Hrdina v krajině: tajemství mistra holandské malby zlepší vaše fotky

Chcete fotit krásné krajinářské fotky? A slyšeli jste někdy o holandském malíři Jacobovi van Ruysdaelovi? Pokud ne, pokuste se to napravit. Právě tento muž, žijící zhruba před 350 lety, totiž zásadním způsobem ovlivnil krajinářské malířství i fotografii. Jak se mu to povedlo? Díky jeho „hrdinům v krajině“.

Tento článek sepsal speciálně pro web Fotoguru.cz fotograf Tomáš Vocelka, zkušený fotograf, vítěz jedné z kategorií loňského ročníku Czech Press Photo a finalista mezinárodní soutěže Travel Photographer of the Year 2016.

Když jsem před nedávnem psal pro tento web článek o tom, jak fotit lepší krajinářské fotky, první rada zněla: Choďte do galerií, obdivujte malíře. A pokud bych měl doporučit jedno konkrétní jméno, byl by to určitě Jacob van Ruysdael (někdy jeho jméno najdete psáno také jako Ruisdael).

Přestože žil před více než 350 lety, s krajinářskou fotografií vám může pomoci lépe, než kdokoliv jiný. Kdysi přišel s novinkou, která naprosto změnila způsob, jakým se malují krajiny. A budete se možná divit – krajinářskou malbu i fotografii ovlivňuje dodnes.

Pojďte se seznámit se třemi důležitými prvky Ruisdaelových maleb.

Tajemství první: hrdina v krajině

Jacob van Ruysdael: Větrný mlýn ve Wijku, olej na plátně (cca
1668 – 1670). Naším hrdinou je zde větrný mlýn. Zdroj: Wikimedia Commons

Ohromným přínosem pana Ruysdaela je, že přišel na způsob, jak udělat krajinářskou malbu zajímavou, i když se v ní právě neodehrává žádný mytologický nebo náboženský výjev (což bylo na dřívějších obrazech velmi typické).

Přinesl do malby své vlastní, neobyčejné hrdiny. Zdaleka to nemusejí být lidé. Hlavní roli hrají stromy, větrné mlýny a dokonce i pole nebo cesty. Hodil se mu jakýkoliv prvek, který z krajiny vynikal, nebo v ní prožíval svůj příběh.

Maják v polském Svinoústí, který má podobu větrného mlýnu. Fotka ukazuje, jak se dá využít výrazný motiv a takzvaná stafáž, o které se píše dále v článku. Foto: Tomáš Vocelka

Každý z hrdinů na Ruysdaelových malbách je lehce rozpoznatelný. Starý dub zdeformovaný drsným podnebím, který pod dramatickou oblohou čeká na příchod bouřky a chystá se na další rány osudu.

Zřícenina hradu se starými náhrobky a polámanými stromy vypráví o pomíjivosti světa. Větrný mlýn čelí těžkým mračnům. To jsou hlavní postavy Ruysdaelových obrazů. Malíř také miloval nejrůznější atmosférické jevy a hodně je ve svých obrazech zachycoval, protože mu pomáhaly dodat scéně atmosféru a příběh.

Jak může Ruysdaelův „hrdina v krajině“ zlepšit vaše fotky krajiny? Jednoduše. Před focením krajiny si položte pár základních otázek:

  • Kdo je můj hrdina v krajině?
  • Bude na mé fotce dostatečně výrazný a rozpoznatelný? Neubírají mu pozornost jiné prvky?
  • Jaký je hrdinův příběh? (Čelí nepřízni osudu, bojuje s mohutnými mraky, ukazuje pomíjivost času…)

Začněte fotit, až si tyto otázky zodpovíte. A nechte svého hrdinu pořádně vyniknout, zaslouží si to!

Tajemství druhé: stafáž

To slovo nejspíš znáte. Na krajinomalbách se tak označují drobné postavičky, které krajinu zalidňují. Nejsou nijak podstatným prvkem, ale přiznejme si, bez nich by to nebylo ono. Dávají krajině měřítko (nepatrný človíček pod vysokými stromy), dávají vyniknout velikosti přírody a upozorňují, že  existují věci, které nás dalece přesahují (ať už to berete realisticky, či metafyzicky).

Jacob Van Ruysdael, Krajina s dunami. Povšimněte si postavy odpočívajícího muže vpravo a drobných postav pod malými stromy vlevo. Zdroj: Wikimedia Commons

Stafáž samozřejmě není Ruysdaelův vynález, malíři ji využívali na obrazech už dávno před ním. Ruysdael ji ale dokázal mistrně spojit se svými neživými „hrdiny v krajině“. Mimochodem, drobné postavičky v mohutných kulisách krajiny jsou už delší dobu velmi oblíbené u mnoha populárních instagramerů. Až tak daleko sahá vliv dávných mistrů malby.

Drobná postava dává krajině měřítko a příběh. Foto: Tomáš Vocelka

Tajemství třetí: repussoir

Jacob van Ruysdael, Židovský hřbitov. Roli takzvaného repussoiru hraje suchý strom na pravém okraji. Zdroj: Wikimedia Commons

Slovo je to věru podivné, přesto i ono může pomoci s vašimi fotkami. Repussoir je pojem, který označuje jednu velmi účinnou malířskou kompoziční fintu. Je to cosi, co v kompozici umístíte na kraj obrazu tak, aby to vracelo divákovy oči zpět k hlavnímu motivu.

Ruysdael byl mistrem této techniky. Její použití ukazuje obrázek židovského hřbitova, umístěný o odstavec výše. Roli takzvaného „repussoiru“ zde hraje starý seschlý strom na pravém okraji malby. Při prohlížení obrazu se o něj oči zastaví, neutečou ven z obrazu a vrací pohled zpět ke zřícenině hradu a k náhrobkům.

Fotka vypadá úplně jinak, než předchozí Ruysdaelův obraz, ale využívá podobný trik. Linie stromů v pozadí vede oko ke třem malým postavám, velké stromy vlevo zadrží pohled, aby neutekl pryč z obrazu a vracejí ho zpět k lidem v krajině. Foto: Tomáš Vocelka

Zkuste to a foťte

Tak. Tajemství dávného mistra jsou prozrazena. Můžete je vyzkoušet. A pak přemýšlejte – jak tato jednoduchá pravidla využívat stále lépe a lépe. Srovnávejte své fotky se starými malířskými mistry.

Nebojte se, že se jim nebudete schopni konkurovat. Pokuste se jim alespoň přiblížit. A vaše fotky budou stále lepší a lepší.

Jacob van Ruysdael, Cesta dubovým lesem. Zdroj: Wikimedia Commons

A jen malý tip na závěr: už víte, že Jacob van Ruysdael ovlivnil obrovskou spoustu umělců, kteří přišli po něm. Byl vzorem pro malíře romantismu, pro skvělé Brity J. M. W. Turnera a Johna Constabla i pro takzvanou Barbizonskou krajinářskou školu.

Proč to tady píšu? Protože obrazy těchto malířů zásadně ovlivňují moderní krajinářskou fotografii. A také proto, že se můžete podívat na jejich obrazy a zkusit v nich hledat inspiraci a poučení.

Hrdinou v krajině je zde kus dřeva, ležící na pláži. Jako by tu čelil času po staletí. Foto: Tomáš Vocelka

A já se jdu tiše modlit, ať mi historici umění tento zjednodušující článek odpustí…

 

Reklama

14 komentářů

  1. Jan Libich

    Zajímavý článek, ale přiznám se, že mne nebaví kopírovat náměty nějakých umělců, vždy se spoléhám na vlastní nápady a intuici nebo okamžité zaujetí. Ale každý jde na to jinak.

  2. Skvěle napsané. Je to napsané srozumitelně, tak aby to bylo pochopeno. Super. Více takových článků.

  3. Díky, Tomáši, skvělé, skvělé! Zaujalo mě mj., jak párujete van Ruisdaelovy spíš „low key“ obrazy se svými spíš „high key“ fotkami. Principy a rekvizity se nemění, a přesto pokaždé vyjadřují jiný názor. Beru si z toho jasný popud, že člověk má vždycky každý recept použít s vlastní hlavou. Těším se na Vaše další pecky.

    • Přesně tak to je. Schválně jsem se snažil vybírat fotky, které jsou jiné než Ruysdaelovy malby, aby byl patrnější princip, na kterém jsou postaveny. A jinak máte pravdu, skutečně své fotky rád ladím do velmi světlých tónů 🙂

  4. Míra Havelka

    Skvělý článek, někde v podvědomí to takto mám. Díky za osvětu.

  5. Článek zajímavý díky, jen ten Židovský hřbitov a suchý strom na levém, nebo pravém okraji?

  6. Martin Jurečka

    Obsahově zajímavý článek, ale těch překlepů – to asi nejen historici umění neodpustí 🙂

  7. Skvelý článok, vďaka !

Připojte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*