Jaké jsou největší nástrahy, které číhají na začínající fotografy? Sepsal jsem pět nejdůležitějších. Můj osobní výběr vás možná překvapí – tyhle omyly sice možná vypadají nenápadně, ale opravdu dokáží přibrzdit “rozlet” fotografa s foťákem i mobilem o mnoho měsíců až let.
1. Nepřeceňujte foťák – fotka záleží na světle a kompozici
Pokud jste právě vzdychli, zakroutili hlavou a řekli si “tohle je přece banalita!”, omlouvám se. Ale po všech těch letech kurzů focení jsem si zkrátka jist, že neexistuje zásadnějí pravilo.
Samozřejmě je důležité, jaký foťák a objektivy máte. Ale nic to nemění na pravdivosti onoho “školometského” pravidla: jak fotka nakonec dopadne, záleží zdaleka nejvíc na tom, zda fotograf umí najít vhodné světlo a pracovat s kompozicí.
Právě světlo onu fotku nakreslí, tedy je samozřejmě klíčové. Nu a ten pozdrav fotografů a přání “dobrého světla” opravdu sedí, protože dobré světlo je vlastně tak trochu výjimka až zázrak.
Krom světla poté o výsledku rozhoduje, zda fotograf dokáže nadesignovat obsah fotky. Tedy používat ona často přehlížená, ale přesto zcela zásadní pravidla kompozice. Dobrý architekt umí skvěle nadesignovat dům, bytový návrhář umí skvěle vyladit rozložení bytu tak, aby se tam lidé cítili dobře. Podstatou fotografování je ten samý proces: nadesignovat obsah fotky tak, aby fungovala – a byla schopná předávat emoce, krásu, vzpomínku.
Špičkový foťák nebo mobil pomůže, ale ani zdaleka nestačí.
2. Úpravy jsou důležité, ale ze špatné fotky dobrou neudělají
Druhé místo v mém osobním seznamu pastí na fotografy je přílišná víra v úpravy fotek. A tedy ona častá věta na způsob: “Hmm, no fotka nic moc, ale však já už to pak nějak upravím v počítači!”
Nepochopte mě špatně: samozřejmě, upravovat je třeba, bez úprav to nejde a v některých případech (například u focení krajiny) jde o zásadní část cesty k dobrému výsledku.
Což ale nic nemění na tom, že role úprav v počítači (nebo samozřejmě i v mobilu) bývá novopečenými fotografy nesmírně přeceňována. Smyslem úprav je pomoct skvěle vyfocené fotce ještě víc zazářit. Anebo opravit její drobné nedostatky.
Ale když je fotka špatná (vinou světla, nebo kompozice), nepomůže jí v naprosté většině případů prostě nic.
Každý trochu zkušenější fotograf má občas nutkání “vtrhnout” do diskusí ve facebookových skupinách, kde se řeší, jak v počítači opravit to a to. A nějak citlivě autorovi napsat, že to prostě nemá smysl, že té fotce není pomoci. Že prostě tu přítelkyni v protisvětle před betonovou zdí měl vyfotit nějak jinak. Jenže tyhle věci se obvykle moc citlivě napsat nedají, tedy zkušení fotografové obvykle mlčí. A asi to tak má být.
3. Smiřte se s pravidlem pravidel: Většinou se prostě fotit nedá
Pokud jste už zahlédli nějaké mé předcházející články, tomuto pravidlu jste nemohli uniknout. Je zdrojem neustálého zklamávání nadšených fotografů i nevěřícných pohledů tážících se “jak to myslíte, že něco nejde vyfotit!?”
Za zklamání se omlouvám, ale tak to prostě vždy bylo, je a bude. V naprosté většině situací se prostě nedá fotit, protože chybí některé z klíčových komponent (dobré světlo nebo prvky umožňující dobrý design obsahu = kompozice).
Tím “nedá se fotit” samozřejmě striktně nemyslím, že by nešlo zmáčknout spoušť, to jde vždy. Mám na mysli ono prosté konstatování: za těchto okolností nemá fotit smysl, protože fotka prostě bude ošklivá. Tečka.
A možnost vyfotit krásnou fotku doma, v krajině nebo ve městě je tak vlastně pokaždé malý zázrak a více méně nepravděpodobná náhoda.
Zkušeného fotografa dělá zkušeným fotografem právě schopnost analyzovat v reálném čase, zda má scéna šanci, nebo ne. Pro nezúčastněné diváky je to často dosti absurdní divadlo – nechápavě se ptají, proč ten jejich kamarád nefotí! Proč jen tak nerudně těká krajinou a nemačká spoušť!
Jenže kamarád, viz výše, dobře ví, že to prostě nemá smysl – slunce je moc ostré, barvy jsou příliš nevýrazné, stíny moc temné, ve scéně chybí prvky budující prostor, kompozice prostě nic moc.
Ale pak se najednou na pár minut nebo vteřin vše sejde: světlo, scéna, okolí… A onen fotograf s výrazem pádícího šílence nacvaká za dvě minuty 78 obrázků, z nichž jeden, sláva, bude opravdu dobrý.
Tak to má být. Smiřte se s tím.
4. Snaha “být umělec” přibrzdí cestu k dobrým fotkám
Už zase poučuji, že? Já vím, ale věřte mi, že to nemyslím zle ani arogantně – je to jen opravdu hodně důležité. Začínajícím fotografům se vždy nenápadně snažím vnutit onu dávnou pravdu, že focení je řemeslo, nikoliv umění. Nadání může pomoci, to ano, příslušnost ke kreativním oborům (architektura, design,…) taktéž.
Ale důležité prostě je naučit se nejdříve to řemeslo, bez toho opravdu dobré fotky nepřijdou.
Já vím, snadno se to řekne, hůře udělá (sám o tom pochopitelně vím své!). Ale svět je opravdu zaplaven všemi těmi temnými stíny v podloubí starých měst, černobílými krajinami, nebo zářivými barvami kytek na stolku s kávou. Tedy obrázky, jimiž se novopečený autor snaží světu říci: mám originální pohled na svět a jsem tak trochu umělec!
Neříkám, že nemáme fotit tyhle “umělecké” fotky. Říkám jen, že je to past na začínající fotografy, protože pokud chtějí postoupit dál, to řemeslo se opravdu hodí. A co je to řemeslo? Takové ty vskutku zcela neumělecké fotky á la “pes stojí v krajině a vypadá zajímavě”, “centrum Říma v zapadajícím slunci vyvolávající touhu cestovat”, “zaklínač hadů v Indii před pohádkově vypadajícím palácem”.
Zkrátka: řemeslo znamená především schopnost vyfotit “banální” rodinné a cestovatelské fotky. Tam je dobré začít. A až pak se stát tzv. umělcem. Opačné pořadí nefunguje.
5. Hezká fotka není nutně dobrá fotka – ale jak to poznat?
O tomhle posledním bodu by bylo možné napsat několik knih a svést bezpočet hádek nad půllitrem piva v hospodě. Výsledek by byl hodně nejistý, protože žádná jasná definice “dobré fotky” prostě neexistuje.
Přesto je nesmírně důležité chápat rozdíl mezi tím, čemu já osobně říkám “taková hezká fotka” na straně jedné, a “opravdu dobrou fotkou” na straně druhé.
Hezká fotka je prostě “běžný provoz”, pěkný obrázek á la “západ slunce nad Sněžkou”, který spokojeně putuje Instagramem či Facebookem, kamarádům se líbí, protože vám přejí hezkou procházku.
Hezká fotka prostě zasvítí, více či méně přitáhne pozornost, ale potom “zemře”, zmizí z povrchu zemského, či v hlubinách sítí, a už nikdy po ní neštěkne ani pes. Kamarádům bude navždy jedno a ani vy se na ni už nejspíš nikdy nepodíváte, nebudete mít důvod.
Dobrá fotka je naproti tomu malý zázrak. Je fotkou v tom pravém smyslu slova: kouskem hezkého designu, který zasvítí hned a okamžitě, ale kromě toho má šanci žít ještě dál. Jen opravdu dobrá fotka má šanci někoho opravdu zaujmout i po čase, přenést emoce z místa, vyvolat pocity a nálady. To vše po roce, desetiletí. Jen opravdu dobrá fotka dokáže žít spokojený život ve fotoknize, nebo na něčí zdi. Jen k dobrým fotkám se vracíme, tak prosté to je.
Hezká fotka není nic špatného, ba naopak. Ale pro opravdové focení je nezbytné chápat, že když obrázek zemře za pár minut, nebyla to fotka opravdu dobrá.
Tak jednoduché to focení je…
————
Je mnoho článků, které řadí začínajícím i pokročilejším fotografům, co nedělat. Tenhle je jeden z nejlepších. Prostý, jednoduchý, výstižný ale hlavně zcela pravdivý. A se všemi body naprosto souhlasím. I s tím, že se „většinou prostě nedá fotit“. Podle mne je to myšleno tak, že na „dobrou“ fotku prostě musí být ideální kombinace světla, prostředí, námětu a taky trochu i kreativity (Dane). Na svatbě, kde se fotit musí, tak může dobrý fotograf udělat spoustu „hezkých“ fotek, což je super vzhledem k účelu. I když nebude světlo, jak Dan píše. Mimochodem, rozdělení fotek na dobré a hezké mi přijde geniální. Uvědomuji si najednou, jak mnoho hezkých fotek jsem už udělal a jak málo fotek dobrých 🙂
Tak to mi toho hodně Honza-SLONAX vzal od úst, trefa! A ještě bych řekl, že se mi zdá, že žijeme v době velkého manýrismu, takže máme sklony přirozené světlo furt nějak editačně napravovat, aby hovělo našim virtuálním představám. Jistěže tomu nadbíhají prefabrikační nástroje, které umožňují světlo dodatečně do fotek přidávat, včetně úhlů osvětlení, a všelijaké ty manipulace s pozadím, včetně výměny „nevhodného“ nebe atd. Navíc jsme si zvykli vnímat fotky jako podsvícené na displeji, ale ony na papíře vypadají jinak. Trochu jsem si teď propral hlavu listováním v „Praze všedního dne“ z roku 1959, s hlubotiskovými monochromatickými „momentkovými“ fotkami Ericha Einhorna, čili období civilismu a fotožurnalismu. Tam to světlo opravdu píše, klobouk dolů! Nehledě na to, že každá ta fotka má nejen excelentní kompozici, ale taky příběh a duši, promyšlené téma, není to jen technická etuda, nějaké vlezlé šmírování nebo nedbalé cvaknutí pro cvaknutí.
Díky za článek, všem krásné léto.
Pravdu má předseda… tesat do kamene…
Sice sebou nosím výbavu v batohu, ale z 99% když někde šmajdáme třeba při lovu keší, tak na focení není čas a každého bych otravoval, aby se někde zastavovalo a čekalo až si „zafotím“. Navíc většinou z 99.99% není dobré světlo. Takže si udělám mobilem záznamní fotku, abych to měl i se souřadnicemi. Doma si to uložím do databáze zajímavých míst a sím, že si poznamenám něco o tom, kdy by tam mohlo být pěkné světlo a nebo by tam třeba byla pěkná noční kompozice na astro fotku apod.
Řemeslo je naprostý základ stejně jako světlo a kompozice. Rozhodně bych mezi tím nedělal rovnítko, ale zároveň bych to od sebe neodděloval. Jasně jsou mezi námi, kterým je z hůry dáno, prostě to vidí a cvaknou. A stačí jim k tomu třeba jenom nějaký starý mobil co fotí. My ostatní musíme nahradit nadání pílí 😀 Pro nás ostatní je to řemeslo základ a pak už se učit, se učit, se učit… jak by řekl klasik 🙂 A mockrát se spálit a mockrát mačkat CTRL+A a hned potom „delete“. Řekl bych dokonce, že tlačítko „delete“ je „nejlepší přítel“ fotografa 🙂 Alespoň pro mne je takovým prostředkem sebereflexe. A co se týká řemesla? Nedávno se mi stalo, že jsem si pořídil nový objektiv 70-200, F2.8, prostě vysněné sklo 🙂 No tak jsem vyrazil na koňské závody ho otestovat. Jak to dopadlo, asi tušíte… Neosahanej objektiv, se kterým jsem si udělal pár zkušebních fotek z okna doma, ale v reálných situacích samozřejmě ne. Ještě, že jsem si ke konci akce vzal jiné sklo a tak pár fotek jsem měl. Prostě jsem si to chtěl s novým sklem užít a z nedostatku řemesla šlo celý „umění“ do háje tedy spíš do „koše“ :-))))
A vyhodnocení na základě článku?
Sice bylo super světlo, úžasný místo na luxusní kompozice s koňskými závody, ale JELITO, co to mělo v rukách nezachránil ani LR s PS.
Za mě zase pěkný článek na který je potřeba si hodně často vzpomenout… Díky 🙂
Pouze komentují. O
„Většinou se prostě nedá fotit.“ Omlouvám se, ale to může napsat jen naprostý amatér. Vždy se dá něco nějak fotit. Ano, jsou tzv. zlaté hodinky, kdy se fotí samo. Ale pokud člověk umí, vyfotí kdykoliv cokoliv. Nebude to výstavní fotografie, bude to řemeslo, ale nebude se za to muset stydět. Už vidím, jak na svatbě novomanželům fotograf říká: „Sorry, dnes není světlo, takže vám nic nevyfotím.“ Myslím, že by to pravidlo chtělo poupravit, aby odpovídalo skutečnosti. Že jsou chvíle, kdy se fotí cokoliv snadno a jsou chvíle, kdy udělat kloudnou fotku je pěkná makačka.
Příjemný den a dobré oko
DH
Co dodat?? text článku je pravdivý a výstižný, nemá smysl o něm polemizovat.
Všimli jste si, jak se prodlužují dny?? Zkusme toho využít pro naše fotografování.
Příjemné, letní červnové dny, pohodu a dobré svělo.
Ladislav z Pardubic