Nikon Df se vymyká skoro všemu, co se v poslední době objevilo na světové fotografické scéně: představuje špičkovou techniku nacpanou do designu zrcadlovek sklonku analogové éry. A tedy něco, co málokterého pamětníka těch „dávných“ dob nechá chladného. Tedy jsem vzal staré objektivy, koupil filmy a vyrazil do kopců zkoušet různé kombinace starého a nového – a byla to prostě báječná retro výprava…
Toto je pravdivý příběh: mnoho let několikrát za měsíc pohledem pozdravím můj krásný Nikon FM2 a v duchu mu (lživě) slíbím, že už brzy ho zase někam vezmu. S touhle legendou analogové éry (a s pár podobnými kousky – např. s Nikonem FE) jsem projel půl světa a vyfotil tisíce diáků a negativů (nu ano, včetně té fotky, co jsem s ní v roce 2004 vyhrál Czech Press Photo).
Objevení full-frame Nikonu Df (jemuž byly právě řady FM inspirací) mi dalo možnost splnit slib a ten krásný foťák vytáhnout se skříně. Vylovil jsem i mé oblíbené „analogové“ objektivy (Nikkor 28mm f/2.8 a Nikkor 80-200mm f/4) a vyrazil s tím vším s rodinou do lesa. Zajímalo mě, jak si povedou ony „dávné“ objektivy na supermoderním těle. A také to, jak vlastně bude vypadat srovnání negativu a digitálu.
Na rozdíl od drtivé většiny článků o fotoaparátech na tomto webu nemá smysl v tomto případě řešit otázku otázek „koupit / nekoupit“.
U tohoto kousku je zkrátka zbytečné nořit se do dalekosáhlých úvah o použitelnosti a především poměru cena výkon – buďto ho chcete, nebo ne. Což ponechávám na vás…
Čímž se elegantně a diplomaticky vyhýbám debatě o ceně (tělo nyní – prosinec 2014 – stojí nemalých cca 67 000 korun).
Pro mě (a tedy i pro tuto recenzi) je podstatné jediné: byl to opravdu parádní „výlet“ proti toku času – moje „analogové“ objektivy si to užily do sytosti. Nemluvě o těle Nikonu FM2, které mohlo znovu ukázat, co v něm je.
A co jsem zjistil? Výsledky nejlépe posoudíte z fotek na této stránce, mé pocity se dají shrnout následovně:
-
… ten samý motiv pořízený kombinací digitálního těla Nikon Df a „starého“ analogového objektivu… Je to podle mého prostě skvělá kombinace držící kus „pocitu“ z filmové éry… (Jde o neupravený snímek – plnou velikost zobrazíte kliknutím.) Nové tělo Nikonu Df a staré objektivy souzní skvěle – to zcela podstatné pro mě je v tom, že díky Nikonu Df se „vrátil“ život do mých starých objektivů. A není to rozhodně nějaká laciná nostalgie. Ze srovnání fotek na této stránce je krásně vidět, že tato kombinace opravdu umožňuje návrat k „analogovému pocitu“. Ten se samozřejmě dá těžko definovat (o pocity tu jde především, že?), ale v duchu jsem si mnohokrát překvapeně říkal: „Jo, to je ten pocit s fotek, které jsem si domů nadšeně nosil z minilabů!“.
Zkrátka: v tomto podstatném parametru jsem byl spokojen, ba nadšen – Nikon Df prostě umožňuje návrat k „náladám“ z analogové éry, tedy obrázkům, které viděno dnešními nároky nejsou tak technicky dokonalé, ale mají mnoho do sebe. -
Nikon Df + „setový“ objektiv Nikkor 50mm f/1.8 prostě umí dělat zajímavé fotky i v nevalném světle… (Jde o neupravený snímek – plnou velikost zobrazíte kliknutím.) Kvalita kresby novějších objektivů je výrazně vyšší – kromě kombinace Nikon Df + staré objektivy jsem pořizoval i „kontrolní“ snímky s dvěma současnými „skly“ od Nikonu. Konkrétně šlo o Nikkor 28mm f/1.8G a „setový“ Nikkor 50mm f/1.8G. Ze srovnání jasně vyplývá, že kvalita kresby je výrazně vyšší než u analogových dědečků. Není to rozhodně překvapivé – už jen proto, že třeba ona „nová“ 28ka má prostě „více skla“ i lepší světelnost. A digitální éra a čipy astronomických rozlišení zpřísnily požadavky na optiku ve všech směrech. Fotografie jsou ostřejší, mají více detailů, celkově působí „úhledněji“. Což nicméně nemusí být vůbec podstatné, pokud vám, viz předchozí bod, jde o něco „víc“ než o technickou dokonalost. „Úhledněji“ prostě ne nutně znamená „lépe“.
-
Tato „filmová“ fotka se mi zkrátka líbí – má pro mě kouzlo oněch „dávných“ dob. Jasně, že technicky ji předčí i nejobyčejnější zrcadlovka za 15 000 Kč. Nemluvě o tom, že i kompozičně bychom asi u digitálu ještě chvíli cvakali dál… Ale – mně se prostě líbí… (Jde o neupravený snímek – plnou velikost zobrazíte kliknutím. Obrázek by šlo naskenovat i na vyšší kvalitu.) Rozdíl v kvalitě digitál / negativ je větší, než jsem si myslel – občas se potkávám s názorem, že analogová „filmová“ fotka je stále to nejlepší, co může fotografa potkat a že digitál toho prostě tolik neumí. Již delší dobu vím, že to tak není, ale přesto mě překvapilo, že rozdíl v kvalitě (ale i celkovém „pocitu“) z digitálních obrázků a těch, co jsem nechal naskenovat z negativů z Nikonu FM2, je větší, než bych řekl. Samozřejmě platí, že ony „filmové“ obrázky jsou fantastické, mají jiné dimenze, jsem hrozně rád, že jsem si to zase zkusil, a do budoucna se budu k analogu vracet. Nesporně: ty obrázky působí velmi autenticky, až magicky, a ony negativy, na rozdíl o digitálních souborů, možná někde ve skříni přežijí i pár desítek let. Nicméně: až vám někdo bude tvrdit, že „ty digitály furt neumějí to, co negativy“, nevěřte mu. (Zajímavé by bylo vše ještě posunout k tomu nejlepšímu, co se kdy dalo dělat – a vše vyfotit na diapozitivy. Nesporně by to dopadlo lépe než ve srovnání s negativy – tak to, ostatně, bylo vždy).
-
Toto je fotografie pořízená stejným fotoaparátem na stejný film (Fujifilm) před zhruba 12 lety. Ano, je naskenovaná na lepším skeneru, ale to nic nemění na tom, že má mnohem menší zrno než negativy ze současného focení… Že by kvalita filmů dnes byla horší? (Pozor na klikání, obrázek má cca 13 Mb). Otázka bez odpovědi: Jsou dnes filmy méně kvalitní než dřív? Po naskenování filmu mě znovu napadlo to, co mi vrtalo hlavou při podobném experimentu před pár měsíci: že negativy (Fujifilm Superia X-Tra 400) mají nějaké větší zrno než ty, na které jsem fotíval před oněmi cca deseti lety. Skenerem to není, dost pochybuji o tom, že by to mohlo být nějakou horší kvalitou vyvolání. Tedy jediné, co mě napadá, že „nic už není, jak bývalo“, a že kvalita negativů se za ta léta zhoršila. (Pokud k tomu máte nějaké poznatky, napište, opravdu mě to zajímá!)
Tedy v tom podstatném opravdu splnil Nikon Df přesně to, co jsem od něj čekal – jeho retro design z něj prostě opravdu dělá nástroj, který dokáže oživit ty krásné staré objektivy – což není samozřejmě podmínkou, můžete směle používat i nové, jen to bude trochu moc dokonalé (jen žertuji…). Technika uvnitř je opravdu dokonalá – jak se uvádí v oficiálních prospektech, uvnitř se skrývá technologie „vypůjčená“ z vlajkové lodi Nikonu D4, tedy v zásadě netřeba nic řešit.
Nikon Df – co mě potěšilo
Není to samoúčelné retro
Jak už jsem podrobně popsal, spojení staré objektivy-nové tělo prostě funguje a umožňuje produkovat obrázky velmi zajímavých parametrů. Což je zcela zásadní – i kritici „retro-vlny“ prostě musí uznat, že tento foťák dává smysl.
Obrazová kvalita je skvělá
Obrazová kvalita „setové kombinace“ (tělo + 50mm f/1.8) je opravdu skvělá – a fotoaparát tak tedy dává smysl i jako záležitost veskrze moderní (tedy staré objektivy nevyžadující).
Je relativně kompaktní
Každý, kdo vláčí jiné full-frame zrcadlovky, ocení prostý fakt, že to je opravdu foťák relativně malý a relativně kompaktní. Ne však skladný tak, jako bývali jeho předci… Viz první výtka o pár řádků dál…
Nikon Df – na co pozor
Není tak krásný jako jeho předci
Ač tato výtka může znít poněkud absurdně, je vlastně dost podstatná – zejména pro milovníky starých krásných věcí typu Nikon FM2. Totiž: ona analogová řada je opravdu a zcela objektivně krásná. Nikon Df si z ní bere inspiraci, ale je větší, bachratější a (Nikon snad odpustí) ošklivější. Vadí to? Jasně, že ne, ale jen s tím počítejte – ony starší věci na vašem krku prostě vypadají mnohem lépe.
Některé čudlíky se hůře ovládají
To „M“ v názvu Nikon FM2 znamená, pokud se nepletu, „manuální“. A právě kouzlo těch zrcadlovek bylo v tom, že byly dokonale manuální a dokonale jednoduché v ovládání (elektřinu potřeboval pouze expozimetr – a pokud by se baterie vybila, nevadí, fotit se může dál.) Nikon Df naproti tomu musí užívat čudlíků mnohem víc a snaha udržet retro-styl občas vede k mírně horší ovladatelnosti (například při přepínání clony v manuálním režimu). Je to, třeba dodat, nicméně prkotina.
Cena není malá
Jak už jsem psal, pokud někoho (vcelku pochopitelně) láká tento model a vše to retro kolem, nebude (vcelku správně) cenu řešit. Nikon Df tedy není fotoaparátem pro toho, kdo si říká: chci dobrou full-frame zrcadlovku za rozumné peníze. Ten zaloví v jiném rybníce (i u Nikonu).
Čtěte aktuální přehled ZDE
Nikon Df – aktuální cena
Není v mých silách monitorovat změny v ceně tohoto foťáku, tedy sem dávám automaticky generovaný přehled z webu Heuréka.
(Poznámka pro šťouraly: Toto není placená recenze ani inzertní text, firma Nikon mi pouze půjčila zkoumaný foťák, za což jí děkuji.)
Fotografie z testu
Klasická kinofilmová fotografie je nostalgie, na kterou se nedá zapomenout, dodnes mám doma klasické Nikony a nedám na ně dopustit. Třeba F70, F801s nebo F100 byly dobré. IlFordy a šlo se fotit, jen zvolit, zda 100 na denní, 200 na univerzální i večerní a 400 na večerní focení. Hodně kontrastní a lepší kresba ve světlech než ve stínu, u digitálů je to spíše naopak, i když dnes už dynamický rozsah je tak dobrý, že dokáže vykreslit světla a stíny a s HDR ani nemluvě, ale ta nahodilost zrna a punc mi u těch digitálních fotek chybí, jsou až příliš dokonalé a příliš dané body a naopak šum je u nich nepěkně barevný a kazí fotku. A tyhle těla odolná byla vždycky fajn, vydržela snad všechno, plno pádů a pořád fungovala. To digitální náhradníci jen těžko zvládnou.
Jsme sice mladý (35)a fotím na digitál, ale musím uznat, že ty naskenované fotky mají obrovské kouzlo. Působí i na monitoru jako fotka, na papíře to musí být bomba. Ty digitální jsou pouze dokonalé obrázky, ale bez atmosféry, chybí jim právě to kouzlo fotky. Ta nedokonalost, šum, barvy mimo, prostě ten digitál není ono.
Díky za komentář! Nu ano, to kouzlo je opravdu velké, to souhlasím! JR
Já vím že jsem hnidopich. Ale slovní spojení „analogový fotoaparát“ nebo „analogová fotografie“ mě prostě dráždí. Pro mě existuje jen filmový fotoaparát, klasická fotografie nebo digitální fotoaparát a digitální fotografie. Asi mi ale nezbyde, než se s tímto zažitým, ale technicky nesprávným užitím slova „analogový“, smířit…
Dobrý den, určitě hnidopich nejste, mně se ten pojem též nelíbí, a proto se ho snažím užívat co nejméně a možno-li v uvozovkách. Zda je technicky nesprávný, si nicméně nejsem jist. Digitální je technicky něco sestávající z 1 a nul, analogové to, co užívá celé spektrum „sinusoidy“, tedy ne jen jedničky a nuly, a to na záznam na film sedí… Já dumal nad tím spojením „filmová kamera“ a trochu mě tahá za uši, bo evokuje film ve smyslu hýbacích obrázků… no je to každopádně zajímavý problém! Díky, JR
ahoj Honzo, nedávno jsme byli fotit ve Stádlci na mostě starým Zenitem a opět se potvrdilo, že fotky z filmu (byť zatím jen naskenované) mají úplně jinou atmosféru, než z digitálu… jsou rozmazané, protože jsme vyšli ze cviku, celkově jsou takové nedokonalé, ale dýchne z nich atmosféra jako z před cca 25 let, kdy jsme fotili jen analogově…
a to napětí jestli se podaří vyvolat film, nebo vytáhnem jen čistý pás…
Blažeji, ahoj!
No jasně, přesně tak to vidím já – jen prostě je vlastně ten skok v kvalitě o něco větší, než jsem si myslel… Ale atmosféru mají negativy skvělou… Plus, jak pořád opakuji, negativy mají statisticky o mnoho řádů větší šanci, že přežijí a někdo se na ně bude moci podívat třeba za 50 let… Digitální obrázky? Těžko, těžko…
H
Zdravím, názor, že negativy přežijí staletí narozdíl od digitálních obrázků slýchám často a pořád nemohu přijít na to proč by tomu tak mělo být. Stále mám obrázky z prvího zapůjčeného digitálního foťáku z přelomu tisíciletí, který pořizoval fotky v ohromujícím rozlišeni 320×240 🙂 a není důvod proč by se nedožily mého důchodu a třeba i déle. Obzvláště v dnešní době různých cloudových úložišť.
Dobry den p.Rybar, dnes jsme jiz komunikovali, nevydrzel jsem , abych se nepodival a slibene je tu. Muj postoj analog jedna forma ziskani snimku a digi jako jina forma ziskavani snimku pomoci umeleho prevodu obrazu pres snimac a nohe jine obvody a odsumovace ap., algoritmy vytvareni
obrazu, ktery pak obe formy prevadeji na digitalnich komorach:-))) na snimky do archivu ci na fotografie, CW knihy, tricka , platno ap. Nekdy samosebou i do kose :-))). Jsem rad, ze jste tak trochu popovidal o techto obou metodach nesrovnatelnych (myslim rozumny fotograf nesrovnava nesrovnatelne) . Rozhodne si myslim, ze kdo zacina fotit at zacne na digi rovnou. Ti, kteri vlastnime poloprofesionalni analogove zrcadlovky (osobne Canon 5 F, F je muj vymysl, inspirace v D :-)) ). Poslu Vam muj pokus vyvolaneho filmu v TIFF okolo 80 MB, poslu ho surovy a celkem budu rad pokud porovnate s Vasimi vysledky Vaseho retracku Nikon, trochu mi pripomina 50E Canon. Podivam se jake ma parametry. Jen , aby nekdo nerekl no jo Brontosaurus s filmem, ja koupil Canon EOS 5 ve Velke Britanii v roce 1997. Pak mi poskocil cas a najednou je tu rok 2014. Vzhledem k tomu, ze na tech 180 okenek az 360 okenek rocne od letosniho roku mi analog zatim staci a zatim si zkousim ruzne znacky ap. Canon a Nikon uz mi nemaji pro me naroky co nabidnout jen v cenove relaci od 1200€ vyse a to uz se pro mne neoplati, nebudu si vydelavat jako za sociku. Sony a Samsung pro moje packy nejsou. Jsem u Pentax a Olympus techniky. Protoze rocni naklad mama bez papirovych fotografii, ci CWE knih shruba 30€ – 60€ (5 filmu a 10 filmu) na jeden rok. Tak nema cenu kupovat digitalni techniku. Na digitaly ruzne fotim podle pozadavku pratel, vetsinou mysli, ze koupily zly aparat, zatim vzdy je problem nevhidny clovek a tema pro aparat ci pro daneho cloveka nevhodny aparat. Nejzdesenejsi jsou Ti co z draheho Olyho s cipem 1/1,23 prechazeji na zrcadlovku a nekdy teda mastnou a nestaci se divit. Kolikrat prave k tomu co chteji fotiti maji malo svetelne objektivy. Takze je treba pri zmene na to opatrne. Nejlepe svou SDHC kartu 10 class , pofotit si v obchode a podivat se , udelat postprocesing a pak zjistit ci to je to prave orechove. Jako jestli je fotak cerny ci pekny stribrny, zda s nim vypadam jako papardzi jsou zvadejici veci. Vidim to na Bazosi jake strojovny jsou jeste se zarujou prodavany. Skoda, ze tu neni dobry prodej, kvalifikovany fototel z druhe ruky a i objektivu, tam je zacatek nejmene bolestny kdyz se dotycny sekne. Toto vse je jen muj soukromy nazor, na zaklade mych zkusenosti a praxe. Pokud nekdo napise cokoli sem anebo na [email protected] budu rad. Preji vsem krasne a prekrasne namety, dobrou realizaci z hlavy an snimac a na fotografii, ktera prezije vice jak ulozene snimky. Libi se mi od p.Neffa : Za analogu 90% koncilo na papire a dnes tak okolo 20% a mene. Dobre svetlo vsem fotografum dobre vule. Pekne Vanoce a Novy rok 2015 Robert Ladislav