Jaké je to ponořit se na čtyři dny do ticha buddhistického kláštera ukrytého v horách Jižní Koreje? Rozhodl jsem se to prozkoumat – a našel fascinující svět starých tradic vzdorujících času i chvátajícímu světu kolem.
Přesně ve čtyři ráno se ozve zvuk dřevěného bubínku – a pravidelným rytmem metronomu začíná udávat rytmus dne. Ještě je tma, na nebi dohasínají hvězdy, ale ptáci se už probouzejí a v naprostém tichu horského údolí rachotí jejich zpěv s nebývalou silou.
Pak se v modravém světle začínají objevovat postavy mnichů plujících k hlavní svatyni a s nimi se snaží držet krok pár návštěvníků, kterým je 1400 let starý klášter Nesosa na jihozápadě země vždy otevřený…
Čtyři dny jsem byl jedním z těch poutníků – vzal jsem malý baťoh, foťák jen s dvěma skladnými pevnými skly (28mm/1.8, 85/1.8mm) a vyrazil udělat pár fotek. Přijel jsem se jen dívat – po třiceti letech na cestách mně trochu lezou na nervy ti, kteří jsou schopni hned kdekoliv a kdykoliv odhalovat “vyšší pravdy”.
Ty jsem nehledal – a možná o to víc mě vše nadchlo. O buddhismu toho do hloubky moc nevím, ale i sebevětší skeptik tu musí pocítit, že kýčovité romantické filmy mají nevědomky v jednom pravdu: v buddhistických klášterech se dějí pozoruhodné věci…
Meditace a čaj
Když při meditaci kráčí Suwon ztichlým klášterem, občas to vypadá, že se vznáší – cizinci tak prostě chodit nedokáží. Ona jde tiše, poklidně, ale tak energicky, že se jí občas nedá ani stačit.
“Dívej se kolem sebe, to pro začátek stačí,” říká Suwon, mniška, která má v Nesose na starosti návštěvníky a učí je základům meditace. Nikoho do ničeho nenutí – má pravdu, stačí se dívat, zkoušet dýchat a třeba si v meditačním centru zkusit 108 poklon, korejské chrámové cvičení, které (jak jsem zjistil po návratu) patří k oblíbeným “jogínským sestavám” po celém světě…
“Nenech se odradit,” opakuje mi – a občas jí při pohledu na toho nemotorného cizince ve vypůjčeném plátěném hábitu cukají koutky…
Aby nebylo pochyb – mniši nejsou rozhodně žádní suchaři. Suwon se směje ráda, často a hodně nahlas. A vždy při tom září – jako ostatně všichni v tomhle klášteře. Život se zde řídí přísným řádem, ale ten neznamená nutně izolaci. Když je potřeba, Suwon nastartuje svojí malou Kiu parkující v decentním ústraní poblíž kláštera a po okolních silnicích pak jezdí s až nebuddhistickou rychlostí (a naslouchá přitom navigaci v chytrém telefonu)…
Tedy, je to vše nějak trochu jinak… “Buddhismus není náboženství, je to návod k dobrému životu,” říká Jinsung, představený kláštera. Což je věta, která zaznívá v jakémkoliv textu nebo přednášce o buddhismu, jen od něj to ve stínu mohutných hor zní prostě trochu věrohodněji.
Sedíme v jeho starobylé rezidenci uprostřed kláštera u nízkého dřevěného stolu, pijeme čaj, který natrhal před třemi lety poustevně v horách nad námi.. Vypráví o životě v klášteře, o buddhismu a všem, co s ním souvisí…
Je mu přes padesát, vypadá na pětatřicet a když se pustí do nějakého tématu, mluví rychle, gestikuluje a rád se při tom směje. A i něj září energie – což zní jako trochu kýčovité konstatování naivního cizince. Ale tu to sedí, stejně jako ono stručné shrnutí toho, co je vlastně buddhismus. “Cílem je, aby lidé byli šťastnější, spokojenější a tím pádem svobodnější,” opakuje a dolévá čaj.
Čaj chutná skvěle – ten má, mimochodem, v Koreji trochu nečekané postavení, mimo kláštery je těžké se s ním potkat. Korejci v rámci svého fascinujícího ekonomického vzestupu přešli na kávu – a milovník čaje zažije lehké zoufalství, když se bude například marně pokoušet najít jakýkoliv korejský čaj na velkých tržištích v Soulu, kde se jinak dá koupit úplně vše. Zkrátka, ještě že jsou ty kláštery…
Klášter na konci světa
Jak se na pár dní stát obyvatelem kláštera? Jižní Korea je patrně jednou z nejlépe zorganizovaných zemí na světě – a na tuto otázku má tedy snadnou odpověď. Pomůže organizace Templestay, která Korejcům, ale případně i cizincům pomáhá domluvit obvykle jednodenní přespání v jednom z několika desítek klášterů (za zhruba 1000 korun na noc včetně jídla).
Napsal jsem jim, že bych rád rád vyrazil fotografovat staré korejské tradice – oni mi poslali pár tipů.
A já vybral Nesosu, starobylý klášter schovaný v horách. V Soulu jsem sedl na autobus a tři hodiny jel na jih do malého města. Pak přesedl na místní autobus, který se další hodinu motal mezi kopci se sytě zelenými lesy, mořem ustupujícím při odlivu stovky metrů daleko a vesnicemi s línou atmosférou amerického středozápadu.
Pak se kopce zvedly k ostrým hřbetům přímořského národního parku – a autobus zastavil u dřevěné brány kláštera s posvátným stromem, který prý pamatuje dávné šamanské rituály. Na návštěvníka ještě čeká několik set metrů hliněné cesty lemované jedlemi, tedy svébytná vstupní brána starobylého kláštera.
Přes den a hlavně o víkendu se mezi stromy valí návštěvníci dychtiví nasát trochu klášterní magie – je to však snaha skoro marná, přes den jen ten shluk přízemních budov jen obyčejnou turistickou památkou. Ten pravý klášter se objeví až navečer a poté ráno, kdy v něm zůstává už jen pár lidí – a vše pohltí ticho. Naprosté a energizující ticho s nebývale hlasitými ptáky a hvězdami, jichž se je možné nad skalnatými srázy skoro dotknout…
Mnichem na pár dní
Nikoho tu do ničeho nenutí, kdo by ale nevstal ve čtyři ráno, aby slyšel rachot dřevěného bubínku, a pak nenaslouchal ranní ceremonii v dřevěné budově staré více než 400 let? A nezkusil i vše další – od speciální “poklony”, jíž se mniši modlí k Buddhovi a zároveň patří k oblíbeným cvikům meditačních a jógových center po celé světě?
Jen je třeba být dochvilný, protože jídlo se v klášterní jídelně podává třikrát denně s železnou pravidelností, a protože není správné, aby něco zbylo, kdo přijde pozdě, má smůlu… Klášterní jídlo, stejně jako jídlo korejské jako takové, by vystačilo na samostatný článek či spíše sérii článků – je prostě fantastické, jen se vymyká skoro všem evropským představám.
Klášterní jídlo je bezmasé, barevné, zajímavé – a samozřejmě, všude samé kimči, tedy kousky fermentované zeleniny v malých talířcích, jídlo, které Evropanovi zprvu moc nejede, ale pak se stane návykové.
A také: kdo by si stěžoval, že pro začátečníka není snadné dobře se vyspat na tenkých matracích položených na zemi, když celkově ty dřevěné pokojíky v klášteře působí tak harmonicky? (Podlahové topení funguje opravdu skvěle…)
Buddhismus v Koreji v uplynulých staletích zažíval spíše útlum, protože nebyl v oblibě vládnoucí dynastie – to proto se k němu dnes hlásí v Koreji méně lidí než ke křesťanství (asi16 % obyvatel). A i proto dnes kláštery najdete hlavně v horských oblastech, kam je vytlačily staletí nepřízně vladařů. Což je ovšem cestovatelský sen – klášter Nesosa leží v srdci národního parku, kde je možné toulat se nekonečnými háji javorů nebo jen tak ležet na rozehřáté skále a dívat se dolů do údolí i do dáli k moři.
Přesto, dlužno říct, je focení v klášteře oříšek téměř neřešitelný. Ledacos z té tajuplné atmosféry se reportážní fotografií zachytit dá, ale to podstatné zůstává nezachytitelné: ta magie chvíli, kdy se nad liduprázdným klášterem rozednívá, vše se barví do šedomodra a do ticha hor zní jen koncert ptačích hlasů a modlitby mnichů staré více než tisíc let.
Jak říká mniška Suwon: “Jen se dívej, to stačí.”
Galerie fotografií
Je to krásné a meditativní, kdy se člověk zamyslí nad sebou a nad světem samotným. Hezké fotky i reportáž.
Krásné…. tady mám pocit, že jsem doma.. děkuji
Díky díky! JR
Nie je pravda, že sa tá atmosfera nedá preniesť:)
Výstižný, stručný text a fotky s atmosférou.
Už dávno mám rada Váš blog pre recenzie a rady, ale dnes mám prvý krát pocit ako po skončení filmu v kine, ktorý vám urobí „dlhý dozvuk v duši“.
Možno aj preto, lebo som bola nedávno v Tibete, rada fotím a o veľa veciach teraz premýšľam. Možno aj preto, že som si zobrala „len tri“ 🙂 objektívy a z toho dve pevné sklá:)
Ale hlavne asi preto, že je to skvelý článok a fotky.
Děkuji moc! JR
Krásně napsaný a moc pěkný foto ze kterých dýchá vzláštní atmosféra.
Ú žasná reportáž
Krásnej relax, je to úplně jinej svět.
Nádhera! Z těch fotek je cítit klid i energie současně!
Děkuji za pěkné a příjemné podívání a průvod místem, kam bych také chtěl na chvíli …….spočnout..člověka to hned nadchne:-)
Je pravda, že Vaše fotky svým ztvárněním umí vypovídat místní nádhernou atmosféru, a nejsou vůbec nudné. Děkujeme. Hezký den:😎
Neskutecna nadhera!
Dekuji…
Gratulujem Vám za vysoký umelecký dojem, čo ste získali u mňa s fotkami. Všetko je SUPER!
Ďakujem.
Skvěle čtecí, skvěle koukací … a mám skvělej večer!
Pohlazení po duši, inspirující, k závidění, prostě úžasné, zážitek při prohlížení fotek. Velké díky za reportáž. Dvě pevná skla – určitě volba zkušeného fotografa (a to jste!) – návod pro začínající (pro mne), jak si nekomplikovat život.
Zasa jeden vynikajúci článok, za ktorý ďakujem.
Zvědavě jsem čekala.To byla ovšem originální cesta. Až do horského kláštera. Fota jsou čistá,pravdivá. Díky. jsem nadšená, evokuje mi to vzpomínky.
A zaujal mě fakt dvou objektivů. Zoja
Kochám se!!!
Super reportáž, nádherné snímky, z nichž se až tají dech. To musel být balzám na duši a zážitek na celý život.
Kdyby bylo fotek víc, nebylo by to na škodu…..
Palec nahoru za bezva reportážní článek a parádní snímky…
Díky moc! JR