Algoritmy umí třídit fotky. A občas z toho mrazí

Počítačové algoritmy stále více rozhodují o našich fotkách. Pokud jim je svěříme, dokáží z hlubin archivů vytáhnout nečekané poklady, propojit dříve nepropojitelné a sestavit dechberoucí pohled na minulá léta. Ano, je to fascinující, ale také děsivé. Mimo jiné proto, že – nemylte se – úniku před tím moc není.

Tenhle článek jsem začínal psát asi pětkrát – záludné algoritmy mě vždy přitáhly k obrazovce a odmítly mě pustit, než jsem prozkoumal všechny ty fotky.

Totiž: jedno z mých cloudových uložišť, které jsem kdysi testoval, mi nadále ukazuje, co jsem dělal před lety přesně v tento den – a já se dnes při psaní prostě zahloubal do historie. Tedy na den přesně před před dvěma lety jsem měl skvělý soukromý kurz vietnamského vaření, před třemi byl na prima dovolené v Rakousku, před pěti fotil můj oblíbený les na Valašsku a před sedmi lety jsem ostře pracoval na zahrádce.

Já vím, vás moje osobní historie moc nezajímá – přesto je právě tohle téma, o němž chci dnes psát. Je to totiž jedna z mnoha nenápadných technologických revolucí, po nichž – věřte nebo ne  – nezůstane ve světě fotografování za pár let kámen na kameni.

Může vás to děsit, a občas by i mělo. Ale to je asi tak jediné, co s tím můžeme udělat. Míra návykovosti všech těchto hraček je totiž obrovská. Což je další důvod, proč píšu tento text: sám na sobě s jistými obavami pozoruji, že to, čemu jsem se ještě před pár lety smál, už nyní považuji za pomůcku, bez níž bych už moc nechtěl být: opravdu to vše usnadňuje život.

Hlavní revolucionář: Google Photos

Ona hlavní revoluce je v poměrně prostém principu. Počítače jsou stále lépe schopny poznat, co je na fotce, přiřadit tomu kontext a nabídnout nám fascinující (a občas děsivě přesný) pohled na to, co nás zajímá.

Tohle více či méně umí ledacos, ale klíčový podíl na této nenápadné revoluci má aplikace zvaná Google Photos (či česky mírně nesmyslně Fotky Google). Do mobilů totiž přinesla právě onu neuvěřitelnou lehkost toho, že ve fotkách je prostě možné hledat jako ve všem jiném, a to prostým zadáním hledaného pojmu.

Chcete najít onen výlet do západních Čech, kde jste našli ty hezké houby? Dříve byste patrně zoufale pátrali na harddisku, dumali, zda to bylo vloni nebo předloni, pak prohledali ty nešikovně pojmenované adresáře typu “Víkend v lese – podzim 2017” a pak to vzdali.

Nyní můžete zadat přímo v mobilu (nebo i na desktopu) třeba slovo “houby” a místo, kde jste byli. No a Google je prostě ve zlomku vteřiny najde. Čímž pádem se vám už nikdy nebude nic na harddisku chtít hledat.

Možná si nyní říkáte “ale to album se jmenovalo houby”, že? Nejmenovalo – Google prostě umí poznat, že tam jsou houby, protože má ve svých archivech miliony, či spíše miliardy fotek hub. No a zkrátka tedy ten shluk vašich pixelů dokáže správně identifikovat.

U nalezení lokality to je o chlup méně kouzelné – fotky z mobilu mají v sobě souřadnice GPS, to je tedy hračka. A pokud to jsou fotky “normální”, tedy z normálního foťáku, tak je zase schopen dát si dvě a dvě dohromady a usoudit, že pokud v podobné době vznikají fotky se souřadnicemi, ty bez nich budou asi ze stejného místa.

A ano, pochopitelně i názvy alb mohou pomoci, když se album jmenuje Rumunsko, tak algoritmům poměrně zásadně napovíte, to se ví… Detaily jsou však dále podružné, to podstatné je, že tohle vše naprosto dramaticky mění, jak se začínáme chovat ke svými archivům a co od našich zařízení čekáme.

Jinými slovy, věřte nebo ne, pomalu, ale neodvratně to mění mentalitu nebohého lapeného fotografa, kterému najednou přijde divné hledat fotky z vlastní ulice někde v archivech a více méně náhodou.

Prostě se hezky zadá adresa ulic a jedním kliknutím se ukáže přesně to vše, po čem srdce touží. Prostě už není cesty zpět.

Google Photos v pár větách

O Google Photos jsem psal už několikrát, zde je můj přehledný článek (pravda, zasloužil by trochu doplnit, je z roku 2016), ale pro základní orientaci stačí, to podstatné se nemění.

Přesto shrňme v pár bodech, co je dobré o této aplikaci vědět, pokud se rozhodnete se s ní hrát.

• Google Photos má několik základních funkcí, přičemž tou hlavní je poměrně banální zálohování fotek z mobilu.
• Fotky z mobilu tahle aplikace umí zálohovat v zásadě zadarmo a neomezeně. Chyták je v tom, že existují dvě možnosti nastavení velikosti zálohovaných fotek: Ve vysoké kvalitě, kdy Google zmenší fotky přesahující rozměry 16 megapixelů a videa větší než 1080p. Kdo chce velikost větší (tzv. Původní velikost), musí platit za úložný prostor (což činím třeba já, tarif je stejný jako u Google Disku).
• Jakou velikost zvolit, není úplně jednoduché: formulace Googlu jsou trochu mlhavé a zdá se, že občas komprimuje i ony “malé” fotky, tedy obecně je asi placený tarif jistější.
• Krom toho umí aplikace opravdu lákavé věci s videi: umí vytvořit a snesitelně ozvučit vcelku hezká videa, která je možné snadno sdílet a potěšit tak například babičky toužící po hýbajících se vnučkách.
• Ač jádrem užívání je zatím především mobilní využití, stále více lidí se pouští i do toho, co Google považuje za budoucnost aplikace: nahrávají tam své archivy “pořádných” fotek z “pořádných” foťáků. A třídění pak nechávají na aplikaci.
• Fotky je samozřejmě možné zkoumat také přes webové rozhraní, kde se přece jen s obrázky lépe pracuje.
• Jedno poměrně zásadní varování před velkou nedotažeností, která vám nemusí dojít, tak jako mně, než do ní spadnete. Je snadné fotky do systému nahrát, ale je prakticky nemožné vylovit je zpět. Samozřejmě, fotky můžete postahovat, ale nahrát je třeba do nového účtu není technicky možné. Datum vytvoření se přemaže datem stažení, tedy vznikne chaos. A nepomůže ani služba stahování dat zvaná Google Takeout. Tak sice data stáhne, ale ve formátu, s nímž se pak nedá nic moc dělat. Na to tedy trochu pozor.
• Samozřejmě, všechna tahle kouzla, o nichž mluvíme, se týkají jen těch fotek, které jsou ve vašem účtu a na cizí fotky to použít nejde. A předpokládejme optimisticky, že Google s našimi daty nic zlého neprovádí… (Inu, to by bylo na dlouhou a zcela odlišnou debatu).
• A poslední věc, pokud se do těchto věcí pustíte, zabezpečte svůj účet tzv. dvoufázovým ověřováním, tedy obdobou toho, jak třeba potvrzuje SMSkou platbu v bance. (Konec poučování…)

Vymřou naše archivní adresáře?

Dobrá, pokud jste nyní nažhaveni na testování, je třeba přijmout zásadní logiku tohoto nového světa. Tedy: už žádné adresáře, žádné “přihrádky” typu Vánoce 2018…

Do těchto systémů se prostě fotky sypou pěkně hezky za sebou, bez přihrádek a našich třídících výmyslů. Samozřejmě, pokud tam nahrajete fotky z dovolené, můžete v rámci aplikace vytvořit album á la “Rumunsko 2018”. To ano, ale nic to nemění na tom, že všechny fotky budou nahrnuty na jednu nekonečnou hromadu, v níž pak bude systém třídit.

A nyní, dodejme rychle, nemluvíme už jen o Googlu – podobně zachází s logikou třídění v podstatě všechny významnější cloudové služby… Přehledný článek o tom všem můžete najít zde: Jak vybrat cloudová uložiště fotek – velký přehled.

Právě při psaní tohoto článku jsem si hrál s úložištěm od Amazonu (které pak ale zdražili, tak jsem ho nechal usnout), podobně šikovně třídí fotky třeba i cloud od Microsoftu zvaný OneDrive.

Pokud jste tuto “lineární logiku” nikdy nezkoušeli, možná tak udělejte (byť prosím, opravdu dávejte pozor na soukromí své i svých blízkých, ty cloudy jsou přece jen trochu ošemetné)…

Ale opravdu stojí za to vyzkoušet kouzlo nekonečné řady fotek, v nichž můžete během pár let skákat tam a zpátky, vyhledávat podle klíčových slov a hlavně objevovat fotky již dávno zapomenuté.

V čem že je to hlavní kouzlo, ptáte se? No právě v oné jedné velké hromadě, v níž se, věřte nebo ne, ty poklady dají hledat snáze než v těch 80 adresářích, do nichž stejně nikdy nevlezete, protože prostě nemáte čas ani moc chuť.

A pak samozřejmě, je tu ono magické seskupování podle obsahu.

Kde je stromek, tam jsou Vánoce

Jakmile jednou Google Photos a podobné aplikace pustíte do svého života, budou vám neustále posílat nějaké výňatky z vašich minulých životů.

Budou-li se blížit Vánoce, s děsivou přesností vyloví všechny fotky z 24. prosince, vyberou zvláště dobré stromečky za posledních mnoho let a vše vám v čas pošlou. Pokud si říkáte, že o podobné “šmírování” a “znásilňování” nestojíte, brát vám to nebudu. Ale ručím za to, že pokud to zkusíte, dost možná vás ty výsledky zaujmou.

Z hlubin archivu se najednou objeví jakési zapomenuté fotky, které jste neviděli 10 let, protože nebyly v té přihrádce “Vánoce 2008”, ale někde pohozené v typicky pojmenovaném adresáři á la “Důležité! K okamžitému vytřídění!”

Děsivé to trochu je, ale na druhou stranu to opravdu posouvá technologicky dál skoro vše, co je možné s fotkami dělat, od třídění po vyhledávání.

Rychlý test opět mohou nabídnout Google Photos – stačí si aplikaci pustit a i z pár fotek začne vznikat záložka “Věci”, v níž Google sám od sebe rozhoduje o vzniku “adresářů”, které by vás mohly zajímat.

Často to tedy bývá směs opravdu těžko pochopitelná, ale skoro vždy je zajímavá (na základně čeho ty vybírá, mi moc jasné není). Pohlédněte na příklad z mého účtu, kde jsou třeba “přihrádky” Jeskyňářství, Duhy, Akvárium, to sedí děsivě dobře. V záložce pláž tedy není pláž, ale břeh Dunaje, který jako pláž vypadá. A trochu kuriózně působí položka “Maják”, kde je teplárna s chladící věží, které tedy – pravda – trochu jako maják vypadá.

Upřímně si nejsem jist, zda tohle někdo opravdu používá – mnohem praktičtější je ono vyhledávání dle klíčových slov. Ale jako ukázka toho, co ony skryté algoritmy umí, to je dosti výmluvné.

Revoluce na druhou: rozpoznávání obličejů

Pořád jsme ale nezmínili revoluci, která je ve své podstatě opravdu děsivá – a to schopnost algoritmů s fascinující přesností rozpoznávat obličeje. Věnoval jsem tomu před časem samostatný článek, viz Hororový příběh: Google, mobil a rozpoznávání obličejů.

V jedné větě řečeno: Google dokáže úchvatně/úděsně přesně rozpoznávat obličeje a sdružovat tváře z fotek do adresářů – jinými slovy, každá postava z každé vaší fotky bude mít svůj vlastní adresář.

Rychle dodejme, že tato funkce není v Evropě aktivní, protože odporuje zdejší legislativě. Což je, řekl bych, asi dobře, já ji na svých kurzech ukazuji spíš jako varovnou ukázku toho, co vše dnes technologie dokáže. A že je prostě dobré s tím počítat a trochu si na své soukromí dávat pozor…

Samozřejmě, ona funkce se dá bez obtíží pustit – stačí na chvíli mobil přinutit, aby se tvářil, že je v USA. A pak se ona funkce ukáže a je ji možné pustit (a zase se “vrátit” zpět domů, bude to fungovat dál). Ale jak říkám, raději si o tom jen nechte vyprávět, je to opravdu dosti drsná zkušenost.

Algoritmy zkrátka vytvoří model hlavy a jsou schopny hravě překonat “překážky”,  o nichž si můžeme myslet, že počítat přece nemůže zvládnout – od jiného účesu, přes brýle nebo třeba měnící se obličej u dětí.

Ale to vše je pro Google hračka, občas to testuji, ale pak zase vypnu, ač jsem docela otrlý, přece jen mi mnoho z těch věcí přijde za hranou. Například: pokud natáčíte mobilem taková ta krátká víkendové videa typu “dítě leze na strom” atp., tak vás dříve či později překvapí video, které vám sám od sebe Google sestříhá a pošle. Bude se jmenovat něco jako “Rostou jako z vody, že?” a bude tam výběr záběrů na vaše děti z posledních několika let…

Ne, samozřejmě jsem Googlu nikdy neřekl: tohle jsou moje dvě dcery. Ale on to přece umí odhadnout: pokud mám ve svém mobilním účtu výraznou koncentraci dvou holčiček, je zjevné, že to asi budou moje dcery. No a v dalším kroku prostě vybere algoritmus ty záběry, kde jsou právě ony dvě holčičky, a video sestříhá.

Zajímavé že? Zajímavé určitě, ale zda to je dobře, nebo špatně? To už ponechám na vás…