stejné, jak když vám praskne u auta zadní reflektor: víte, že ho musíte vyměnit, netušíte, co a jak odmontovat, tedy hledáte v manuálu. Ale učit se z něj něco? To ne!
2. Plná automatika nefunguje, tečka
Plná automatiky je takový ten zelený obdélníček, červený foťáček, zelený foťáček, zkrátka ten režim, kdy se foťák tváří, že vše zvládne sám. Jenže nezvládne – foťák je hloupý, je třeba to přijmout a smířit se s tím, že ve výrazné většině případů se neobejde alespoň bez dílčích podrobnějších pokynů.
Proč je plná automatika k ničemu? Nejstručnější vysvětlení asi zní: protože foťák nikdy netuší, co přesně fotíte a co od fotky chcete: každá fotka a každá situace vyžaduje trochu či zásadně jiné nastavení dle podmínek i autorova záměru. A tohle automatika obecně zvládnout nemůže. Proto je váš osobní zásah nezbytný a proto je plná automatika nesmysl – ne z purismu či frajerství, ale z důvodu zcela věcného: automatika prostě fotit umět nemůže (ač se výrobci snaží tvrdit něco jiného).
3. Bez korekce expozice se nedá fotit
Tohle pravidlo vás možná překvapí, protože pokud trochu či více fotíte, říkáte si nyní: každý člověk s foťákem i mobilem přece ví, jak zkorigovat expozici! Jenže to tak není, každý to vážně neví. To mi po sedmi letech kurzů fotografování věřte. Tedy, korekce expozice (značí se obvykle symbolem +/-) dělá jednoduchou věc: opravuje chyby hloupého foťáku. Pokud stroj něco dobře netrefí, například postavu v mírném protisvětle, prostě je možné/důležité mu umět rychlým pohybem říci: chci to světlejší než ty! Význam tohoto čudlíku se dá shrnout ještě jednou údernou větou: bez znalosti tohoto čudlíku se nedá fotografovat (jasně, s výjimkou plně manuálního režimu, v němž nedává smysl).
4. Vždy musíte chápat, co se ve foťáku děje – smiřte se s tím
Zásadní věta, s níž se musí začátečníci smířit zní: nelze žít bez chápání toho, co se ve foťáku děje. Jinými slovy, tak jako všichni fotografové v minulých 150 letech musíte vědět, že fotku definují jen tři hodnoty: čas, clona a ISO (ano, i ty skleněné desky měly koncem 19. století nějakou hodnotu citlivosti, tedy těch 150 let není nadsázka). Rozebírat to je asi zbytečné, podstata je však zásadní: fotografové včetně úplných začátečníků či majitelů něčeho levného kapesního (včetně mobilů!) by prostě měli tušit, co se děje uvnitř. I sebemodernější foťák prostě potřebuje “vedení” svého páníčka. A často i přísné pokyny.
5. Nepřeceňujte čudlíky! 90 % z nich nepotřebujete
Většina nových majitelů foťáků se brzy začne hroutit z přehršlí různých funkcí. Jenže těch opravdu důležitých je zhruba tucet, zbytek nepoužijete buď nikdy, nebo jednou za život. Nevěříte? Nechte mě tedy počítat.
K focení je třeba znát:
- 1. expoziční režimy P, prioritu clony (A/Av) a manuál (M) = 3 čudlíky (přepínač režimů, ovládání času a clony)
- 2. umět nastavit ISO = 1 čudlík
- 3. chápat, jak foťák ostří a k čemu jsou různé režimy ostření (cca 2 čudlíky)
- 4. naučit se přepínat “režimy řízení”, tedy zda foťák fotí po jedné, či po více fotkách (1 čudlík)
- 5. vyzkoušet si vyvážení bílé, většinou je stejně lepší nechat ho na automatice (1 čudlík)
- 6. vyzkoušet si režimy měření, většinou je lepší nechat je v defaultním nastavení (1 čudlík)
- 7. naučit se nastavovat velikosti fotek plus focení do raw (1 čudlík)
- 8. prozkoumat Picture style / Picture control (1 čudlík)
- 9. seznámit se v menu se zásadním knoflíkem á la “Návrat do továrního nastavení (1 čudlík).
Do kolika jsme dopočítali? Do dvanácti, více toho vážně není třeba. To jde, že?
6. Nepoužívejte kreativní režimy, zradí vás
Tohle je hodně záludná věc, na kterou začátečníci nemají moc šanci přijít sami. Tedy: takové ty lákavě znějící funkce kreativních režimů (sport, pláž, portrét, noční snímek, atp…) jsou obecně spíš k ničemu a je lepší se jim vyhnout. Ač vzbuzují dojem, že umí nějaké zázraky navíc, dělají jedno jediné: nějak sami zkouší trefit nastavení oněch tří hodnot (čas, iso, clona), které je prostě lepší hlídat si osobně. V některých situacích to nevadí a v zásadě to bude fungovat (sport v dobrém světle), ale jakmile začne světla ubývat, použití těchto režimů s sebou obvykle nese výrazné riziko fotek horších než si zasloužíte.
Proč to tak je? Z prostého důvodu – foťák, jak už víme, netuší, co fotíme. V kreativních režimech se tedy vždy bude snažit hrát na jistotu, což často fotkám spíše uškodí (zejména tím, že procesor ve snaze uchránit fotografa nastaví zbytečně vysoké hodnoty ISO a fotka bude šumět).
7. Nesnažte se utéci před manuálním ovládáním
Podstatu ovládání foťáku jsem už zmínil, ale není špatné ji ještě jednou formulovat: zkrátka opravdu nejde fotit bez toho, aniž by fotograf začínající i protřelý v každou vteřinu svého života tušil, jaké hodnoty má nastavené ve foťáku a co asi tak provedou s výslednou fotkou. Bez toho se prostě nedá žít – nedá se utéci před tím, že jsme v případě nutnosti velmi rychle schopni manuálně říci foťáku: tohle nyní udělej, nyní chci po tobě použití těch a těch hodnot. Jiným slovy: musíte být schopni kdykoliv přinutit foťák, aby přesně plnil vaše zadání.
8. Manuální ovládání ≠ manuální režim
Přiznám se: právě kvůli tomuto bodu mě napadlo napsat celý tento článek. Totiž: právě jsem pustil můj nový online školící web iFotografování.cz a jedna z historicky prvních otázek jednoho mého online studenta zněla: “Dá se vůbec dobře fotografovat v něčem jiném, než je režim čistě manuální?”
Je to otázka opravdu hodně častá a logická. A vychází z domněnky/mýtu, že zkušení fotografové pouze a zásadně fotí v režimu zcela manuálním. Vůbec ne! Zkušené fotografy dělá zkušenými fotografy především dokonalé ovládání foťáku. Tedy to, že přesně vědí, co se jim ve foťáku děje, mají nad tím naprostou kontrolu a vědí, co kdy použít.
Naprostá a manuální kontrola tedy není vázána jen na režim čistě manuální – vím, zní to podezřele a rád lidi dráždím větami typu “a vy nepoužíváte režim P v manuálním módu”? Ale je to prostě tak – přesné nastavení foťáku nastává stanovením zvolených hodnot času, ISO a clony. A to jde krom manuálu i v prioritě času, clony a, věřte nebo ne, i v režimu P, což je někdy i docela praktické (při nižších hladinách osvětlení v režimu P bude držet foťák clonu stále zcela otevřenou a nebude s ní hýbat, a výsledný čas “manuálně” nastavíme změnou ISO.
Přičemž samozřejmě: mnozí fotografové opravdu fotí jen a jen v režimu M, protože to tak mají rádi. A ano, samozřejmě, je mnoho situací (například sport), kdy to bez M nedává vůbec smysl. Ale podstata věci je opravdu jinde: v tom, že přesně víme, co chceme použít.
9. Ovládání foťáku = jen bezvýznamná část focení
Tak, poté, co jsem výše napsal mnoho písmenek a “mouder” o ovládání foťáku, musí zaznít to opravdu podstatné. Ač v začátcích spotřebuje právě snaha o rozkódování všech těch čudlíků a funkcí zdaleka nejvíce energie, zvládnutí ovládání foťáku je jen poměrně malá část cesty k lepším fotkám. Když jste začínali řídit auto, vše se točilo kolem toho, jakou rychlost zařadit a jak si nesplést brzdu, spojku a plyn. Pak jste to ale přestali řešit a soustředili se na ty podstatné věci.
U fotografování to je úplně stejné: o fotce nakonec rozhodnou ty dvě “banální” věci, které polapit je vlastně těžší než se mnohým zdá. Ano, fotit se prostě nedá bez dokonalého chápání světla a schopnosti nalézat ho v různých situacích. A tou věcí je fakt, který zní děsivě akademicky, ale je zcela praktický: fotka je obraz a obrazy podléhají přísným zákonům kompozice. Tedy focení je zkrátka schopnost pracovat se světlem a kompozicí. Ovládání se krčí až někde v závěsu a vlastně na něm skoro nesejde (vážně).
10. Úpravy v počítači špatnou fotku nezachrání
Další z rozšířených mýtů zní: Foťák už mám, a teď si ještě pořídím nějaký program na úpravu fotek, a konečně budu fotograf! Tedy, je to takto: upravovat fotky je mnohdy nezbytné (v některých oborech to bez úprav moc nejde, například v krajinářské fotografii), tedy ano, naučte se to trochu. Ale zároveň myslete na pravidlo nadřazené: že úprava je od toho, aby ze slušné fotky udělala fotku perfektní. Jinými slovy: úpravy fotek nedokáží zachránit špatnou fotku. Hodně lidí vám bude tvrdit opak, ale nevěřte jim. Fotka vzniká ve foťáku a – ano – úpravy ji dokáží dotáhnout k dokonalosti. Ale ne zachránit.
11. Smiřte se s tím, že mnohdy prostě fotit nejde
Víte, o jakém zásadním pravidlu se mi na mých kurzech opravdu skoro nedaří přesvědčit účastníky? O tom, že je opravdu hodně situací, kdy fotit nejde. Když je špatné světlo (což je často), když fotíme pohyb v špatném světle, když nejsme schopni vyčarovat slušné pozadí, atp atp atp.
Nu ano, před časem jsem sepsal předlouhý článek 50 x pravidlo pravidel: Když to nejde, nefoťte. A dostal docela hodně mailů v tom smyslu, že jsem moc negativní a že přece i v těch složitých situacích to nějak jít musí. Jenže opravdu nemusí…
Což by mohla být další definice toho, co je vlastně fotografování a co odděluje fotografy zkušené od těch nezkušených – je to dovednost neustále vyhodnocovat situaci a dopředu tušit, kdy fotky nemají moc šanci, a kdy je nám naopak štěstěna nakloněna. A dobrá fotka pak má šanci vzniknout.
12. Pochopte rozdíl mezi hezkou a opravu dobrou fotkou
Na závěr si neodpustím ještě trochu mudrování na mé oblíbené téma – podrobně jsem ho nedávno rozepsal v mém mírně drzém článku Jak poznat dobrou fotku (A jde to vůbec?). Totiž: existuje poměrně zásadní a překvapivě objektivní rozdíl mezi pojmy “hezká fotka” a “opravdu dobrá fotka”. Není to slovíčkaření? Není. Hezká fotka je ta, která dokáže přitáhnout pozornost, vyvolat nějakou emoci, ale žije jen krátkou chvíli – to je například drtivá většina fotek na Instagramu. Pozor, neříkám, že to je špatně, vůbec ne! Ale je to prostě jiný, instantní svět rychloobrátkových a rychle umírajících fotek. Opravdu dobrá fotka se od hezké fotky liší v klíčové nuanci: přežije dále – a ještě za den, měsíc, nebo deset let se na ni někdo (včetně autora, což je zásadní!) bude ochoten se zájmem podívat.
Je to rozdíl zdánlivě subtilní, ale zdání klame – a pokud bych chtěl nyní vše posunout do roviny akademického mudrování, pravil bych, že právě nepochopení rozdílu mezi těmito světy jest hlavním problém stávajícího fotografického světa.
Ale nic takového tu psát nebudu – tedy to jen shrňme v prosté větě: pro začátečníky je zcela klíčové zkoumat, zda jejich fotky opravdu dělají to, co dělat mají: tedy zda přitáhnou pozornost nejen na krátký okamžik, ale zda autoři i lidé v jejich okolí budou ochotni dívat se na ně ještě i zítra, pozítří, za rok…
Tak ať se daří!
Korekce expozice se dá nahradit změnou expoziční oblasti třeba dotekem nebo změnou měření expozice např. na bodové či zonální či středové. Aspoň já to tak používám a pomáhá to a když si nejsem jistý, tak radši mírná podexpozice než přeexpozice. RAW zpracování to zachrání. Co člověk nezmění je okamžik fotky a kompozici, to je nutné nejvíce při focení řešit a pak samozřejmě ostrost či neostrost podle záměru. S tím už se v editoru moc nenadělá.
Začínajícím fotografům bych hlavně doporučil nebrat autora takových článků moc vážně 🙂
Ad 11 – v divadle nebo na rockovém koncertě se nedá fotit, a přesto to pořád někteří dělají 😀 (jen taková moje rádoby vtipná poznámka…).
Jen malá poznamka k bodu 3. Bez korekce expozice se nedá fotit:
Korekce expozice může dávat smysl i v manuálním režímu v jednom možná specifickém případě kdy chci z nějakého důvodu mít nastaven konkrétní čas a konkretní clonu a korekcí expozice vlastně ovlivňuji hodnotu ISO. Ovšem nevím jak je tato funkce rozšířená ve fotoaparátech…
Jinak díky za Vaše články, rad si je přečtu.
Moc by mne zajímalo srovnání kvality fotek ze špičkového mobilu (např. Samsung 8 nebo 9) a kvalitního malého kompaktu (např. Sony…).
Je to jen o výhodě všudypřítomného mobilu a nebo o kvalitnějším výstupu (oproti kompaktu)?
Není moc logické, že se kompakty začaly hodně podceňovat a mizet, nastoupily kvalitnější levné zrcadlovky či bezzrcadlovky a teď to vypadá, že se vše vrací oklikou zpět k mobilům?
Děkuji za názor
Jindra
P.S. Nevlastním kompakt ani špičkový mobil
Dobrý den, ono je to téma širší, výsledky mobil/foťák se budou hodně lišit v různých situacích, mobilům obecně jsou dobře hezky nasvícené scény, kde je hodně skvětla, barev atp. Tam budou výsledky vizuálně skoro identické (byť ne při podrobnějším zkoumání, samozřejmě). Ale v horším světle se mobil rychle „zlomí“, zatímco pořádnější foťák bude stále hezky fotit. A ano, mobily zcela vytlačily malé levné mobily, ale stále platí obliba kompaktů tzv. profesionálních, tedy kolem 15-25 000 Kč (hlavně Sony RX100 a Canon G7X mark ii).. Zdravím, JR
Zdravím,
děkuji za objasnění mého dotazu- mobilXkompakt. Váš výstižný článek pro dcerku Jak dobře fotit mobilem… i diskuse pod článkem to vše skvěle doplnily.
Přeji krásné obrázky
Jindra
Dobrý podvečer, Jene! Díky za další hutný a veselý článek, vydá za celou tlustou příručku, když člověk zapojí hlavu. Co mě nesouvisle napadá:
– Plná automatika si často nemůže vybrat, kterou předvolbu použít, tím zpomalí odevzdu spouště a okamžik pro záběr je fuč. Začátečník má potom pocit, že je aparát rozbitý, nebo že je to naprostý líný křáp.
-P poloautomat: mám rád aparáty, kde se na displeji ukáže „pravítko“ s ekvivalenty poměru clona/čas, ze kterých se dá nějakým rolerem vybírat. Dělávali jsme ty přepočty z hlavy, ale tohle je pohodlné, a taky hned naživo s porovnatelným efektem. Plus dobré nakročení k A a S.
– HDR je podle mě trochu proti přírodě, přece když svítí slunce, tak jsou stíny pěkně černé jako bota. Na starých analogových fotkách v příručkách vydaných v pravěku (tj. kolem milénia) je to krásně vidět. Další věc je, že v terénu člověk lehce podlehne dojmu, že ty stíny „jsou naprosto nečitelné“ a že bude správné vytasit in camera HDR. Doma pak zjistí, že paradoxně víc zajímavých informací se zachovalo v kopii záběru bez HDR…
–
moje oblíbená perla :
rychlá fazole – čtěte světelný objektiv (fast lens)
B baňka – taky dobrý
:-)) karel
Trochu bych nesouhlasil s tvrzením „Nepoužívejte kreativní režimy“. Na Canonu 77D mám HDR právě v této skupině funkcí. Pokud jsem na cestách a chci pořídit snímek zajímavé krajiny za slunného dne (s prokreslenou oblohou a vyjasněnými stíny), navolím přes scénický režim HDR, stupeň normální. A procesor si s tím většinou velmi dobře poradí. Vadí mi, že u režimu HDR si expozici a clonu určuje 77D, ale většinou parametry nastaví správně. Pro kontrolu a porovnání udělám vždy další snímek v režimu priority clony. To je taky trochu axiom: … ze dvou snímků je vždy jeden lepší… a pokud cestujete na druhou stranu světa byla by škoda přivést pouze ten horší, že ? 🙂 .
Dobrý den a díky za komentář! Samozřejmě, nic netřeba brát dogmaticky – je tedy pravda, že automatické HDR zrovna spíš lidem rozmlouvám, většinou mě výsledky přímo z foťáku dost zklamou a radím, když už, si hrát s „pravým HDR“ v počítači. Ale je samozřejmě možné, že v šikovných rukách to dobře zvládne i foťák… Držím palce! JR
HiFistů je méně, než včelařů a podobné to začíná být i s lidmi, kteří chtějí fotit jinak, než mobilními telefony. Ty za poslední dobu udělaly takový pokrok, že většina fotek v automatickém režimu vyhovuje valné většině těch, co fotí. Že by jich bylo 90 % !? Samsung a ostatní výrobci telefonů do toho šlapou Výrobci foťáků dříve uváděli na trh každý rok více než 100 novinek. Letos jich je méně než 20. Proto jsou podobné informace jistě užitečné, ale oslovují pár lidí a ostatní skončí u focení mobilem. Já mám také doma HiEnd aparaturu a poslouchám muziku na ní a směju se MP3. Kolem sebe ale znám pouze jednoho z mnoha známých, který se kloní k mému pohledu na poslech muziky.
Měl jsem mnoho i velmi kvalitních foťáků. Chtěl jsem si nyní koupit něco “ ještě lepšího“ , ale k lehkému tělu s sebou budu vláčet nesmyslně těžké objektivy ? Bezzrcadlovky jsou na špičkové úrovni, ale co mně přinesou lepšího něž, např. mobil Samsung 9….., když jsem průměrný uživatel s amatérskými požadavky ? Byl jsem v Alpách fotil jsem je a rodinu a tak….. a když jsme se na to dívali v TV s úhlopříčkou 160 cm a pouštěli si videa v nejvyšší kvalitě, nikdo nežehral na fakt, že to je z mobilu. Klasika, všechno bylo ostré – svítilo sluníčko. Hloubku ostrosti s ostrým ksichtem v popředí a rozmazaným pozadím nastavím jedním zmáčknutím. Manuál to má také i když se dá ovládat dost problematicky.
Kacířské, ubohé, amatérské … ??? Je to jak s tou MP3 !!! Kdo to může poslouchat, kdo se na to může dívat???
Pouze 90 % populace a nás ostatních je méně, než včelařů… No, že bych si koupil nějaký aparát, který umí fotit i “ potmě“
Se kterým se dá pracovat? Budu se s ním tahat, když mobil mám stále u sebe !? Už se tím trápím rok a při tom fotím tím mobilem a když se na to díváme……
Přeji Vaše nadšení a obrozenectví v době, která přeje slevám a rychlým řešením… vždyť my to prostě zařídíme a makáme na tom…
Martine, zdravím Vás a díky za komentář! Tohle je samozřejmě moc zajímavé a zásadní téma, jak se vlastně usadí vedle sebe dva světy: focení mobilem a focení „pořádné“… Já mám tyto debaty rád, protože se čile pohybuji v obou světech, ale je tedy pravda, že mě samotného děsí, jak postupně mě ten mobil udolává (řečnická hádanka by mohla znít: Kolikrát jsem minulý víkend na výletě vytáhl pořádný foťák s třemi pevnými skly?)… Uvidíme jak to dopadne, ale jisté je, že pořádné foťáky nezemřou – jen jich asi ubyde rychleji než si dokáží výrobci představit… JR
Nejde bod 1 a 4 proti sobě? 🙂
Bod 8 zarámovat. 🙂
Pak chci tvrdit, že pokud vím, jak plná automatika funguje (dá se to dozvědět v manuálu viz bod 1), tak můžu použít i tu plnou automatiku. Totéž platí o kreativních režimech. No jo, ale pokud vím, jak tyhle režimy fungují, asi je zbytečné je používat…
Z toho mi vyplývá, že bod 1 je špatně. Manuál není k focení, ale k foťáku.
Zdravím! Samozřejmě, máte pravdu – můj děs z manuálů vychází z neustálé zkušenosti, že hodně lidí si prostě začne číst v manuálu, po hodině či dvou dnech se zhroutí a pak navždy přepne do plné automatiky… A jasně, i s ní se dá žít, ale na rozdíl od P není snadné se z toho nezbláznit (např. z neustálého zapínání blesku atp)… Plus přesně tak, on třeba ten režim sport není úplně nesmysl, ale pokud mu rozumíte, stejně budete fotit v M… Mějte se! JR
Když čtu jednotlivé „výzvy“, opravdu mi to připomíná situace, které jsem zažil na vlastní kůži. Přesto si myslím, že obsahují hodně nadsázky. Nemám rád „černobílé vidění“ a tak bych to raději chápal spíš jako připomínky možných problémů, na které by měl být fotograf připravený., pokud z nějakého důvodu chce, nebo musí, jít do rizika a nevyslyšet varování. Dal bych fotografovi o něco více „volnosti“. Jinak je určitě dobré, občas si obsah článku připomenout. Takže díky za článek!
Dobrý den, samozřejmě, já snad ani bez jisté nadsázky psát neumím, tedy mě moc vážně neberte – a přesně, smyslem je opravdu spíš upozornit na širší témata, které v součtu mohou opravdu dosti začátečníky potrápit… Díky! JR
Jedna vzpomínka – kamarád měl problém pochopit, že vyšší ISO není lepší. Měl ho nastavené velmi dlouho na maximální hodnotu.
Díky za komentář, no ano, ti si umím živě představit – dost často se taky potkávám s naopak panickou hrůzou z jakéhokoliv zvedání hodnoty ISO, protože „fotit se vždy má jen na to nejnižší“… JR