Focení s iPhonem: 100 tipů – 5. díl: Jak fotit portréty, rodinu, dovolenou

Jan Rybář

2 roky ago

Jak fotit iPhonem portréty? Jak zachytit rodinné akce? A proč je vlastně tak složité vyfotit na dovolené něco, na co bude hezké dívat se ještě po letech? Pojďme to prozkoumat v dalším dílů našich tipů pro lepší fotky s iPhonem (a nejen s ním).

Focení s iPhonem: 100 tipů – přehled dílů

1. díl: Skryté poklady, funkce, aplikace
2. díl: Opomíjené funkce foťáku
3. díl: Stahování, sdílení, zálohování v iCloudu
4. díl: Kouzla se světlem a kompozicí
5. díl: Jak fotit portréty, rodinu, dovolenou
6. díl: Jak fotit krajinu, předměty, jídlo

Poznámka: V tomto díle je část fotek pořízena „pořádným foťákem“. Proč tu nemám fotky lidí? Odpověď je prostá: na cestách pořád fotím fotoaparáty, a fotky lidí z mobilu jsou tedy z 99 % fotky z kurzů a rodinných akcí, které se dávat nemohu. Ale princip je samozřejmě zcela stejný!

Kompozice a focení lidí – základ všech základů

Proč je zásadní umět fotit lidi? Je to důležité, ale těžké

Proč: Fotit lidi je zásadní. Ať už jde o rodinu, kamarády na výletě, spolupracovníky ve firmě nebo domorodce někde v Africe. Ale zároveň platí: je to těžké, těžší než to vypadá.
Jak: V málokteré situaci jako u focení lidé platí ona krutá pravda, že cvakat nestačí. Nepůjde to bez znalosti objektivů, postupů a pravidel toho, kde postava je, kam se dívá a co je/není za ní.

Reklama

Ženy z kmene Akha chystají jídlo, vesnice Loi Akha, Barma. Foceno foťákem. Na cestách je reportážní fotka s lidmi zcela zásadní disciplínou. Podobné fotky dokáží zachytit atmosféru a kouzlo okamžiku.

Postava na Sahaře (Libye) dokáže ve fotce říct více, než 100 fotek prázdných dun (nic proti nim, samozřejmě). Foceno pořádným foťákem.

Nejdůležitější záběr pro rodinu a cestování: širokoúhle zblízka

Proč: Ano, zní to trochu nudně, ale je to tak: nejzásadnějším záběrem všech dob a situací je ten, v němž je něco (postava, šálek s kafem, kámen v řece) v kontextu města, kavárny, krajiny.
Jak: “Širokoúhle zblízka” znamená, že použijeme širokoúhlý objektiv, tedy ten zcela základní nejběžnější a jdeme blízko, do kompozice chceme dostat jak předmět, tak okolí.

Klíčové pravidlo při focení na cestách zní: je potřeba dostat se blízko lidí – protože jen tak je do fotky možné zakódovat atmosféru. Zde karneval na Sicílii. Foceno pořádným foťákem.

Jak si zkoušet nejdůležitější záběr

Proč: Uznávám, popisuje se to špatně, ale na kurzech focení je tohle jeden z pilířů, tedy tu musí být. Tento typ kompozice zachytí atmosféru místa lépe než cokoliv jiného.
Jak: V základní verzi této kompozice si vyberte postavu a do záběru ji umístěte tak, aby 1. byla zhruba ve třetině 2. nebyla tam celá – např. od hlavy po pas 3. neměla velkou mezeru nad hlavou.

Jít širokoúhle a zblízka dává smysl nejen u lidí, ale třeba i u podobných záběrů. Motýl mě s iPhonem nechal jít hodně blízko, a mám ho tak v cenném kontextu.

A tohle je jiný typ záběru, portrétní (viz dále). Na motýla přijedu zoomem z odstupu – okolí a kontext do značné míry zmizí, vystoupí detaily.

Proč je “nejdůležitější záběr” nejdůležitější: dají se v něm vyprávět příběhy

Proč: Fotit širokoúhlé zblízka je klíčové, protože 1. fotka má několik vrstev 2. fotka dokáže vyprávět příběhy – jsme blízko postavy a máme i pozadí, tedy kontext. 3. vypadá to dobře
Jak: Klíčové je uvěřit, že to opravdu má smysl. Zkoušejte to na kamarádech a rodině, naučte se překonat ostych a chodit blízko. Fotky se promění, a to nejen fotky lidí.

Ještě jeden sicilský karneval – pokud bych zoomovali a fotili z dálky, fotce by téměř jistě chyběla atmosféra. Je prostě třeba dostat se blízko dění… Foceno pořádným foťákem.

Jak umístit postavu v širokoúhlém záběru

Proč: Aby fotka dobře fungovala, musí splnit řadu zjevných i nenápadných principů. Jedním z těch zásadních je, kam směřuje pohled focené postavy.
Jak: Dobré je začít tím základním: aby pohled postavy směřoval “do záběru”, tedy tam, kde je více místa: Příklad: Postava se dívá doleva, je tedy v pravé třetině fotky (+ je tam jen do pasu).

Jedna z možností umístnění postavy do prostoru. Je zhruba ve třetině, hlavu má poměrně blízko horní hrany obrázky, pohled nebo směřování těla míří „do plochy“, tedy tam, kde je více místa. Klíčové je samozřejmě i pozadí a další „děje“. Foceno pořádným foťákem.

Skvělá metoda: dívejte se na filmy a obrazy

Proč: Nejlepší školu kompozice máte přímo na očích: jsou to filmy, u nichž se večer nudíte, a obrazy (zejména krajinomalby), u nichž si říkáte: tohle by bylo fajn vyfotit. Hodně vás naučí.
Jak: Dívejte se na dobré filmy a obrazy. A všímejte si: 1. umístění postav v prostoru 2. budování prostoru (linie, temné “odrazné plochy”, viz dále). 3. práci s různými typy objektivů (reportáž vs portrét).

Tady jsem vyfotil (foťákem) Petra Bruknera v předsálí Divadla Járy Cimrmana, a to „širokoúhle a zblízka“. Protože se mi prostě hodí kontext.

Pro zajímavost: ta samá scéna vyfocení iPhonem. Zase tak zlé to není, že?

A tohle už je „ten druhý“ přístup. Přitáhl jsem ho z odstupu portrétním objektivem na pořádném foťáku.. Velkou roli hraji i „černé pozadí“, které vlastně nebylo černé, ale foťák tak zobrazil přítmí, což se hodí (viz dále).

Racci širokoúhle a (relativně) zblízka… I tady to funguje, protože fotka celkově působí zajímavě.

Detail horní fotky: tady je hezky vidět, jak cenné je mít v jednom záběru několik vrstev: zde pták + Hrad.

Klíčové principy focení portrétů

Co je a co není portrét a proč to je důležité

Proč: Portrét funguje zcela jinak než klíčový záběr širokoúhle zblízka (v němž je postava a kontext). U portrétu chceme zachytit člověka a hlavně jeho tvář. Kontext už není tak zásadní.
Jak: Klíčové je začít jednoduše: chápáním toho, že portrét je svébytná disciplína, u níž jde právě o detail. A – mimochodem – fungují stejné kompoziční principy jako u focení produktů (“detailů” věcí, viz dále).

Šaman kmene Akha, vesnice Loi Akha, Barma. Tomuto pronikavému pohledu se nedá uniknout, což působivosti portrétu hodně pomáhá… Foceno pořádným foťákem.

Jak se nikdy portréty nefotí: širokoúhle zblízka

Proč: První krokem k pochopení portétů je zkusit si, jak portrét nikdy nefotit. Je to jednoduché: přibližte se k hlavě fotografovaného a zblízka cvakněte. Bude to dost hrůza.
Jak: Proč je obličej tak ošklivě rozpláclý? Protože širokoúhle zblízka funguje jen u focení postavy od pasu po hlavu. Jen hlava bude vždy ošklivá. Co s tím? Viz další bod.

Na lidech to raději ukazovat nebudu, pes Amba to snad přežije. Zkrátka: když cvaknete obličej člověk či hlavu psa z těsné blízkosti, vždy to bude děsivě zdeformované. Prostě fotka bude ošklivá. Je potřeba se vzdálit a přitáhnou z odstupu.

Zásadní princip, jak se fotí portréty: vždy z odstupu

Proč: Portrét se vždy fotí z odstupu: v klasickém fotografování fotograf popojde pár kroků od fotografovaného a přitáhne ho zoomem nebo portrétním objektivem. Obličej přestane být zdeformovaný.
Jak: Při zkoušení doporučuji zatím vypustit Portrétní mód. Vyfoťte nejdříve onu ošklivou fotku tváře zblízka (viz předchozí bod), z odstupu pak obličej přibližte. Vidíte ten rozdíl? Obličej už není rozpláclý.

Co svět světem stojí, portrét se fotí z odstupu. V případě mobilů je tedy třeba použít portrétní objektiv v portrétním módu, který obličej přitáhne ze vzdálenosti pár kroků. Foceno pořádným foťákem kdesi za polárním kruhem v Rusku.

Krutá pravda: Portrétní mód ne nutně umí portrét

Proč: Tohle je zcela zásadní: každý iPhone má tzv. Portrétní mód, který rozmaže pozadí za postavou. Ale opravdový hezký portrét vyžaduji i ono přiblížení, což umí jen iPhony kategorie Pro.
Jak: Je potřeba se smířit s tím, že hezké portréty ve fotografickém smyslu nejde s mnoha iPhony vyfotit. V Portrétu se přibližovat nedá a případně je nutné použít aplikaci Focos (viz dál).

Upřímná rada: kupujte raději starší, ale vždy Pro iPhony

Proč: Obecně platí, že není nutné si vždy pořizovat ty nejvýkonějších foťáky nebo mobily. V tomto případně je však pravidlo jasné: pokud chcete fotit lidi, potřebujete tři objektivy, tedy iPhone Pro.
Jak: Rozumné je spíš koupit třeba o generaci starší iPhone kategorie Pro nebo Max, než nejnovější “ne-pro” model. Málo se o tom obecně ví a mluví, ale ten handicap je zásadní.
Viz též Nejlepší iPhone pro focení? Klidně starší, ale rozhodně Pro

Pamatuje: pro portrét je klíčové světlo a pozadí

Proč: Jak už zaznělo výše, ona banální pravda zní: o všem nakonec rozhodne světlo a kompozice. U portrétů to platí stejně zásadně: mohu být dokonalé i v přirozeném světle, třeba doma.
Jak: Naučte se na hledat hezké světlo, u okna, v průchodech, pod mosty. Poznáte ho snadno dle svítících očí. A vnímejte, jak hezké je pozadí – více je obvykle méně.

Reklama

Na mnicha v Rumunsku dopadá zajímavé světlo a významnou roli hraje i jednolité pozadí, které fotce pomáhá. Kdyby tam byl třeba autobus nebo dřevník, fotka by neměla moc šanci. Foceno pořádným foťákem.

Jak umístit hlavu při portrétu: třetiny opět pomohou

Proč: Znovu platí, že tohle se blbě popisuje teoreticky, možností je víc, ale přesto je dobré začít tím zcela klasickým “vzorem”, který funguje podobně jako u fotky “širokoúhle zblízka”.
Jak: Klíčová pravidla (které jde porušit!) zní: postava by měla hledět tam, “kde je více místa”, tedy ne ven. Obě oči by měly být vidět. Hlava by neměla být uprostřed. A oči v jedné třetině odshora.

Tady jsou do jedné fotky vloženy linky znázorňující zlatý řez a pravidlo třetin: prostě to vše funguje, ale tak nějak plus minus. Podstatné je, že pokud oko bude někde kolem průsečíků, fungovat to bude. (Fotka šamana je z Barmy, z pořádného foťáku.)

Neoblíbená (i nešikovná) pravda: na šířku se fotí snáz

Proč: Jeden z nejčastějších dotazů na mých kurzech zní: mám fotit na výšku, nebo na šířku?. Odpověď (neironická) zní: foťte si, jak chce. Ale na šířku to obvykle dopadá o něco lépe.
Jak: Při focení si hrajte s oběma typy záběrů a uvidíte, že šířky obvykle vypadají lépe – naše logika vnímání je prostě širokoúhlá, a výrazně snáze se pracuje s kompozicí.

Zvládněte portréty na šířku – dopadají dobře

Proč: Zvyk je železná košile, a intuice při focení portrétů je nezlomná: “na občanku” to byla výška, tak budeme fotit na výšku. Klidně, nerozmlouvám. Ale zkuste i onu šířku, překvapí vás.
Jak: Pokud to jde, experimentuje s portréty na šířku. Omluveni jsou (opět bez ironie) ti, kteří třeba potřebuji fotit lidi do Příběhů na Instagramu. Tam toho se šířkou moc nepořídíte, uznávám.

Naučte se porušovat pravidla, ale až po čase

Proč: Základním principem kompozice je, že možností je skoro nekonečně, mnoho “nepřekročitelných” pravidel je možné porušovat. Ale je dobré s nimi začít a nejdříve se je naučit.
Jak: Zkoušejte různá porušení: čelní pohled, “utíkání ze záběru”, různé úhly natočení hlavy, různou vzdálenost. Opravdu blbě (až vůbec) jde porušit pravidlo: oči by měly být v jedné třetině odshora.

Jak se fotí malá skupina lidí (vedle sebe to nefunguje)

Proč: Kdo někdy zkusil cvaknout dva tři lidi ve skupině, dobře ví, že to obvykle dopadá tak nějak nudně. A i zde je záchrana snadné: zkuste variantu fotky “širokoúhle zblízka”.
Jak: Nefoťte tři kamarády vedle sebe. Vytvořte kompozici, v níž jeden bude hlavní a tomu budete “širokoúhle zblízka”, zbylí dva budou v pozadí. Pak zkuste další varianty. Fotky ožijí, uvidíte.

Skupina obvykle nedopadne dobře, pokud ji cvaknete z čelního pohledu. Mnohem lépe obvykle dopadá tento přístup – vybrat si jednu postavu za hlavní, a ty ostatní umístit do pozadí. Barma, pořádným foťákem.

Jak se fotí větší skupina lidí (zblízka i z dálky)

Proč: Není snadné rozumně vyfotit třeba skupinu 15 lidí – a trik z předchozího bodu už nefunguje, všichni se tam nevejdou. Co s tím? Zkuste ještě jednou “portrétní přístup”, ale na celou skupinu.
Jak: Vyrovnejte skupinu do chumlu, čím užší, tím lepší. Zkuste pak poodejít a tak jako u portrétu skupinu přitáhnout. Proč? Fotka je “koncentrovanější” a obvykle i lepší.

Pro focení akcí se hodí kapesní LED světlo

Proč: Na akcích bývá bídné světlo, hodně stínů, složité podmínky. Používat blesk (na rozdíl of pořádných foťáků) nemá moc smysl. Ale hodně pomůže speciální LED světlo.
Jak: Kupte si kapesní “reflektor”, ideálně určený pro filmování (za pár stovek, lépe však tisíc). A zkuste s ním přisvítit postavu. Stačí i mírné prosvícení stínu v obličeji a rozdíl bude velký.

Skoro vždy mám někde po kapsách nebo zavazadlech nějakou LED svítilnu pro fotografy. Tohle je ta nejmenší, slouží spíš na podobné hraní si. Pro nasvícení scény je třeba přece jen větší plocha.

Chcete si to vše zkusit naživo? Přijďte na můj kurz focení s iPhonem!

Kurzy pro klasické foťáky dělám více než deset let, a před několika roky jsem přidal i kurzy focení s iPhonem – v nichž míchám starý dobrý svět „pořádného“ focení a nový svět špičkových technologií v mobilu. A hodně mě to kombinování baví.

Moje kurzy naživo: Fotouzla s iPhonem (celodenní kurz, Praha)
Mé online kurzy: iFotografování.cz (pro mobily i foťáky)