Fujifilm X100T – cestovatelův věrný druh (recenze)

Fujifilm X100T není a nebude foťák “masové spotřeby” – a možná tím spíš má statut téměř kultovní… A na trhu zcela výjimečné postavení: patří k několika mála malým foťákům na světě, které může zkušený fotograf-labužník přibalit do baťůžku, vyrazit na cestu kolem světe a přivést dechberoucí fotky.

Proč fotograf labužník? Protože Fujifilm X100T je foťák s objektivem o pevné ohniskové vzdálenosti (35 mm v přepočtu na kinofilm). Což samo o sobě vyžaduje relativně hodně zkušeností v jedné z nejtěžších fotografických disciplín: v reportážním (a pouličním) focení.

Jen relativně zkušený labužník je navíc schopen naplno ocenit patrně největší zbraň firmy Fujifilm: tedy skvělé podání tónů (včetně těch pleťových) v jemném světle a decentně živě zářivé barvy při outdoorových scénách…

Nu a “labužnická” je i cena – nyní (srpen 2015) se pohybuje kolem 32 000 Kč – v dobrých rukou je to opravdu skvělý stroj, nesporně patřící k naprosté špičce v segmentu “menších” čipů typu APS-C (tedy těch, jimiž jsou vybaveny především začátečnické zrcadlovky).

Oproti ostatním foťákům se stejně velkým čipem má ovšem Fujifilm X100T zásadní výhodu – objektiv dokazující pradávné a nezlomitelné pravidlo, že pevný objektiv (s výbornou světelností 2) a skvělou kresbou bude vždy kvalitnější než cokoliv zoomujícího…

Fujifilm X100T – skvělé barvy tak jako vždy

Pro jistotu jedno upřesnění: i na svých kurzech fotografování (viz můj web Amaze.cz) občas zaslechnu poznámku ve stylu “a není to Fuji nějaký jen nějaký noname, nebo analogový dinosaurus zápásící o přežití v nové době?”

Tedy: není – ba naopak: spolu se značkou Sony patří k leaderům právě tohoto stále důležitějšího segmentu: malých a skvělých strojů za více méně rozumnou cenu.

Pro mě osobně má navíc přece jen kouzlo trochu nostalgické: nemalou část mých fotek z cest (třeba po Afghánistánu nebo Iráku) jsem před příchodem digitálů fotil právě na legendární diapozitivy od Fujifilmu. Bylo to strašně drahé, ale nezapomenutelné – pořád rád opakuji, že nikdy nebylo nic lepšího než dobře naexponovaný diák (i když, nu ano, trochu je to už nadsázka, digitály už prostě jsou ledaskdy dál…).

Každopádně není náhoda, že při finálních výběrech fotek v mých knížkách vždy barvy diáků od Fujifilmů  ovládly pole – a s gustem porážely i mnohem běžnější negativy té samé značky…

No a barvy v podání digitální Fujifilmů jsou stále jedním z důvodů, proč o téhle značce přemýšlet – Fujifilm X100T s nimi opravdu pracuje fantasticky – a zejména v jemném rozptýleném světle jsou výsledky opravdu bez nadsázky dechberoucí…

Při focení do JPG tak máte možnost použít přednastavené “filtry” kopírující opravdu věrohodně ony dávné názvy slavných diákových materiálů: Provia jako základ, Velvia jako symbol jasných až zářivých “Fuji-barev” a Astia jako jemný materiál skvěle trefující pleťové tóny… Případně i zkušenými borci vychvalovaný Classic Chrome.

Zkrátka: ač obvykle sám sobě i lidem rozmlouvám hraní si s podobnými filtry, u Fujifilmů se tomu prostě nedá odolat. Kdo někdy fotil jarní přírodu na Velviu, je navždy ztracen… Viz například recenze dalšího z opravdu povedených strojů: Fujifilm X-E2.

Fujifilm X100T – retro, co není retro

O Fujifilmu X100T se všude píše, že je to svým vzhledem retro-foťák. No nevím…To, že je retro, mě opravdu nechává dosti chladným… Upřímně, v mém chápání vlastně ani moc retro není, jen má design kopírující maximálně užitné a efektivní stroje, které patřily k mainstreamu v historii opravdu nedávné, ještě tak před deseti patnácti lety (můj oblíbený Nikon FM2 by mohl vyprávět).

Právě maximální užitnost je jedním z klíčových plusů téhle řady – jde už o třetí kousek (T je od anglického Third, tedy třetí, tedy hádejte, co znamená to S v předcházejím modelu).

Popisovat tu různé technické parametry mi přijde zbytečné, to klíčové jsme už stejně řekli: u tohoto typu lehkého a malého foťáku jde zkrátka hlavně o použitelnost na cestách a kvalitu fotek, a ta je skvělá…

Osobně mě nadchl i rys, jeho zásadní pozitiva bývají někdy opomíjena: a to prostě „vypnout“ zvuk závěrky, a fotit opravdu zcela neslyšně.

Při pouličním focení se nenápadnost hodně hodí, při focení v kostele při varhanním koncertu (což jsem vyzkoušel v praxi) to působí jako malý zázrak…

Nu a ano, ovládání je též velmi dobře poskládané – s mnoha funkčními čudlíky, na které je možné nastavovat různé funkcionality. Stroj si tedy při focením tedy můžete upravit přesně k obrazu svému…

Jak shrnuje v jedné větě můj známý Marcel Konečný, velký propagátor Fujifilmů (jeho labužnický e-shop zde): “Fuji X je kompaktní systém se skvělou optikou, skvělým senzorem a výborným ovládáním, proto jsem na něj přešel.” Tečka.

Na cesty ideální

Fujfilm X100T jsem podrobil testování i v hlavní disciplíně, kvůli níž byl stvořen, tedy při pouličním focení – hlavně v podvečerní Praze… Focení byla radost, protože je opravdu malý, nenápadný a tichý…

Pokud ovšem nyní čekáte, jak budu nadšeně psát o tom hlavním, co vystupuje jako klíčový reklamní slogan tohoto stroje, vlastně vás zklamu. Ano, je prima, že má přepínatelný hledáček, který funguje buď jako hledáček optický (dívám se vzduchem), nebo hledáček elektronický (dívám se v hledáčku na obrázek elektronický) – ba co víc, při zobrazení hledáčkem optickým je možné “promítat” si do pravého rohu zmenšený detail oblasti, do níž ostříme…

To vše je skvělé (bez ironie), ale pro pouliční focení to je skoro jedno – ten hledáček elektronický je totiž tak kvalitní a jasný, že mi přišlo zbytečné používat hledáček optický. A navíc – což v některých kruzích zní stále svatokrádežně – bez hledáčku se prostě dá žít, ba dokonce na ulici se často lépe od boku fotí s něčím, co má výklopný displej…Tedy ano: hybridní hledáček je velmi šikovná věc, není však dle mého tak zásadní, jak se občas píše…

Samozřejmě, není to foťák pro každého – ona fixní “pětatřicítka” vám buď vyhovuje, nebo ne… V mém případě se mi, přiznávám, dost často zastesklo po něčem širším – inu, zvyk je železná košile, a já skoro 20 let fotím neustále na pevnou “osmadvacítku” (dříve na Nikonech FE a FM2, nyní na Canonu 5D M3)… Pravda ted je, že má mysl občas ulétávala k Fujifilmu X-E2, který mě nadchl možná ještě více (a který díky zoomovacím objektivům umožňuje být ještě širokoúhlejším)… Šlo by to prý vyřešit speciálními nástavci / předsádkami, která mění ohniskovou vzdálenost… Nezkoušel jsem, neumím posoudit…

Ale jak říkám: tohle vše je věcí zcela individuální a nic to nemění na faktu, že na trhu není mnoho malých foťáků, které je možné s čistým svědomím doporučit na cestu kolem světa..

Fujfilm X100T – co mě potěšilo

Skvělá obrazová kvalita – jak již bylo řečeno, tenhle stroj prostě umí skvělé fotky, a hodně mu v tom pomáhá objektiv se světelností 2.

Povedené filtry – Fujifilm X100T nabízí několik základních filtrů, jimiž je hned při focení možné nastavovat velmi jemně teplotu a podání barev, případně i třeba černobílé focení… Ve zkušených rukou to funguje dobře…

Výborné ovládání – Fujifilm X100T umožňuje díky mnoha funkčních tlačítkům perfektně vyladit ovládání tak, aby odpovídalo stylu a požadavkům konkrétního fotografa. Plus znalci nenechají dopusti na intergrovaný ND filtr.

Fujfilm X100T – na co pozor

Není to foťák pro každého – pevný objektiv jasně definuje, že jde o foťák pro poměrně úzkou skupinu fotografů, kteří přesně vědí, co chtějí.

Ostření je občas líné – ostření občas trvá o zlomek vteřiny dále než je zdrávo a milé. (Zkušení borci doporučují zvětšit ostřící bod, rychlost se zvýší.) Stejně tak půlvteřinový start foťáku jako takového občas promarní šanci na hezký obrázek.

Poměr cena/výkon je na hraně – jak jsem už napsal, je to foťák pro labužníky a cena cca 32 000 Kč není lidová. Pro běžné a méně ambiciózní focení se najdou výrazně levnější a v zásadě obdobně kvalitní stroje.

Fujfilm X100T – cena

Není v mých silách sledovat pohyb cen, tedy zde uvádím automaticky generovaný přehled z Heuréky.

(Poznámka pro šťouraly: Toto není placená recenze ani inzertní text. Firma Fujifilm mi pouze bezplatně zapůjčila fotoaparát, za což jí děkuji.)

Další (neupravené) fotografie z testu:

Katalogové shrnutí recenze