Canon a HDR PQ – proč a jak si hrát s vysokým dynamickým rozsahem (+ video)

Je snadné ztratit se v bezpočtu technických specifikací, a stejně snadné tak je přehlédnout opravdu šikovné inovace. A jednou z nich je nesporně nenápadný, ale nezvratný nástup HDR formátů. Dnes prozkoumáme, co se u Canonu skrývá za tajuplnou zkratkou HDR PQ. Odpověď zní: dost možná formát budoucnosti.

Ne, tohle není článek o starém HDR!

Pokud právě máte chuť přestat jako ostřílený borec nebo borkyně číst, pojďme rychle uvést na pravou míru jednu základní věc: toto není článek o HDR z dob dřívějších, kdy tento pojem u mnoha fotografů vyvolával záchvaty hrůzy.

“Staré HDR” totiž často končilo jako omalovánky s přebarveným nebem a divoce svítícími stíny. A když začnete googlovat pojem HDR, pořád objevíte bezpočet takto divokých fotek. Byť, dodejme rychle, HDR v tom bylo relativně nevinně: Ve své podstatě řešilo prostě “mapováním tónů” to, aby fotka byla přirozenější. A v dobrých rukách to dávalo dobré výsledky. Jenže se to až příliš často trochu zvrtlo.

To nechme stranou – nad tím dnes bádat nebudeme. Ale pro pořádek: v nastavení foťáků doposud najdete položku zvanou HDR – u Canonu se to konkrétně jmenuje Nastavení režimu HDR. Obnáší to, že foťák udělá za sebou tři nebo více fotek a ty poté smícháme do jedné. Případně to samé můžeme dělat v počítači a různými více či méně divokými metodami míchat různě exponované fotky.

Nicméně: zatímco tohle už baví málokoho, podstata stále zůstává stejná: opravdu se v mnoha situacích hodí vyřešit odvěký problém černých stínů a přepáleného nebe, tedy nízkého dynamického rozsahu. A právě proto se může hodit “nové” HDR.

Co to je HDR a proč (nějak) ovládne budoucnost

Pro jistotu: High Dynamic Range Imaging, nebo prostě jen HDR znamená “vysoký dynamický rozsah” a různými metodami řeší onen dávný problém, že fotka tradičně neumí zachytit moc velký rozsah “světel a stínů”. Naše oko má tento rozsah obrovský (resp. s ním umí i lépe pracovat) a běžně tedy vnímáme řeku dole v hlubokém temném údolí, sníh na kopcích i zářící nebe.

Tohle ale je pro tradiční zařízení, ať už foťák či mobil, prostě těžké zachytit. Ale nejen zachytit, ale i poté zobrazit (u televizí a monitorů). A fotky skoro všech lidí na planetě jsou tak plné temných stínů a přepálených světel. Jednou z cest, jak to zachránit, bylo již zmíněné “míchání” fotek a “mapování tónů” v tom starém HDR.

Klíčovou novinkou je, že rozvoj technologií se řítí vpřed a záznamová zařízení (foťáky, kamery a mobily) jsou mnohem lepší v tom, jak dokáží zachytit a uložit právě ony velké rozdíly světel a stínů.

A stejně tak se prudce zlepšuje schopnost tyhle kvalitnější záznamy zobrazovat na monitorech, mobilech i televizích. To proto vám vždy Netflix sděluje, že ten či onen film je v HDR, což ovšem neznamená, že ho opravdu televize umí v HDR ukázat. Pojďme se v tom neztratit – bylo by možné teoretizovat velmi dlouho, což je škoda – pojďme si spíš hrát.

Podstatné je jedno jediné: jedna z velkých revolucí ve focení bude pořizovat a hlavně zobrazovat fotky s vyšším dynamickým rozsahem.

Co znamená u Canonu fotit do HDR PQ

Tento článek jsem se rozhodl napsat někdy před rokem, kdy jsem testoval jednu z nejlevnějších (a dlužno říct velmi slušných) bezzrcadlovek na trhu, tedy Canon R50 (recenze zde). Při focení jakési prastaré brány v Toskánsku jsem si v nastavení všiml, že krom toho “starého” HDR jde právě nastavit i další možnost, tedy snímání do HDR PQ.

Pokud budete googlovat, nenajdete o tomto pojmu (který se poprvé objevil u Canonu R5) skoro nic. Což je škoda, a proto jsem se rozhodl rozhodl to trochu rozkódovat. A ano, pokud máte jakoukoliv alespoň trochu novější bezzradlovkou od Canonu (krom Canonu R100), můžete si začít hrát.

Tedy: jak tušíte, fotit do HDR PQ prostě znamená, že foťák je schopen zaznamenávat mnohem větší rozptyl světel a stínů – zkrátka vytvářet opravdový HDR záznam. Což zní dobře, co myslíte? Pár háčků to samozřejmě má.

Video: Jak začít u Canonu používat HDR PQ – 16 min v 4K

Co je dobré o HDR PQ vědět pro začátek

– co je tedy HDR PQ? PQ je zkratka slova Perceptual Quantization, což obnáší metodu záznamu obrazu s vyšším dynamickým rozsahem. Což je zásadní právě pro nové generace fotoaparátů i zobrazovacích zařízení
– pro laika je to svět velmi spletitý: pokud tento text čtete jako odborník, prosím o shovívavost, rozhodl jsem se se opravdu držet jen hlavních principů a vypustit podrobnosti a mnoho zkratek, vzorců a pojmů, pokud chcete nahlédnout trochu dále, zde je například vysvětlení PQ na Wikipedii (pozor, je opravdu zašmodrchané)
– v praxi, zjednodušeně řečeno, obnáší dvě klíčové věci. První pilíř je, že tento formát podle obecně uznávaných norem dokáže zaznamenat a následně zobrazit mnohem větší dynamický rozsah

– druhý pilíř: záznam v HDR PQ je ukládán ve formátu HEIF, což samo o sobě znamená zásadní revoluci a mnohem kvalitnější záznam (nejen dynamického rozsahu, viz dále)
– ale vše samozřejmě komplikuje prostý a logický fakt, že záznam v opravdovém HDR zní dobře, ale vyžaduje i to druhé: tedy zařízení, které je data schopné zobrazit. Což je zatím v běžném provozu spíš výjimka – ani můj pár let starý MacBook Pro to neumí a až si začnete hrát, obrázky prostě budou takové nějaké trochu divoké
– logická otázka zní: není zbytečné se tím vším zabývat, pokud neumím stejně HDR výsledek zobrazit? Odpověď zní, rozhodně není! A to ze dvou důvodů: Zaprvé: i na “obyčejných” ne-HDR zařízeních si jde hezky hrát (jak zahlédnete i ve videu). A zadruhé: moderní formát záznamu je prostě něco, co se může mimořádně hodit i po letech, až bude technika (a naše výbava) dále…

Problém zvaný JPEG a proč musí časem skončit

Dříve či později nás čeká hodně bolestné loučení – a to loučení se všemi těmi fotkami na způsob pes-alik.jpg nebo img_88_008_JJ.jpg. Proč? Protože bez nadsázky je možné říct, že právě náš starý dobrý JPEG je jednou z velkých žab na prameni celého světa focení. Ano, máme ho rádi a nebude snadné se s ním rozloučit, ale dříve či později to budeme muset udělat.

Ač se snažím tento text co nejvíce zjednodušit, ještě jeden zásadní pojem sem musíme pustit, a to je pojem barevná hloubka: zkrátka, JPG je z definice tzv. osmibitový, zatímco například raw je 14bitový. Což může pro běžného uživatele znít trochu technicky, ale zrovna tento údaj je poměrně zásadní.

Zkrátka: jedním z největších limitů formátu JPG je obecně neschopnost překročit svůj stín v počtu zobrazených barev i dynamickém rozsahu. (Opět se omlouvám za zjednodušování). A zatímco dlouho to nevadilo, přesněji řečeno nebylo to stejně poznat vzhledem ke stavu zobrazovací techniky, nyní se vše dramaticky mění.

Zkrátka: posun v kvalitě zobrazení bude stále více ukazovat na slabiny fotek v jpg a v určité chvíli prostě přestane stačit. A pro fotografy je prostě dobré se na to nachystat – protože se může stát, že za pár let si budeme rvát vlasy a říkat si, proč jsem místo toho mizerného JPGu nefotil do něčeho jiného?

To něco jiné se může jmenovat HEIF…

Co to je formát HEIF a proč je dobré si s ním hrát

Jak už víme, pokud si začnete na Canonu hrát s “pravým” HDR, tedy HDR PQ, můžete snímky ukládat buď do rawů, nebo právě do onoho tajuplného (u Canonu) formátu HEIF (soubory mají příponu .hif).

Pokud máte iPhone, nejspíš budete tento formát dobře znát – už mnoho let iPhony fotí defaultně právě do tohoto formátu.

Co to je tedy ten HEIF? Tato zkratka znamená High Efficiency Image File Format, tedy volně přeloženo “obrazový formát vysoké efektivity”. Což dobře chápou uživatelé iPhonů, protože fotky á la pes.heic mají opravdu zhruba poloviční velikosti než fotky v jpg (např. 2,5 MB versus 5 MB). Kromě velikosti je však klíčová výrazně vyšší kvalita záznamu.

Klíčové výhody formátu HEIF

• umožňuje desetibitový záznam, tedy opravdu výrazně větší kvalitu záznamu z hlediska barev, ale právě i dynamického rozsahu. Jak už jsem zmínil, s narůstající kvalitou zobrazovacích zařízení (monitory, televize, mobily) bude tento rozdíl viditelnější. Zkrátka, zatímco nyní je zejména pro běžný provoz jedno, zda se díváme na JPG nebo HEIF, do budoucna to tak nebude
• dokáže zachytit mnohem více informací, ale ve výrazně menších souborech
• je opravdu výrazně “efektivnější” – pokud máte tak tako já cca 100 000 fotek v iPhonu, rozdíl 2.5 vs 5 MB se opravdu počítá…
• jde prostě o formát, který otevírá velké možnosti práce s barvami i dynamickým rozsahem

Nevýhody formátu HEIF

• občas je obtížné s ním pracovat kvůli kompatibilitě
• ani zdaleka zatím nejsou úpravy v něm tak rozšířené jako u JPEG
• pro mnoho uživatelů zůstává zcela neznámý
• ani Canon neumožňuje fotit do něj “běžné” fotky, jen HDR PQ
• experti se domnívají, že nakonec i místo HEIFu může/musí přijít něco opravdu zcela jiného. Ale také mnoho let nemusí. Jistý (nebo téměř jistý) je jen konec JPEGu
• Google nyní prosazuje nový formát Ultra HDR, což je svým způsobem starý dobrý JPG, který však dokáže pracovat s vyšším dynamickým rozsahem, podobné formáty začíná podporovat i Samsung, tedy uvidíme, zda tu s námi JPEG přece jen ještě nějaký čas nebude

Jak u Canonu vyzkoušet HDR PQ

Pokud jsem vás ještě neunavil (bohužel “povinnou” teorií), nyní je čas začít si hrát s tím, co vlastně HDR PQ nabízí…

Jak si začít hrát

– zapněte na foťáku HDR PQ – zapíná se v hlavní záložce v “červeném foťáku”, u Canonu R50 je to hned druhá podzáložka Snímání v HDR (HDR PQ)… Ukládat je možné buď do rawu, nebo do onoho HEIFu

– ideální je experimentovat v situacích, kdy se opravdu hodí velký dynamický rozsah, já testoval například v temné místnosti s oknem a poté v zimní krajině plné stínů a protisvětla, jen tak ja možné přijít všemu na chuť. A uvidíte, že HDR snímky opravdu dokáží zachytit mnohem více informací

– nebuďte překvapení, že fotka v HDR bude někdy vypadat trochu podivně až nepřirozeně, to je prostě daň za to, že je v HDR, někdy “nepřirozenost” hodně výrazná, jindy ne. A mnohdy dokonce působí HDR fotky realističtěji než kontrolní fotky pořízené v JPG. Zkoušejte, uvidíte. A bude to zajímavé hraní, za to ručím.

– pro srovnání a i pro případné využití v praktickém životě zkuste fotky v HDR ještě ve foťáku zkonvertovat do JPG. Proč? Protože z různých (i mých) testů, viz video, vyplývá, že občas tak prostě do fotky “nacpete” větší dynamický rozsah než u snímku pořízeného přímo do JPG. Příklad: při focení v místnosti je u okna patrno po exportu mnohem více dat v jinak přesvícené kresbě dřeva. (Konverzi u R50 najdete ve třetí “modré” záložce na podzáložce č. 2.)

– máte-li kvalitní HDR monitor, při prohlížení rozdíl zahlédnete na první pohled – temné plochy prostě nebudou tradičně temné, ale bude v nich mnohem více kresby a “informací”, to samé u obvykle přepálených světlých ploch, budou zářit, ale bude v nich kresba – prostě zahlédnete, že to vážně funguje a dává smysl. A bude to zcela jiný svět, na který si velmi rychle zvyknete

– nemáte-li HDR zobrazení, tak jako já v běžném provozu na mém Macu, doporučuji ještě vše vyzkoušet v programu Digital Photo Professional (DPP), stojí to za to!

Jak si i bez HDR monitoru hrát v Digital Photo Professional (DPP)

Digital Photo Professional je program, který mnoho let vyvíjí přímo Canon a je zcela zdarma, byť po stažení po vás bude chtít zadat výrobní číslo vašeho foťáku. Mnoho uživatelů Canonu o něm nikdy neslyšelo, což je škoda, protože jen v něm jdou provádět některé operace, které jiné softwary neumí, nebo umí omezeně.

– Tedy: stáhněte si ho a otevřete vaše fotky v HDR PQ – možná budete kvůli jejich zobrazení muset ještě třeba stáhnout nějaké rozšíření pro HDR, program vás navede
– najeďte na konkrétní fotku a v levém horním rohu zmáčkněte Edit image – tím fotku otevřete pro určitý typ úprav – já si hrál hlavně s křivkami v “Tone curve adjustment” v panelu nástrojů napravo
– hrajte si s úpravami křivek, klidně metodou pokus omyl. Proč? Protože právě v tom okamžiku uvidíte kouzlo toho formátu. Ano, pořád to bude jen SD zobrazení, ale práce s HDR daty v HEIFu je prostě opravdu pozoruhodná – prostě cítíte, že těch “informací” je tam výrazně více než u JPGu…
– zkrátka: pro mě osobně byly právě experimenty s rychlými úpravami tím okamžikem, kdy jsem přišel na chuť novým možnost toho formátu. A řekl si, tohle opravdu dává smysl.

Canon a HDR PQ – shrnutí

Tedy v kostce shrnutí dnešního experimentu:
– HDR PQ přineslo do Canonu nové dimenze práce s daty. Ano, jejich možnosti jsou zatím do jisté míry omezené, ale byla by velká škoda u levných i drahých modelů tuhle možnost neznat a nevědět, jaké možnosti nabízí
– příchod dalších kol této potenciální revoluce může být hodně rychlý – a bude hlavně záležet na tom, jak kvalitní budou zobrazovací zařízení v “běžném provozu”, v němž najednou budou rozdíly opravdu velmi patrné
– samozřejmě při tom všem platí, že pak je zde i “pořádný” raw, který pro mnoho uživatelů bude přímočařejší cestou k cíli, ale datová úspora a elegance práce s HEIFy je lákavá
– osobně by se mi velmi líbilo, kdyby Canon dokázal ukládat do HEIFu i “běžné” fotky, tedy ne ty v PQ, podobně jako iPhone (byť tam je vše technologicky trochu jinak, to je jasné)
– velmi zajímavě je možné experimentovat s fotkami v HDR PQ i v počítačích bez HDR monitorů – pokud fotky otevřete v programu Digital Photo Professional, rychle zahlédnete, že pracuje se zcela jinou úrovní kvality dat
– tedy: zapomeňte na staré omalovánkové HDR, tohle je opravdu jiná liga

Držím palce a napište, jak se daří!