Co to je HDR? HDR fotografování umožňuje pořizovat fotografie s velkým dynamickým rozsahem (tedy velkým rozdílem mezi světly a stíny) v situacích, kdy tradičními postupy prostě fotit nejde. U fotoaparátů i mobilů jde tedy o přístup, který dramatickým způsobem rozšiřuje jejich možnosti.
(Tohle je přepracovaná verze článku, který jsem poprvé sepsal v listopadu 2014.)
HDR je zkratkou pojmu High Dynamic Range (vysoký dynamický rozsah), jehož podstatou je „skládání“ výsledné fotografie z několika různě naexponovaných (různě “světlých a tmavých” ) dílčích snímků. HDR tedy umožnuje fotografovat i tehdy, když už to tradičním postupem nejde nebo je to obtížné.
Zkratku HDR budu používat i v článku, ač striktně vzato je to mírně nepřesné. Puristé nechť používají pojem přesný: HDRi – “HDR imaging”, tedy “fotografování s HDR”.
V běžném životě se potkáte se čtyřmi zásadně odlišnými významy této zkratky a je hodně důležité je nemotat dohromady, protože v praktickém použití znamenají věci zcela odlišné.
4 významy zkratky HDR
1. “Pravé HDR”: 3 snímky smontujeme v počítači
Jediný slušně fungující postup: ve fotoaparátu pořídíme 3 (nebo více) snímků a poté je smontujeme v počítači.
2. Automatické HDR: Fotoparát snímky smontuje za nás
Novější aparáty mají funkci automatického HDR, která smontuje obrázek přímo ve fotoaparátu. (A skoro vždy to dopadne bídně.)
3. Čudlík HDR v mobilním fotoaparátu
Skoro každý si dříve či později všimne, že fotoaparát v mobilu má v sobě tajuplnou zkratku HDR, která působí značné zmatení. Tedy v jedné větě: obvykle je k ničemu.
4. HDR aplikace v mobilu
Mobily umí s HDR velmi dobře pracovat, ale jen při použití nějaké specializované aplikace (a ne podivné funkce v defaultní kameře, viz předchozí bod).
Podstata HDR je stále stejná
Ač praktické vyřešení zmíněných situací je trochu jiné, podstata HDR je vždy stejná a nejlépe se vysvětlí na jednoduchém případě.
Podívejte se na ukázkový obrázek – je ze západu slunce nad Valašskem. Naše oči na chvíli fascinovaně hledí na oranžovou záři na horizontu, a pak na černobílé kontury zasněženého lesa.
Problém je, že žádný fotoaparát na světě tento velký rozdíl mezi světlem a stínem nedokáže zachytit. Však to dobře známe: pokud budete někoho fotit proti oknu, buď bude jen černou siluetou (a bude vidět scéna za oknem), nebo bude vidět dobře on, ale vše venku již bude zcela „přesvícené“ – či přesněji, nebude tam nic.
Ty samé možnosti nám dává fotoaparát při focení onoho západu slunce – podívejte se na tři zdrojové snímky (vypadají přesně tak, jak „vypadly“ z fotoparátu. Když je na nich nebe, les je jen černou plochou, pokud nastavíme expozici foťáku tak, aby byl vidět les, zesvětlit musíme pochopitelně celý obrázek – a nebe nám úplně, nebo alespoň částečně zmizí.
Zkrátka, fotoaparát má jen omezený tzv. dynamický rozsah (dynamic range – DR). No a my obrázku a foťáku musíme pomoci, tři obrázky nakombinovat a z DR udělat HDR, tedy High Dynamic Range (vysoký dynamický rozsah).
A jak na to v různých situacích?
1. “Pravé HDR” = míchání v počítači
Jak už jsem zmínil výše, ohledně reálného obsahu této zkratky panuje značné zmatení pojmů, tedy zopakujme ještě jednou: ono opravdu jediné “pravé HDR” vzniká tak, že foťáku dáme pokyn, aby vyfotil různě naexponované fotky (jak na to, viz dál), a tyhle fotky pak smontujeme ve specializovaném softwaru v počítači.
Pokud to chcete říci polopatě (tedy mírně zjednodušeně a nepřesně), z každé zdrojové fotografie si vezmeme jen tu „povedenou“ část a vše v nějakém programu namícháme v jednu výslednou fotografii.
A s jakými softwarem si hrát? Opět si dovolím být poměrně kategorický: pokud začínáte, rozhodně se o první krůčky nepokoušejte v ničem jiném než v “králi HDR programů”, tedy slavném programu Photomatix.
Jasně, HDR umí smontoval ledacos: Photoshop, Zoner, Lightroom… Ale ručím za to, že pokud to zkusíte, dopadne to bídně – ony tyhle programy prostě vyžadují hodně pokročilé zkušenosti, zatímco Photomatix vás to naučí sám.
Totiž: když to něj natáhnete zdrojové fotky, nabídne vám v pravém sloupci několik desítek variant, jak by fotka mohla vypadat. A prostě vás navede přesně k tomu cíli, který by se vám mohl líbit, což je naprosto skvělá pomůcka.
Základní verze Photomatix Essentials stojí snesitelných 39 dolarů, ale pro prvotní experimentování zcela stačí zkušební verze, která vám umožní vyzkoušet zcela vše a po neomezenou dobu. Jen pokud byste chtěli výslednou fotku uložit, nakopíruje do ní vodoznak.
Nu a pak je tu ještě jeden důvod, proč doporučit Photomatix: je prostě výborný a po právu je nepochybně nejrozšířenějším HDR softwarem na světě. Samozřejmě, v poslední době přibývá konkurence a pokud vás tohle hraní si lapne, můžete vyzkoušet i řadu dalších softwarů typu Aurora (jen pro Mac) nebo HDR modul v Nik Collection (což je zadarmo)… Ale i tak mi věřte, že Photomatix je prostě nejrozumnější volbou.
2. Automatické HDR a proč ho nepoužívat
Možná jste teď zmatení a říkáte si: No ale můj fotoaparát nebo mobil umí HDR dělat sám, nepotřebuje žádný externí software, prostě aktivuji funkci HDR, foťák udělá tři obrázky a sám je smontuje.
A nejspíš si tedy také říkáte něco ve smyslu “No a ta složená fotka je pak skoro vždy dost hnusná, tak to HDR je asi nějaká blbost.”
Tedy ano, máloco udělalo pojmu HDR takovou medvědí službu, jako právě snaha výrobců foťáků tenhle proces zautomatizovat. Pokud máte novější foťák, nejspíš tam někde tato funkce dříme.
No ale chyták je právě v tom, že to vše dělá foťák sám – a v tom je onen důvod, proč vřele doporučuju se těmto automatickým HDR čudlíkům a funkcím vyhýbat – skoro vždy to totiž dopadne blbě.
Pokud si alespoň jednou zkusíte onen „správný“ postup a montování tří fotek v nějakém programu, bleskurychle pochopíte, že variant, jak ony tři obrázky sestavit, je opravdu bezpočet a každá z nich bude vhodnější pro jinou scénu i jiný vkus a náladu toho, kdo zrovna tahá za nastavovací čudlíky.
Jinými slovy: upřímně radím se této „automatické funkci“ vyhnout – z definice nemůže, obdobně jako většina dalších automatických nastavení na fotoaparátu, vést k dobrému cíli.
3. HDR v mobilním foťáku – to nebrat
Další zmatení nastává ve chvíli, kdy si majitel mobilní telefonu všimne, že přímo v nastavení foťáku má onu tajuplnou zkratku HDR.
I zde si dovolím poměrně kategorickou radu: prostě to ignorujte, ve většině případů to moc nefunguje a jde o jakési šidítko, které nemá s HDR nic společného.
Moje zkušenost je taková, že například u iPhonů to v podstatě nemá žádný efekt na výslednou fotku (teoreticky to funguje tak, že mobil softwarově dopočítává data schovaná ve stínech, které se snaží uměle zesvětlovat).
Na druhou stranu: nedávno jsem se na kurzu u, tuším, nového Samsungu, setkal s tím, že i tahle funkce dávala vcelku rozumné výsledky, tedy ji asi úplně nezatracujme, i když prostě platí: z jednoho obrázku se toho moc udělat stejně nedá, a lepší je tedy vždy na mobilu používat nějakou HDR aplikaci (viz další bod).
4. HDR aplikace v mobilu: to funguje
Navzdory skeptickému předchozímu bodu je mobil tím místem, kde je škoda s HDR neexperimentovat – ba co více: skoro si myslím, že bez znalostí pár HDR fíglů se vlastně nedá mobilem pořádně fotit.
Některé aplikace totiž tenhle proces umí opravdu skvěle a zcela maximálně v prostředí nevelkého mobilu dokáží vystihnout podstatu HDR: tedy “namíchání” dat z několika obrázků tak, aby to vypadalo dobře.
A jaké aplikace zkusit? Pro Android i iPhone si dlouhá léta hraji s šikovnou aplikací PRO HDR Camera (Android / iOS), která za pár desítek korun nabízí opravdu velmi slušný výkon.
A jak to funguje? Na stejném principu jako u „opravdového HRD“ u fotoaparátu: zamíříte na to, co chcete vyfotit, zmáčknete spoušť, mobil udělá tři obrázky za sebou (světlý, normální, tmavý, případně jen dva, světlý/tmavý) a pak je zběžně smontuje s tím, že vy máte možnost pomocí různých šoupátek nastavit finální vzhled snímku.
Jistě, existují patrně desítky dalších aplikací, některé jsou i zadarmo, ale i zde platí, že je lepší jít vyzkoušenou cestou a případně být připravený ony cca 2 eura investovat.
Pokud máte iPhone, dovolím si ještě jednou být poměrně kategorický a říci vám, že si prostě musíte koupit aplikaci ProCamera včetně modulu vividHDR. ProCamera jako taková je velmi šikovná aplikace na fotografování, kterou používám na běžné focení tehdy, když potřebuji například nastavit ISO (stojí 5 euro). A hned si k ní přikupte za 3 eura i rozšíření vividHDR, která foťáku dodává právě funkcionality spojené s HDR.
Proč na tuhle věc pěji takové ódy? Protože pro mě osobně posouvá možnosti iPhonu ještě někam výrazně dále než defaultní foťák. Nejlépe to je asi poznat z ukázkových fotek – zejména do krajiny tahle hračka prostě dovolí vrátit zelenou barvu, nebe s obláčky a tak podobně.
Jinými slovy: HDR u mobilů je často prostě takovým laciným trikem, který pomůže narvat do čipu do nejvíc dat a dramaticky pomoci výsledné fotce. A to i v situacích, kdy bychom v klasickém focením po HDR asi ani nesahali.
HDR v mobilu je tedy samostatným světem, který nám dovolí fotit věcí normálně nevyfotitelné. (Což by si zasloužilo samostatný článek, snad se k němu brzy dostanu…)
HDR fotografie v praxi – jak na to
Pojďme se nyní vrátit k “pravému HDR” a prozkoumat, jak si co nejrychleji začít s HDR hrát.
Je to opravdu snadné, zde je pár věcí, které musíte zvládnout:
1. Udělejte tři rozdílně exponované snímky – klíčem ke všemu je získat tři různě naexponované snímky. Většina zrcadlovek disponuje funkcí tzv. bracketingu, díky níž foťák udělá ony tři fotky za nás, prostě zmáčknete spoušť, stroj udělá třikrát cvak a je to (nezapomeňte si před tím zapnout sériové snímání).
U Canonů hledejte funkci AEB (Auto Exposure Bracketing), u Nikonů a jiných strojů obvykle prostě jen Bracketing. Pokud jste tuto funkci nenašli, možná se ono AEB jmenuje trochu jinak, případně prostě zkuste užít manuální expozici či čudlík kompenzace expozice. To vás čeká například u oblíbených oblíbených modelů Nikon D3100-3400, které tuhle hračku nemají.
To vše vede k primárnímu cíli – k třem (případně více) různě světlým / tmavým obrázkům.
2. Při fotografování dodržte pár pravidel – než začnete vytvářet ony trojice, nezapomeňte na pár důležitých detailů.
– Užívejte co nejnižší ISO, ideálně to nejnižší, tedy kolem hodnoty 100. Proces vytváření HDR je totiž extrémně náchylný na šum (i tam, kde normálně není vidět).
– Fotografujte do RAW. Smyslem HDR je dostat do počítače co nejvíce dat a je tedy logické, že je ideální fotografovat do formátu RAW. Samozřejmě, jde to i s JPG, ale je to trochu proti logice věci.
– Fotografujte v režimu priority clony. Důvod je jasný – je dobré, aby tři zdrojové snímky měly stejnou hloubku ostrosti, tedy stejnou clonu. Toho nejsnáze docílíme focením v režimu priority clony.
– Vyhýbejte se lidem, držte se statických scén – HDR primárně slouží k focení statických scén, lidé a jiné pohyblivé předměty tam většinou moc nezapadají. Jistě, technicky to řešitelné je, ale zpravidla to nevypadá moc dobře, pleťovou barvu prostě netrefíte.
– Ne, stativ nepotřebujete – i zde platí, že stativ je šikovná věc, rozhodně to však není podmínkou. I když budou snímky při držení fotoaparátu v ruce mírně posunuté, software nemá problém s tím, aby je zarovnal, tedy žádné obavy.
3. Hrajte si s Photomatixem – jak jsem už popsal, program Photomatix je ideální na úvodní hraní. Práce s ním je vážně opravdu jednoduchá.
– Stáhněte si jeho zkušební verzi na této stránce firmy Hdrsoft.com, zcela stačí typ Photomatix Essentials.
– Nahrajte vybrané fotky – když program pustíte, zobrazí se vám úvodní dialog s velmi jednoduchou navigací, přes niž fotky nahraje do programu.
– Odstraňujte duchy – v dalším kroku máte možnost zaškrtnout “Remove Ghosts”, tedy Odstranit duchy. To udělejte tehdy, pokud se v záběru při pořízení obrázků něco pohlo – člověk, loď, auto, cokoliv. Program většinou velmi šikovně rozpohybovanou věc vyřeší – a duchové z obrázku zmizí.
– Hrajte si s přednastavenými možnostmi v pravém sloupci. Tohle je právě nejsilnější zbraň Photomatixu, začátečníkům nabídne v pravém sloupečku mnoho skvělých i divokých variant, jak by mohl výsledný obrázek vypadat.
– Vše dolaďte v levém sloupci. Na levé straně obrazovky je zcela intuitivní ovládání, jímž se dá zvolená varianta ještě mírně doladit, zkuste, je to jednoduché.
– Výslednou fotku ještě mírně upravte – až vám Photomatix „vyplivne“ výslednou fotku, je dobré ještě pár dalších úprav provést ve Photoshopu, Zoneru či jiném programu. A jaké úpravy? Téměř každá HDR fotka potřebuje přinejmenším trochu doostřit.
HDR je někdy poslední záchrana
Tohle je nuance poměrně podceňovaná, přesto ji považuji za hodně důležitou. Představte si focení vodárenské věže v mizerném listopadovém počasí – jistě, není to fotka nic moc, ale co kdyby ta věž byla něčím opravdu zásadním, bez čehož se nemůžete vrátit domů? Klíčovým cílem vaší výpravy? Pak je třeba chytit se každého stébla…
Pohlédněte na zdrojové fotky – takto a ne lépe jste schopni onu scénu vyfotit bez pomoci HDR. Ano, vypadá to otřesně. A pokud tedy dovolíte technologii, aby vám s realitou trochu pomohla, získáte to podstatné: šanci vytvořit snímek, na kterém alespoň něco trochu bude… Což je zásadnější role HDR, než se může zdát na první poslech.
Pozor na omalovánkové období!
Až si s HDR začnete hrát, téměř jistě zprvu spadnete do tzv. omalovánkového období – budete nadšení, jak napínavě divoké barvy dokážete program vyčarovat, vaši kamarádi budou přívaly „lajků“ dávat na Facebooku najevo, že vskutku jsou vašimi výtvory nadšeni. Je to období dílem nevyhnutelné, nicméně trochu nebezpečné.
HDR primárně neslouží k vytváření divokých variací připomínajících přebarvené dětské omalovánky – ano, každý se v tomhle období na chvíli ocitne, ale pokud tam budete moc dlouho, nedopadne to dobře. Ty fotky prostě nebudou za moc stát.
HDR prostě neslouží k tomu, abyste realitě pomáhali. Užívejte ho tam, kde foťák nezvládá nebo kde panují tak špatné podmínky, že to prostě bez kapky pomoci nejde.
Tak vzhůru do omalovánkového období!
[social-bio]
Jenom bych chtěl k tomuto tématu zmínit, že některé mobilní telefony již obsahují čipy, které jsou schopny produkovat HDR snímek automaticky – zaznamenají několik expozičně rozdílných záběrů v jeden okamžik a ze 108MP snímače vypadne povedená 12MP fotografie. Jako příklad uvedu Samsung Isocell HM2 (Motorola EDGE 20) https://semiconductor.samsung.com/image-sensor/mobile-image-sensor/isocell-hm2/ No a jde jim to zatraceně dobře! Občas tedy je možno si všimnout zdvojených, větrem rozevlátých lístků v korunách stromů, ale není to pravidlem. Výsledky jsou v expozičně náročných podmínkách prostě úžasné! Snažím se jeho kvality dohnat pomocí svého nového fotoaparátu Canon EOS M50 Mark II, ale výsledky kolikrát nejsou přesvědčivé – podotýkám, že se s fotoaparátem teprve seznamuji.
Nikony umí od dob CMOS velmi dobře pracovat s dynamickým rozsahem, který se po přechodu ze CCD značně navýšil. Nevýhodou CMOS je horší linearita závislosti signálu na dopadajícím světle a tedy větší nepřesnosti, na druhou stranu dnešní elektronika a algoritmy si s tím umí dobře poradit a už to dopadá docela dobře, proto CCD čipy už dnes používají jen nejlevnější kompakty a i ty brzy přejdou na CMOS. HDR je dobrá věc, ale je fakt, že i když se snímá třikrát za sebou rychle, pohybující objekty mohou dojem zkazit, zejména, pokud ten třetí je nutně s delší expozicí, pak je třeba foťák dát na stativ nebo pevnou podložku. Ne vždy tedy to jde vyfotit z ruky a má to svá omezení. Mnohem lepší by bylo, kdyby se to podařilo přímo z čipu bez nutnosti dělat více snímků, ale to zatím dnešní čipy moc neumí, i když jejich dynamický rozsah se stále vylepšuje i při rostoucím rozlišení a neměnné velikosti.
ovšem pro Sony alfa 55 i a6000 to pro raw nefunguje. Jakmile fotím v jpeg, není problém. A zprcování v fotomatixu jde dobře.
Dobrý den, zkouším Photomatix a zdá se, že nepodporuje RAW ve verzi .cr3, nevíte o něčem, co tento formát už umí?
Lightroom to umí velmi slušně.
https://www.facebook.com/photo.php?fbid=2289436707839752&set=a.965632450220191&type=3&theater
Učím se s Photomatixem, a mám tu základní verzi. Z dronu mám fotky buď JPG nebo DNG. Z JPG to funguje, ale z DNG to má šílený šum. Myslel jsem že DNG má víc informací že budou super fotky, ale nic. Nevím jestli převést DNG do JPG? Přitom JPG mám 4000*2000 p. tak co už víc můžu chtít. Díky za radu.
Dobrý den, takto na dálku těžko říci, ale je možné, že ten raw je focený na vysoké ISO, což je pak při skládání problém, Photomatix nemá rád fotky s vyšší citlivostí, na výsledném obrázku je pak šumu opravdu nesnesitelně hodně… JR
Vyzkoušel jsem teď ten Photomatix, zatím tedy jen s jpg obrázky, ale výsledek tak strašně rozostřený, naprosto nepoužitelné..:-(
Zdravím, jakou aplikaci na HDR focení Android telefonem byste doporučil nyní? Děkuji.
Dobrý den, v první řadě chci vyjádřit obdiv k tomuto webu, zajímavý, užitečný, zkrátka inspirativní. K problematice HDR fotografií mám připomínku. Technicky by šlo vyfotit jeden snímek do RAWu a potom jej vyvolat s různě nastavenou odchylkou expozice pro získání např. tří různých fotek zcela totožného snímku, tudíž si nemusím hlídat pohyb objektu v obraze způsobený i např. větrem. Ještě jsem to sám nezkoušel, ale rovněž i s touto vizí fotím výhradně do RAWu. Děkuji za případnou reakci. JS
Dobrý den a díky! Ano, to je častý dotaz – samozřejmě, tímto postupem získáme tři různé obrázky, ale nemá to moc smysl. Cílem pořízení oněch tří či více snímků je totiž mít možnost „nacpat“ do softwaru co nejvíce dat, z nichž se pak dá něco rozumného složit. Při vytváření tří fotek tato logika zmizí, data jsou stále stejná… Zdravím, JR
Dovolím si Vám, při vší úctě oponovat – tohle jsem si velice často dělal s obyčejnými JPG fotkami v GIMPu – takzvané Fake HDR: Udělal jsem si dvě kopie obrázku, v jedné jsem prohnul křivku nahoru, přidal Masku vrstvy v odstínech šedi, přes Práh ořezal na cca 0 – 100, rozmazal Gaussem a do původního obrázku přidal jako vrstvu. Další kopii jsem prohnul křivku dolů, přidal Masku vrstvy v odstínech šedi, přes Práh ořezal na cca 150 – 255, rozmazal Gaussem a do původního obrázku opět přidal, jako vrstvu. Občas to chtělo trošku doladit Průhlednost nebo Úrovně v jednotlivých vrstvách, abych něměl výraznou auru zesvětlených či ztmavených objektů, ale celkem to funguje a při citlivém zacházení můžeme výrazně zlepšit vizuální podání fotografie.
Děkuji moc za krásně srozumitelný popis. Mám Nikon D3300 s objektivem sigma 17-70 a pořád jsem zkoumala, jak tam vyfotit HDR a ono nic, až jsem padla na tenhle článek. Bude moc užitečný, jedu za pár dní na Island a tam tolik pěkného počasí nebude, takže díky vašemu návodu snad dovezu pěkné fotky 🙂
Děkuji moc za pochvalu a držím palce na Islandu… Nu a ano, u této řady Nikonů je žel potřeba expozici posouvat manuálně (pomocí čudlíku +/-, tedy kompenzací expozice). Ale jede to, to se ví… Zdravím! JR
Zkoušela jsem HDR jen párkrát a musím dát zapravdu v Zoneru je to docela zdlouhavé a člověka to spíše odradí. Určitě zkusím Vámi doporučený program. Moc děkuji za zaslání odkazu na článek, moc mi pomohl a již se těším až vyzkouším. Jen dovětek, mám zrcadlovku Nikon D90 a při Bracketingu 3 snímky je vždy posun jen o 1EV což je někdy málo. Je lépe udělat 5 snímku a vzít 1,3,5 a tyto pak použít pro HDR fotografii.
Díky za komentář a džím palce! JR
Dobrý den.
Článek je moc fajn, hezky se čte. Pro mě je zatím HDR tabu, mám kompakt NIKON L810, ale mám ho rád. Možná časem až si pořídím chytrý mobil, kterémuž se zatím úspěšně vyhýbám, nebo zrcadlovku… uvidíme. Možná proto jsem tak rád v plenéru, v lese, na lukách, poněvadž žádná moje fotka věrně nezachytila to, co moje oko spatřilo a co mě tak nabíjí. Například miluju horizontální světlo v lese při západu slunce, ty kontrasty, ostře osvětlené kmeny buků, kontury kamenů, okrajů lesa, hub atd. Teď už jen sedím na pařezu a kochám se, protože v mém případě nemá smysl fotit. Naopak ty Vaše fotky jsou super. Alespoň více lidí pozná malebnost Valašska. Mějte se.
Vojtěchu, zdravím a díky za komentář… Ono to HDR je opravdu spíš hračka… I když se občas docela hodí… A jasně, nejvyšší úroveň focení je právě to, co zmiňujete: sednout si pod strom a říci si: dnes nefotím, raději si budu užívat přírodu napřímo… JR
Dobrý den,
možná bych zmínil ještě tzv. nepravý HDR, kdy z RAWU vytáhneme 1 fotku s lépe prokreslenými stíny a druhou s lépe prokreslenými světly – a tyto pak složíme do HDR. Je to sice náhražka, ale pokud fotíte akční scénu s pohybujícími se objekty v hlubokém stínu a na prudkém slunci, mnohdy Vám nic jiného nepomůže – a výsledek je určo lepší než z automatu.
Dobrý den, děkuji za komentář, ano, to máte pravdu, tohle určitě jde. Ono tedy striktně vzato v tomto případě je možné, ba spíš lepší, se pokusit onu fotku „vyrobit“ ne přes HDR, ale prostě jen úpravou v editoru a ony stíny vytáhnout z rawu. Ale je fakt, že to je často těžší a časově náročnější, než to nechat na HDR software… Zdravím, JR
Mně se v tomto případě jeví jako hlavní přínos, že si z jednoho cvaku vyrobím 2 expozice. Když vytahuju stíny z expozice „správné“ , nezískám jich tolik, jako když posunu expozici do plusu. Stejně tak se z 1 rawu vyrobí podexponovaná expozice „na světla“ .
Dovolim si nesuhlasit s tvrdenim, ze automaticke HDR vo fotaku je skoro vzdycky zle. Mam Nikon D7100, a ked je fotak na stative alebo niekde polozeny, fotak zmontuje tie dve fotky uplne dokonale, a to skoro vzdy. Nerobi tri fotky ale iba dve! Da sa nastavit rozpatie v 4 stupnoch od skoro nepatrneho HDR, az po uplne agresivne. Aj by som postol ukazky keby sa dalo, ale nevidim tu moznost uploadnut foto. 🙂
Dobrý den, díky moc za poznámku – ano, jasně, ono to v zásadě dopadnout dobře může (zkoušel jsem např. na D7200), myslím to tak, že ve srovnání s „manuálním“ hraním si jsou výsledky obvykle opravdu plonkové. A je zkrátka škoda, když už, to neudělat pořádně v softwaru… Zdravím, JR
Souhlasím s Vámi že moderní fotoaparáty, alespoň dle mě, smontují HDR velmi dobře. Trochu Vám závidím Vámi uváděné možnosti nastavení HDR u Nikona D7100. Já když na Canonu 77D navolím HDR, tak se úplně vše přepne do automatického režimu.