Je lepší fotografovat na desky o rozměrech 9 x 12 nebo 13 x 18 cm? A koupili byste si raději Linhofovu přesnou komoru, nebo snad nějaký lidový Voigtländer? A to u Švestky na Václavském náměstí, nebo raději u Loukoty na Národní třídě?
Sedmdesát časopiseckých reklam z počátku třicátých let nabízí unikátní pohled na to, jak moc se za skoro 90 let (ne)změnil svět fotografů-amatérů.
Některým věcem se zkrátka nedá odolat – třeba tomu, když v antikvariátu zahlédnete několik ročníků časopisu Fotografický obzor z přelomu dvacátých a třicátých let 20. století…
Koupil jsem těch pár desítek báječných magazínů, četl si v nich, prohlížel fotky, bavil se nad různými “velkými problémy” fotografů-amatérů a dospěl při tom k “nečekaným” závěrům (fotografové jsou stále stejní)…
A pak mě napadlo, že pro potěšení vážených čtenářů webu Fotoguru.cz neskenuji pár desítek ukázek reklam, které jsou opravdu napínavým svědectvím doby i toho, co se fotografům tehdy asi honilo hlavou.
Tu tedy jsou – vynechával jsem většinou reklamy na desky, filmy a papíry, fotoaparáty jsou prostě zajímavější a reklamy barvitější…
Zajímavé, byť asi nepřekvapivé, je, že drtivá většina slavných výrobců fotoaparátů zmizela ze scény… Kdo dnes zná firmu Ihagee (více v angličtině na Wikipedii), jednu z nejslavnějších foto-firem všech dob Voigtländer (Wiki česky), Plaubelovy Makiny (Wiki anglicky) nebo Meyerovy plasmaty (Wiki německy).
Pravda i výjimky existují – německá firma Linhof (web) stále dělá aparáty nápadně připomínající ony krásné stroje z inzerátů… A pokud byste opravdu chtěli, i ony plasmaty od Meyera ze Zhořelce nakonec koupíte třeba i v obchodě Fotoškoda.
Kolik kamery (komory) stály?
A ještě jeden detail: bylo by samozřejmě zajímavé tušit, kolik tehdy ty foťáky stály – i to některé reklamy zmiňují. Ty nejobyčejněší “komory” se daly koupit za bratru 250 korun, ale Plaubel-ova Makina k “nadprůměrrným výkonům” nadšených amatérů stála už 2200 korun.
A kolik to bylo v reálném životě? Plat dělníka byl v té době 500-600 korun měsíčně, úředníka kolem 1400 korun měsíčně (zdroj zde)… Z toho by mi vyplývalo, že výše zmíněné ceny je nutno násobit zhruba 20-30 krát… Tedy, pokud se nepletu, nejobyčejnější stroj z reklam by dnes stál mezi pěti a deseti tisíc korun, pořádný leč stále amatérský stroj mezi 50 a 60 tisíci…
Což potvrzuje obecný trend, že cenově a výkonově nyní žijeme ve fotografickém ráji – byť onen svět komor, plasmat a skleněných desek též musel být fantastický.
Galerie reklam z let 1929-31
Ano, fotografie se stále vyvíjí, fotografické desky, svitkové filmy, kinofilmy atd. atd., dodnes si pamatuji na další formáty menší či větší filmových materiálů, které se používali. Někdy se mi po té analogové době stýská, 36 fotek z dovolené a ani o píď více a čekat na vývoj a fotky. To bylo napětí.
Velmi pekny, a poucny clanok. Dnes uz manii v honbe za novou technikou stihli vymysliet aj terminus technicus — G.A.S. (Gear Acquisition Syndrome), a ked clovek vidi retrospektivu, vidi aj tie kruhy v ktorych to chodi a uvedomuje si onu „pomijivost“ hmotnych veci, vratane technickych rieseni. Pre mnohych moze pohlad spat znamenat koniec porovnavania marginalnych parametrov pristrojov, zarytych fanklubov fotografickych znaciek a krcoviteho setrenia na novu vybavu, pretoze si uvedomi, ze to nema zmysel.
Pěkné. Podobné časopisy také mám. Vedly se tam stejné plané diskuze jako dnes. Jeden čas tam bylo velmi frekventované téma: „Může miniaturní formát na filmu o šířce pouhých 6 cm nahradit deskové komory?“ Obecný závěr byl, že nikoliv. Svitkový film je pouhá hříčka pro nemajetné amatéry, kvalitou fotek desky nikdy nemůže dohnat. Je to slepá vývojová větev bez budoucnosti. O pár let později se řešil stejný problém – kinofilm vs svitkový film.
Dobrý den, ano ano, přesně tak, je to opravdu napínavé to číst, protože – jakkoli to zní mírně klišoidně – opravdu se toho za ta léta moc nezměnilo… Mimochodem je též hodně zajímavé, že ty fotky, na které tehdy byli fotografové amatéři pyšní, optikou dneška opravdu nemají šanci – z té doby zato obdivujeme věci, po nichž tehdy asi neštěkl ani pes… Což je docela poučná i pro dnešní dobu… Zdravím, JR
Díky za trochu nostalgie, kterou už pamatuje asi málokdo, ale bez nich bychom nebyli tam, kde jsme nyní.
Mohu nabídnout reminiscence na o něco mladší historii. Mám oskenované tyto publikace:
České fotoaparáty Flexaret – Optikotechna Meopta
České fotoaparáty Bratři Bradáčové – Optikotechna
České fotoaparáty Kinofilmové
České kamery „osmičky“
České kamery „šestnáctky“
Netuším, jak běžně dosažitelné dnes jsou, vydáno po roce 2000, v případě Vašeho zájmu mohu přeposlat.
Dobrý den, díky za tip! To vypadá na zajímavé knížky, to by někde v antikvariátu být mělo… Zdravím, JR
… výměnné objektivy, štěrbinová závěrka, zrcadlovky (tedy ty dvojobjektivové), tilt-shift, blesky (i když chemické 🙂 ) …. Leica, Kodak, Foma, voigtlander…
„..nezaslouží si vaše fototechnika zasloužilého odpočinku?“
Všechno už tu bylo. 🙂
Příjemné ohlédnutí. Je vidět, že web provozujete opravdu pro svou zábavu.
Díky
Díky díky a ano: je to až neuvěřitelné, je to pořád stejné – a obsah těch časopisů a debaty na téma co je dobré a co ne, to je teprve „ještě stejnější“… Zdravím! JR
„Kapesní komora formátu 6 x 9 cm.“ Tenkrát nebyli fotografové pohodlní, dnes je to: „potřebuji doporučit foťák na cestování, ale nechci se dřít se zrcadlovkou.“
Přesně tak! Žádné debaty o jednopalcových čipech! JR
Dobrý den,
zase na mně dýchla romantika třicátých let a um českých lidí. A to díky Vám. Moc krásné, přeji hezké léto. Váš Jaroslav
Díky!
Optikotechnu (*1933) jsem nějak nezahlédl ?
staromilec karel
Honzo, výborné. Nádherná doba. Jak málo jim stačilo na inzeráty. Krásná historie. Díky za článek.
Díky díky! JR