Nejrychlejší úvod do focení – 20 rad pro osmiletou dceru

Co by se měl fotograf naučit na samém začátku? Na co si dát pozor, aby fotky hned za něco stály, a nebylo třeba zkoumat moc teorie? K sepsání tohoto článku mě „vyprovokovala“ moje osmiletá dcera Marie, která dostala k narozeninám foťák, obyčejný kompakt za pár tisíc. A já pak měl o prázdninách pár dní na to, abych do ní „nahustil“ co nejrychleji to opravdu zásadní z mých kurzů fotografování pro začátečníky. No a pak jsem to hodil na papír. Stručněji to už asi nejde…

1. Když je málo světla, nezoomuj!

Když je špatné světlo, nezoomuj. Tedy když jsi v místnosti, anebo venku, když nesvítí slunce, pokud možno si nic nepřitahuj zoomem.

Bude to skoro vždy rozmazané a fotka bude ošklivá. Prostě choď blíž.

Proč: Zjednodušeně řečeno: pro focení se zoomem je potřeba výrazně kratší čas, a fotky „bez přiblížení“ mají za stejných podmínek mnohem větší šanci.

Ano, tím pádem se hodně fotek prostě nedá vyfotit, ale tak to prostě je. Ignorování tohoto pravidla ničí každý den v globálním měřítku obrovské množství fotek.

2. Pochop, že foťák je hloupý, nepoužívej automatiku.

Tvůj foťák je sice hezký, ale dost hloupý – nemůže vědět, co fotíš, a často se prostě nastaví blbě. Smiř se s tím a nepoužívej nastavení zvané plná automatika, co se tváří, že vše zvládne, ale vlastně toho moc neumí. Přepni foťák na režim P, v tom se dá alespoň něco nastavit.

Proč: Žádný foťák na světě neumí, a nikdy nebude umět, udělat dobou fotku sám od sebe, navzdory tomu, co rádi tvrdí výrobci. Vždy je potřeba do nastavení trochu sahat a přizpůsobit vše situaci.

3. Většina čudlíků a nastavení je k ničemu, drž se těch hlavních.

Vůbec se neboj menu – je tam hodně nastavení, ale 95 % ze všech těch funkcí nebudeš buď nikdy potřebovat, nebo jsou přímo zcela na nic. A jednou za čas vše vymaž čudlíkem „návrat do továrního nastavení / resetovat vše“ nebo tak nějak.

Proč: Smyslem nastavení všech foťáků je jedna jediná věc: najít optimální nastavení pouhých tří parametrů: času, clony a hodnoty ISO. Čím méně čudlíků k tomu použijeme, tím lépe.

4. Nauč se nastavovat ISO, pomůže ti ve tmě a při pohybu.

Jak už jsem zmínil, drž se režimu P. Když se ti i v něm budou fotky rozmazávat, třeba při focení pohybu nebo při špatném světle, najdi nastavení citlivosti ISO a zvedni ho co nejvíc. Pomůže to, i když fotky budou o něco méně kvalitní, bude na nich šum.

Proč: ISO udává, jak citlivě se foťák chová, a je důležité chápat prostou rovnici: čím vyšší ISO, tím snáze může fotit ve tmě nebo věci v pohybu. Cena může být poměrně vysoká: fotka šumí, tedy je méně kvalitní, ale často to jinak nejde. Foťák umí nastavovat ISO automaticky, ale často to trefí blbě, tak je třeba umět nastavení upravit manuálně (což platí i pro mobily).

5. Nauč se ostřit, užívej jen jeden ostřící bod.

Aby fotka vznikla, musí být ostrá, tedy musíš dovolit foťáku, aby zaostřil. Vypni si všechny takové ty automaticky běhající body a nech si jeden jediný uprostřed. Je to nejrychlejší a nejjistější metoda: jen musíš pochopit její logiku: 1. Namířím na to, co chci mít ostré. 2. Namáčknu spoušť do půlky a onen ostřící bod zabliká. 3. Dotvořím si kompozici. 4. Domáčknu spoušť, fotka vznikne.

Proč: Začátečníci se často nechají omámit množstvím lákavých možností ostření – někdy fungují, někdy ne, s výjimkou focení sportu je však u většiny foťáků nejjistější používat staré dobré ostření s jedním bodem uprostřed. Kdo nevěří, ať si zkusí s automaticky lítajícími body zaostřit třeba nízko rostoucí květinu, bude to o nervy…

6. Nauč se říkat foťáku: chci tu fotku světlejší/tmavší.

Už víš, že foťák je hloupý a že většinu věcí prostě nezvládne. Hodně často je fotka o něco tmavší nebo světlejší, než by se nám líbilo, foťák to prostě nezvládl. Pak mu musíme takovým tím čudlíkem +/- dát najevo, jak má fotka vypadat. To se prostě nauč!

Proč: Ona funkce se nazývá korekce (kompenzace) expozice a často opět uniká pozornosti, ač se bez ní vlastně nedá fotit. Má ji každý foťák včetně mobilů a dělá prostou a zásadní věc: dovoluje fotografovi doladit celkové podání fotky, prostě zkorigovat hloupý foťák, který to fotí moc světle nebo moc tmavě.

7. Uvěř mi, že na foťáku vlastně skoro nesejde.

Základní čudlíky jsme zvládli, ale fotky jsou pořád nic moc, že? Aby byly hezké, musíš mi uvěřit, že na foťáku vlastně moc nezáleží, je potřeba najít hezké světlo a umět vše ve fotce hezky uspořádat, což si teď probereme.

Proč: Jeden z nejnebezpečnějších mýtů o focení zní: Koupím si dobrý foťák a budu mít dobré fotky. Ale tak to není a nebude. Pro běžné focení záleží výsledek z 80 procent (říkávám já) na umění vidět světlo a chápat kompozici.

8. Hledej hezké světlo, vyhýbej se slunci.

Nejhezčí fotky vzniknou tam, kde je hezké měkké světlo, třeba poblíž okna, kterým ale nesvítí přímo slunce – to je obecně velký nepřítel, fotky v plném slunci většinou nestojí za nic.

Proč: Další častá chyba začátečníků je být nadšený ze slunného počasí – slunce je dobrá věc, ale vytváří příliš ostré kontrasty, půlka obličeje je třeba ve stínu a fotka není hezká. Naopak měkké světlo v místnosti u okna dokáže tvář hezky nasvítit…

9. Nefoť proti oknu a tam, kde jsou velké rozdíly v osvětlení.

Fotit proti oknu nemá smysl, to sis všimla rychle, obvykle na fotce jsou jen siluety. Méně patrné to je třeba venku, tam to bývá záludnější: nemá smysl fotit třeba údolí řeky ve stínu a za tím nasvícené kopce, prostě to nejde, buď tam bude jedno, nebo druhé.

Proč: Foťák zvládne zachytit mnohem méně, než vidí lidské oko, a začátečníci si často neuvědomí, že hodně situací je prostě nad síly foťáku – třeba i něco banálního typu věž hradu ve stínu, za ní jasná obloha. Řešením by bylo HDR, ale to je jiný příběh.

10. Nefoť statické věci, foť lidi.


Všimla sis, že tě vůbec nebaví dívat se na těch 30 fotek lesa, 20 fotek rybníka a 15 fotek komnat na zámku? A že tě nejvíc bavilo prohlížet fotky, kde jsou lidi? Tak to je a pamatuj na to! Prostě foť lidi.

Proč: Aby fotka byla dobrá, musí „fungovat“, tedy musí být schopna vyvolat nějaký pocit, emoci, zachytit vzpomínku. Pro začátečníky je obvykle nejsnazší udělat to tak, že do fotky zakomponují lidi – aby se tam prostě něco dělo.

11. Nauč se ty lidi na fotce nějak uspořádat.

Nejlepší fotky, například tvé ségry, pořídíš tak, že nebudeš zoomovat a půjdeš k ní blízko, do fotky tak zachytíš i hodně věcí kolem.

Jen bacha, hlavu by měla mít co nejvíc (?), a (skoro) nikdy není hezké, když bude ve středu fotky.

Proč: Fotografování širokoúhlým objektivem z blízka je nejdůležitější typ kompozice na světě, který ale u začátečníků používá málokdo.

Není intuitivní, a proto vzniká záplava takových těch nudných „zazoomovaných“ fotek.

12. Když chceš hezký portrét, zoomuj z dálky.

Když chceš vyfotit jen něčí hlavu, nikdy, opakuji nikdy, nefoť hlavu samotnou z těsné blízkosti, byla by zdeformovaná a ošklivá.

Poodejdi pár kroků a na hlavu zoomuj, fotka bude mnohem hezčí.

Hlava by neměla být ve středu fotky, oči umísti ideálně ve dvou třetinách obrázku.

Proč: Portrét se nefotí z blízka, ale z odstupu, na „oběť“ je třeba zazoomovat objektivem z pár kroků, což je mimochodem důvod, proč je třeba mít i nějaký „delší“ objektiv (třeba k zrcadlovce).

13. Nefoť kachny a jiné ptáky.


Kachny nefoť, nemá to smysl, ty fotky budou prostě nudné.

Proč: Jak mohu dosvědčit z mých kurzů fotografování, focení kachen, labutí, racků a jiných opeřenců má pro novopečené fotografy tajuplnou přitažlivost, i když jsem nikdy nepochopil, proč vlastně…

Fotky ovšem z definice patří do kategorie toho, na co už se ani autor nikdy nepodívá. Je to nuda, a tedy to není fotka.

14. Když je tma, vypínej blesk…

Asi si říkáš, že blesk je od toho, aby se používal ve tmě, ale tak to není, naopak, ve tmě ho nepoužívej, a stejně tak se snaž vyhnout bleskání v místnosti, protože fotky skoro vždy budou ošklivé.

Popředí bude přesvícené, zbytek bude tonout v tmách.

Zásadní je tedy naučit se experimentovat s vyššími hodnotami ISO, často fotka vypadá bez blesku i třeba ve světle žárovky překvapivě dobře…

Proč: Světlo blesku obvykle fotce vezme autenticitu, v místnosti vzniknou obvykle „mejdanové“ fotky, v nichž se jen těžko hledá něco hezkého.

15. Blesk používej, když moc svítí slunce.

Když fotíš někoho nebo něco v plném slunci, pusť si blesk, jeho světlo dokáže prosvětlit stíny a fotka bude výrazně lepší – tedy scény typu: sestra jede na lodi a praží na ni slunce.

Proč: Smysl blesku je jiný, než si začátečníci myslí: slouží hlavně k prosvěcování stínů především při focení lidí, což může dost pomoct při jinak marných fotkách v intenzivním slunci, kdy vše ničí výrazné rozdíly mezi částmi fotky ve stínu a na slunci.

16. Nepoužívej zabudované filtry.

Nepoužívej takové ty filtry, které ti přímo ve foťáku vše dobarví, odbarví, zkrátka předělají. Jen tím fotku zkazíš – když už, tak se to vše dá udělat později. Upravovat fotky je třeba, ale až v počítači, a ten ty ještě nemáš, tak se tím netrap.

Proč: Až na výjimky je nesmysl kazit fotky už při focení – je prostě škoda nemít ten původní obrázek, s níž se případně dají ony psí kusy dělat při dodatečných úpravách. Ty jsou nezbytné, přesněji řečeno: je škoda neumět pár rychlých triků, jak z dobře vyfocené fotky udělat fotku ještě dokonalejší.

17. Čím víc barev, tím lépe.

Dívej se kolem sebe, a když do obrázku dostaneš hodně hezkých barev, vše bude hezčí – pěkně modré nebe a sytě zelená barva stromů fotce hodně pomůžou.

Když jsou barvy plonkové, často to ani nemá smysl zkoušet fotit.

Proč: Focení není jednoduchá věc, ale je pár jednoduchých pravidel, která fungují skoro vždy – a právě pastelové barvy v záběru obvykle nezklamou.

A u obyčejnějších foťáků jsou často povinností – třeba les v nudném světle focený obyčejným kompaktem de facto nemá šanci.

18. Dávej si pozor na pozadí.

Když třeba fotíš sestru, dávej si hodně pozor na to, co je za její hlavou – čím méně to bude chaotické, tím lépe, fotka bude hezčí.

A když za ní bude třeba stín či tma, ještě lépe.

Proč: Aby se lidskému mozku mohla fotka líbit, jako celek musí být harmonická, a právě na „klid a mír“ v pozadí se často zapomíná.

Je dobré se pozadí naučit „čistit“ a držet ho co nejjednodušší.

19. Zkus poznat, co je dobrá fotka…

Tohle se mnoha fotografům nepodaří celý život, ale zkoušej to hned od začátku: zkoušej poznat, co je dobrá fotka. Třeba si v rychlosti projeď své fotky a zapamatuj si ty, které tě trochu přitáhly, na chvíli zastavily v tom rychlém prohlížení. Pak to samé zkus se mnou a mámou, dívej se, jaká fotka má tu schopnost na chvíli nás zaujmout. Pokud to dokáže, může to být dobrá fotka.

Proč: hodnotit fotky nálepkou dobrá/špatná je z mnoha důvodů nesmysl, smysl však má řešit to, zda fotka „funguje“, zda je schopná přitáhnout něčí pozornost a vyvolat emoce. Takových fotek je obecně mnohem méně, než se může zdát… Ale to je jiný příběh.

20. Nauč se pravidla, ale hlavně si foť, co chceš.

Až budeš umět pořádně číst, dočteš se o mnoha různých pravidlech ve focení, třeba o tom, že pohled má směřovat „do snímku“ (aby postava neutíkala ze záběru) nebo že středová kompozice nefunguje (obecně je ošklivá). Jenže tato pravidla se dají snadno porušit, ta se sice nauč, ale pak si foť, jak a co chceš.

Proč: Kompozice je kromě dobrého světla tím, co dělá fotku fotkou – je to obor překvapivě těžký a překvapivě podceňovaný. Ovládat foťák se dá naučit za pár dní či týdnů, postupné zkoumání fíglů kompozice je na celý život. I zkušený fotograf často zjistí, že skvěle funguje něco, co by fungovat nemělo.

[social-bio]