Jenom doplním: samotný návrh objektivů je o odstranění (nebo aspoň co největšího potlačení) optických vad. To jsou všechna ta ED skla, asférické čočky, různé skupiny čoček atd atd.
Poměrně dobře se dá navrhnout objektiv s pevnou ohniskovou vzádeností pro jednu zaostřenou vzdálenost. Pak nastává fáze kompromisů. I při návrhu pevného objektivu, který může ostřit na různé vzdálenosti se dochází k nějakým kompromisům. Zvětšování světelnosti vede zase ke zvětšování optických vad. Navrhovat optickou soustavu tak, aby ostřila na rovinu, taky žádný med.
A pak do toho ještě přijde možnost měnit ohniskovou vzdálenost. Takže násobné problémy, větší kompromisy, více čoček, které se navíc proti sobě hýbou atd atd.
Chci napsat, že objektivy s jedním ohniskem jsou i přes výše zníněné problémy konstrukčně mnohem jednodušší. Každá další čočka v soustavě přidává další problémy, které se musí řešit (většinou dalšími čočkami). Odtud problémy zoom objektivů proti pevným.