Canon EOS R5 Mark II je nesporně jedním z nejočekávanějších foťáků posledních let – nabízí naprostou špičku toho, co je dnes možné u foťáků čekat. A kam tedy svět focení posouvá? A co od něj čekat? Zde je má recenze.
Canon R5 Mark II – další legendární “pětka”
Málokdy testuji foťák, u kterého tak trochu tuším, že si ho budu muset dříve či později koupit. A tedy ano, Canon R5 Mark II si pořídím, protože “s ním” už fotím deset nebo spíš patnáct let, tedy mi nic jiného nezbývá, zvyk je zvyk…
Tedy samozřejmě: nefotím přesně s ním, ale s touto třídou foťáků – měl jsem legendární Canon 5D, nyní v brašně vláčím třetí generaci této slavné zrcadlovky, Canon 5D Mark III. Zkrátka fotím s “pětkou” a nechce se mi na tom nic měnit…
Tenhle rychlý a patrně mírně zmatený úvod jsem si nemohl odpustit, protože je důležitý pro definici Canonu EOS R5 Mark II: je to prostě extrémně zásadní model pro nejnáročnější “canonisty”, kteří nicméně nepotřebují specializované výkony modelů R1 a R3 (mířících hlavně na sportovní fotografování).
Svým způsobem je tedy tento foťák, představený v červenci 2024, ukázkou toho, jak si Canon představuje fotoaparát pro nesportovní profesionály a náročné amatéry… A jak si tedy vede? Právě to jsem podrobně testoval v zářijovém týdnu, kdy jsem si ho půjčil a intenzivně zkoušel tradičně od Prahy po Valašsko.
Shrnutí v pár větách: závratná rychlost a přesnost ostření
Pokud si chcete udělat rychlý přehled v tom, co je na tomhle stroji zásadní, doporučuji si pustit moji videorecenzi – přičemž stačí prvních pár minut. Stejně jako vlastně stačí přečíst si pár následujících odstavců.
To podstatné tedy je: rychlost snímání a přesnost ostření je fascinující. Čímž nechci říct, že nejsou věci, které je možné tomuto foťáku vyčíst (viz dále). Ale v tom klíčovém bodu prostě zcela splní to, co od něj budeme čekat: je to sofistikovaný stroj, jehož přesné ostřící systémy, od detekcí po ostření okem, jsou opravdu pozoruhodné.
Nejlépe to uvidíte ve videu, ale i statické fotky psa jménem Amba napoví to zásadní: ty nejsložitější pasáže s pádícím bílým švýcarským ovčákem jsem fotil na špičkový Canon RF 85mm F1.2L USM. A to většinou na “plnou díru”, tedy clonu 1.2. Což by při reálném focení byla spíš chyba nebo neobratnost, tak malá hloubka ostrosti tu nedává moc smysl, ale jako test to bylo zásadní. Foťák dokázal držet psa i roztěkané pávy dokonale ostré, což mě opravdu nadchlo.
A když už se bavíme o objektivech, tím druhým (méně hvězdným, ale stále velmi slušným) byl Canon RF 24-105mm F4L IS USM, který se bude s tělem prodávat v setu.
Zkrátka: nic více už vlastně o tomhle foťáku vědět nepotřebujete – v tom zcela zásadním funguje skvěle.
Rychlost až 30 snímků za vteřinu
Tím zásadním parametrem je pochopitelně rychlost snímání až 30 snímků za vteřinu – což asi není třeba příliš rozvádět, je to rychlost opravdu skvělá. Testoval jsem ji jako obvykle na jedoucích tramvajích v Praze, a to v kombinaci s různými typy ostření, a vcelku nepřekvapivě byl velmi spokojený.
Zkrátka: rychlost v kombinaci s přesným ostřením se opravdu hodí, a to nejen při focení složitých sportovních scén, ale třeba i při poměrně běžných rozpohybovaných cestovatelských fotkách. Vědomí, že kdykoliv je možné spustit příval fotek zaplavujících kartu, je opravdu návykový.
K čemuž tedy ale dodejme, že dva roky starý Canon R6 Mark II zvládne snímků čtyřicet, což je vlastně trochu překvapivé. Proč to tak je? Netuším, ale předpokládám, že to je daň za 45 Mpx snímač a obecně obrovské množství dat, která se ukládají při focení.
Ze stejného důvodu je zde maximální “normální” ISO 51 200 a rozšířené, a tedy už nemálo šumící, je 102 400. (Srovnání fotek s různými hodnotami ISO viz video).
Video: Recenze Canonu R5 Mark II – 14 min v 4K
Předsnímání umí vrátit čas
Za speciální zmínku stojí v této souvislosti tzv. předsnímání, tedy opravdu hodně šikovná funkce, které umožňuje “vrátit čas”… Konkrétně to funguje tak, že v foťák začne snímat v okamžiku namáčknutí spouště a když domáčkneme, máme k dispozici i zhruba dalších 15 dřívějších snímků.
Pro přehlednost příklad: číhám přesně na okamžik, kdy se v zatáčce horské stezky objeví cyklista. Trefit přesně ten okamžik běžným focením je skoro nemožné – vždy by tam byla nějaká prodleva a klíčový snímek bude nejspíš chybět.
Přesnímání to umí elegantně vyřešit: prodleva nevadí, protože i tak je před zmáčknutím na kartě těch zhruba 15 snímků, z nich pak mohu vybrat právě onen první, cenný, nejakčnější.
K čemuž je dobré dodat, že při mých testech to bylo obvykle více než 15 fotek, které oficiálně Canon uvádí ve specifikacích. Každopádně, tohle je hodně návykové a funguje to skvělé.
Nicméně se mi nepovedlo najít moji oblíbenou funkci z již zmíněného Canonu R6 Mark II – tzv. Raw Burst, kdy je možné uložit do jednoho velkého souboru klidně i několik desítek rawů, a z nich pak vybrat ten pravý. Je možné, že jsem se díval špatně, ale manuál Raw Burst nezmiňuje, tedy nejspíš máme smůlu, což je škoda.
Návykové ostření pohledem
Ostření pohledem je funkce, která mě opravdu hodně bavila – a to jsem se zpočátku trochu bál, že jde spíše o hračku a tak trochu marketingový prvek. Tedy ne: ostření pohledem oka je opravdu skvělá technologie.
Nejde o naprostou novinku, nabízí ji i Canon R3, ale to je pochopitelně jedno, funguje skvěle a je opravdu návyková. Jak to celé funguje? Stačí ostření okem (anglicky Eye Control AF) aktivovat, zkalibrovat vše na konkrétní (vaše) oko a pak si už jen zvyknout na tuhle netypickou metodu ostření.
Přesněji řečeno: nejde striktně vzato o ostření okem, ale o navádění ostřícího bodu. Jinými slovy: pohlédnu tam, kde chci zaostřit, a do onoho místa se bleskurychle přesune ostřící “kolečko”, viz ilustrace a video. V tu chvíli se ještě ale nic nestane, pouhý pohled nestačí – ještě je třeba volbu potvrdit namáčknutím spouště (nebo nějakého funkčního knoflíku).
A jak se mi to celé používalo? Opravdu jsem si na to zvykl překvapivě rychle a už bych neměnil – nicméně, což je třeba říct, není to dle mého funkce, která má být zapnuta neustále – pak se totiž hledáček změní na plochu s nepřetržitě létajícím ostřícím kroužkem, což může být mírně otravné. Ale není samozřejmě problém rychle připnout tuhle funkci na nějaké tlačítko a zapínat dle potřeby.
Osobně si myslím, že největší význam bude mít tento systém v případech podobných těm, které uvádí ve svých materiálech přímo Canon. Na nich se okruhem řítí motorky a fotografovi se extrémně hodí přesně si ukázat, kterou motorku potřebuje mít zaostřenou. Tedy ano, motorky nebo skupiny lidí, tam to bude neodolatelné.
Priorita akce a priorita registrovaných osob
Zmínit musíme i dvě zajímavé funkce ostření, a to prioritu akce a prioritu registrovaných osob. Sice jsem je zatím v praxi netestoval, ale dostanu se k tomu v blízké budoucnosti, protože vypadají opravdu slibně.
Tedy: jak známo, jednou z klíčových zbraní moderních bezzrcadlovek jsou ostřící systémy, v nichž zásadní roli hrají tzv. detekce: tedy to, že foťák pozná, že má ostřit na lidské oko, psa nebo auto.
Priorita akce tyhle možnosti posouvá ještě výrazně dál: zatím funguje pro tři sporty: fotbal, volejbal a basketbal. A v rámci nich dokáží ostřící algoritmy poznat klíčové “akce”, jako smeč, hlavička, krátká přihrávka, a přizpůsobit jim ostření. Zní to opravdu skvěle, protože kdo někdy fotil sport, tuší, jak složité je zvládnout různá protivenství, včetně chybného přeostřování na různé překážky. To by nyní mělo zmizet.
Priorita registrovaných osob funguje podobně a jak název napovídá, foťák umí “dávat přednost” definované postavě. Tu můžeme vyfotit v terénu, vybrat z karty, anebo prostě přefotit třeba z jiné fotky, což se může hodit třeba při focení na koncertech.
Pro trochu konzervativnější fotografy tohle vše může znít jako trochu divoké kousky, ale podobně jsme se dívali za počátky detekcí jako takových – a dnes, po pár letech, platí, že už bychom bez nich opravdu fotit nechtěli… Zkrátka, bude to zajímavé!
Canon R5 Mark II – jak fotí
Na tomhle místě obvykle u jiných foťáků rozebírám, jak co konkrétní model umí a co od něj čekat při focení. Tady by to bylo ale trochu zbytečné – jak je vidět z fotek z testu, jde po právu o špičkový stroj patřící nesporně ke světové špičce.
Tedy samozřejmě, i výstupy budou špičkové. Jak jsem zmínil, foťák jsem testoval zhruba týden v různých situacích od parku s prchajícími pávy, přes podvečerní Prahu po ráno na hřebenech Bílých Karpat.
Na jednu stranu: je to málo dní na to, abych odhalil všechny možné nuance tohoto foťáku, na stranu druhou je nesporné, viz první pasáže tohoto článku, že jde o foťák nabízející skvělou kombinaci nejmodernějších technologií, které jsou v současnosti k dispozici. Ony detaily pádících psů a nerudných pávů jsou prostě skvělé, stejně jako další “běžnější” provoz.
A pro jistotu, abyste mi to nevyčítali: zcela záměrně zde nehodnotím video. Jednak by si zasloužilo samostatnou recenzi, protože nesporně bude Canon R5 Mark II patřit k oblíbeným modelům pro točení videa. Druhak, přiznávám, že zatímco v hodnocení výkonů při focení jsem si tzv. jistý v kramflecích, u videa to neplatí, a striktním soudům se tak raději vyhýbám. Video tedy někdy jindy!
Co mi trochu vrtalo hlavou
Canon R5 Mark II zde téměř bezvýhradně chválím a ano, prostě si ho dříve či později koupím, jinak to nepůjde. Ale je samozřejmě pár věcí, které mi vrtají hlavou – nejsou nutně negativní, ale je dobré s nimi počítat.
Je to foťák evoluční, nikoliv revoluční – abych nebyl špatně pochopen: ano, Canon R5 Mark II patří a bude patřit k nejlepším foťákům na světě. Ale není to tak, že byste si ho vzali do ruky a měli pocit, že máte v rukách něco unikátního, nebývalého, naprosto nového a revolučního. Ne, je to je dovršení další kapitoly, kde v jednom těle najdeme kombinaci toho (skoro) nejlepšího, ale ne nutně průlomového.
Není možné čekat dramatický skok v kvalitě fotek v JPG – to o evoluci, nikoliv revoluci, platí i pro kvalitu fotek, přinejmenším v JPG. Přiznávám, trochu jsem si říkal, že u takto dlouho vyvíjeného superstroje by měl být na první pohled viditelný skok v kvalitě běžných fotek, ale není to tak. Skvělé fotky to ano, ale drastický skok vpřed, to ne (uznávám, bylo to trochu naivní, ale mnoho lidí bude uvažovat podobně).
Rychlost snímání je menší než už Canonu R6 Mark II – jak už jsem zmínil, zjevně kvůli velkému rozlišení snímače je zde menší rychlost snímání než u staršího a “nižšího” Canonu R6 Mark II – tedy dokáže 40 snímků za vteřinu, zde máme k dispozici “jen” 30. Rychlost je tedy pořád úchvatná, a rád jsem to Canonu R5 Mark II odpustil. Ale za zmínku to stojí.
Občas by se hodilo více funkčních tlačítek – přiznávám, jsem v tomhle trochu zmlsaný z jiných testovaných foťáků, ale párkrát jsem měl dojem, že bych ocenil o jedno či více funkčních tlačítek víc. Ano, to M-Fn, tedy multifunkční tlačítko u spouště, je praktické, ale já bych si rád třeba někam pohotově připnul ISO. Ale to je věc zvyku, to se ví…
Canon EOS R5 Mark II – shrnutí ve dvou větách
Canon R5 Mark II patří k naprosté špičce fotoaparátů pro ty, kteří chtějí maximální výkony ve všech myslitelných oblastech fotografování (ale nepotřebují fotografovat extrémní sportovní výkony). Nejde o foťák v pravém smyslu revoluční, nabízí však pozoruhodnou kombinaci vyladěných ostřích systémů, rychlosti a špičkových obrazových výkonů.
Canon EOS R5 Mark II – další fotografie z testu
Shrnutí recenze:
Canon EOS R5 Mark II
Canon R5 Mark II patří k naprosté špičce fotoaparátů pro ty, kteří chtějí maximální výkony ve všech myslitelných oblastech fotografování (ale nepotřebují fotografovat extrémní sportovní výkony). Nejde o foťák v pravém smyslu revoluční, nabízí však pozoruhodnou kombinaci vyladěných ostřích systémů, rychlosti a špičkových obrazových výkonů.
9
Pros
- dokonalý systém ostření, včetně ostření pohledem
- rychlost a snímání až 30 snímků za vteřinu
- výborné obrazové výkony
Cons
- nejde v pravém smyslu o průlomový foťák
- rychlost snímání je menší než u Canonu R6 Mark II
- hodilo by se více funkčních tlačítek
