Jak nastavit citlivost, velikost a kvalitu snímků u focení drobného skla ?

Zdravím Emile,
stručně:
– fotky budou asi i víc jak 160×160, paint.net zvládne slušné úpravy
– foťák na stativ, fotit dálkově nebo se zpožděním – pokud to půjde. Z ruky se dá taky.
– režim M, ISO 100, clonu možná malinko přicloit, čas podle histogramu nebo pokud budete fotit z ruky, tak tak, abyste udržel nerozmazaný snímek (doladit ISO)
– vyvážit si bílou podle papíru (něčeho bílého)
– výstup do JPEG fine, asi 3:2 (nativní), plné rozlišení – pokud si chcete déle hrát, byl by problém s jpeg kvalitou, tak do RAW + nějaký fujifilm program na raw

Podrobněji:
viděl bych to takto: fotky jsou do e-shopu. Nic méně 160x160px se mi zdá spíš jako ikonka než obrázek a budu tiše předpokládat, že budou potřeba i malinko větší obrázky (aspoň tak 600×600 nebo tak něco). Co vím, tak si e-shopy obrázky dokáží zmenšit, pokud jsou moc veliké, ale nemusí to udělat moc šikovně, takže asi bude dobré připravit vhodnou velikost. V paint.net vidím, že se dá vybrat oblast a oříznout na vybranou oblast (menu „obrázek“), v témže menu se dá i změnit velikost XxY.

Pokud můžete fotit ze stativu, nebo aspoň s položeným foťákem, udělejte to. Ideálně pak dálkově odpálit, případně samospoušťí, aby se neklepalo foťákem kvůli zmáčknutí spouště. Je pak zajištěna i stálá vzdálenost od foceného předmětu, takže předměty budou vypadat jako ze stejného prostředí. Pokud jsou různých velikostí možná bude rychlejší fotit z ruky, pak asi bez té samospouště a s rozumným časem, aby nebyly fotky rozmazané pohybem.

Jelikož budete mít stálé světlo, nabízí se nastavit režim M. Co nejnižší ISO (100, jestli se dobře dívám) – čím nižší iso tim méně šumu v obrázku a méně deformované barvy). Clonu možná malinko přivřít, nepoužívají se pak okrajové části objektivu a fotky bývají ostřejší- vyzkoušet. U tohoto stroje asi nebude problém s tím, že by celý předmět nebyl ostrý vlivem hloubky ostrosti, kdyby přesto (focení z větší vzdálenosti s větším přiblížením, tak přiclonit tak, aby výsledek byl ostrý.
Foťák má možnost nastavit vyvážení bílé – vřele doporučuju, hodně si zjednodušíte následné úpravy, zvlášť pokud je výstupem jpeg. Takže do svého „studia“ dejte bílý/šedý jednolitý materiál (papír vyhoví) a nastavte WB podle návodu (anglický manuál strana 96 – custom white balance).
Pak bych si zapnul na displej histogram (pokud tam není) a podle něj nastavil čas tak, aby histogram zasahoval až k pravému kraji. Pokud se budou fotit skleněné předměty, možná tam budou nějaké odlesky, které budou za hranicí přepalu, ale to nemusí vadit – vyzkoušet. Výstup asi ten jpeg, co nejjemnější (L) a kvalitu co nejlepší (fine) – výsledné fotky sice nebudou veliké, ale je možné, že se „nadbytečné“ informace budou hodit. S tím RAW je to na další popis, to bych sem zatím nedával.

V této chvíli byste měl mít nastavený fotoaparát a můžete fotit.
Vhodné je, aby předmět byl to hlavní, co na fotce je, tedy dostatečně velký, ale nechat mu nějaký okraj, aby nerušilo okolí – zkuste najít na webu podobné obrázky, inspirujte se tím, co se vám líbí.
No, a pak už jen zpracovat na požadovanou velikost a umístit na e-shop.

Není to úplně triviální, ale zvládlo to spousta lidí a věřím, že vy taky.
—–
Ještě možná pár poznámek:
Pokud budete fotit z ruky, tak čas zvolit tak, aby fotky nebyly rozmazané vlivem pohybu ruky – řekněme, že 1/10s je dost dlouhý čas a fotky se asi moc dařit nebudou, 1/125s už bude čas dostatečně krátký – záleží též na ohniskové vzdálenosti. S nastaveným časem je potřeba sledovat histogram, jestli nebude snímek moc tmavý, případně doladit ISO. Pokud budete fotit z různých vzdáleností, kontrolovat histogram, jestli nebude fotka moc tmavá/světlá.

Skleněné předměty budou chtít možná nějaký lesk, tedy nějaké nerozptýlené (bodové) světlo z vhodného místa (úhlu). Možná bude dobré mít i více takových zdrojů – tohle už moc neznám, bude se muset vyzkoušet/najít nějaké ty „doporučené postupy“ nebo tak něco .
Možná bude dávat dobré výsledky blesk na foťáku – tam ale pozor na nastavení, aby blesk celé nastavení nerozhodil – zejména čas a WB – míchat blesk a externí osvětlení nemusí být dobré.

Použít místo M režimu nějaký automatický je asi možné, ale pozor, pokud bude většina plochy např bílé pozadí, automatika myslí, že většina fotky je na půl cesty mezi tmou a úplným světlem, takže z bílé udělá šedou. Nejspíš stačí upravit expozici na nějaké to +EV (1-1,5). Akorát pokud budete fotit nějaký předmět který zabere více plochy fotky zase to automatiku zmate. Optimální je prostě koukat na ten histogram.

Víc asi nevymyslím. Přeju hezké výsledky a málo slepých uliček.

Zdravím.
Je to „na začátek“ spousta informací. V této chvíli budu stručný, zkuste pohledat v návodu a na webu. Pokud jste někde blízko Brna, tak můžu vysvětlit osobně (což bývá nejrychlejší, optimálně si to hned zkusit). 🙂
Zkuste na začátek zjistit jak ovládat foťák. Z návodu nebo webu.
Aby foťák něco „správně“ vyfotil, potřebuje na senzor dostat světlo. Navíc správné množství světla a zaostřené světlo.
Jak moc světla je potřeba řídí ISO (vlastnost senzoru, citlivost), kolik na senzor dopadne řídí čas otevření závěrky a clona. To jestli je obraz zaostřený zařizuje objektiv a jeho soustava čoček. Všechny tyto parametry se dají na foťáku nastavit. Tedy ISO, čas, clona a zaostření. Zbytek jsou výpočetní kouzla.

ISO – obvykle číslo 100, 200 … citlivost senzoru, čím větší číslo tím je citlivější a potřebuje míň světla, ale míň světla znamená víc šumu (fyzika) na požádání u piva vysvětlím. 🙂

čas – obvykle zlomek sekundy 1/10s, 1/125s, 1/1000s,…. čím kratší čas, tím méně světla. Pokud se objekt nebo foťák nehýbe, je prakticky jedno, jakým časem fotíme.

clona – obvykle číslo jako 1,8; 2; 16 – bezrozměrné číslo vyjadřující poměr ohniskové vzdálenosti a průměru vstupní čočky. Určuje kolik světla se propustí. Menší číslo – více světla. Taky ovlivňuje to, kolik toho je zaostřeného.

Zaostření je asi jasné. Zaostřování pak provádí jakýsi automat a umí to různě – zaostřuje na různá místa, snaží se zaostřit pohybující se objekty apod.

Tyto parametry se dají na foťáku nastavit. Foťák taky umí tyto hodnoty tak nějak nastavit sám. Ale ne vždy to vyhoví tomu, co chci. Proto existují i jiné možnosti, jak „nastav to za mě“. V této chvíli jsem záměrně vynechal zmíněná nastavení EV a WB.
(pokračování příště)

… nastavení foťáku…
Takže pokud chci dostat obraz na senzor ve správné dávce je potřeba nastavit kombinaci ISO, čas a clona tak a by obraz nebyl ani moc tmavý ani moc světlý. Moc světlý znamená, že jsou místa kde je toho světla tolik, že se slije do jednolité bílé (barevné) plochy (tomu se říká přepal), moc tmavý znamená, že v tmavých částech obrázku zanikne obraz v šumu. Aby byl obraz tak akorát, o to se může postarat elektronika, změří si dopadající světlo a nastaví ISO, čas a clonu, by ho dopadlo „akorát“. To akorát je podle něj, to, že průměrné světlo je v půlce rozsahu tma-úplné světlo. V případě bílého papíru a něčeho malého na něm to není úplně dobře, protože bílý papír se bude jevit jako šedý. Stejná situace nastane např při focení na sněhu. Opačná zase při focení scén tmavých (město v noci….) Automatika ještě provádí nějaké korekce, když na snímku najde hodně světlé body (svíčka, reflektory aut…), takže výsledek pak může být tmavší, než by mohl.

Automatika se všemožně snaží tyto parametry nastavit ISO, čas a clonu. Kombinací je hodně, na různé situace jsou vhodné různé kombinace. To se snaží automatika zohlednit ve „scénických režimech“. Tedy na sport vybírá rychlé časy, aby nebyl objekt rozmazaný, na krajinu menší ISO aby byl obraz bez šumu a s hezkými barvami (např.). To samozřejmě dokáže nastavit i člověk, nic méně scénické režimy mohou být rychleji nastavitelné.
V některých režimech můžu foťáku říct, že chci některý parametr konstantní (i více), on pak dopočítá zbytek (např režim A nechá nastavenou clonu a počítá čas, případně koriguje ISO). Jak snímek dopadl je dobře vidět na histogramu. (např. https://www.fotoradce.cz/fotografujeme-s-histogramem) V návodu vidím, že se dá zobrazit při prohlížení fotky. Takže vyfotím, podívám se na fotku se zobrazeným histogramem (tipnul bych: zobrazit fotku a cvaknutím nahoru/dolů (nebo jiným tlačítkem? ) nastavit informace k fotce, jedna z možností bude fotka s histogramem) a provedu korekci podle histogramu.

Pro automatické režimy je na každém foťáku funkce „korekce expozice“ (ikonka čtverečku s +- diagonálně tmavý roh a světlý roh – na té FUJI je to kolečkem cvaknout nahoru a nastavení potřebné korekce) – EN manuál strana 25 (český jsem zatím nenašel).
Pro manuální režim je tato funkce asi zbytečná, protože nastavuji všechno ručně.

Aby to s tou automatikou nebylo tak jednoduché, dá se jí ještě určit na jakou část obrazu má brát zřetel. EN manuál str 72 – z celé scény, „multi“, bodový. U každého nastavení se chová trochu jinak.

Co se týče toho, jak bude snímek exponován je tohle v podstatě všechno. Zbytek jsou ta elektronická kouzla, která si vymyslí, jak ISO, čas a clonu nastaví.

Ostření:
Tohle téma bude asi trochu kratší. Automat se snaží zaostřit (jak to dělá technicky si určitě najdete). Aby se mu dařilo zaostřit to, co chce fotograf, musí se mu říct co, chcete zaostřit. První možnost je, že si to fotograf zaostří „ručně“, tedy něčím kroutí (něco mačká) tak dlouho, dokud obraz/objekt (který sleduje) není zaostřený. Jednoduché, ale nepohotové, nepohodlné, zato jednoznačné. 🙂
Další možnost je využít automat (autofocus, AF). Na to, aby foťák zaostřil, kam a jak chci, je potřeba mu to nějak sdělit. Takže nastavím AF mód (en manual str. 72) podle typu scény. Foťák se pak snaží požadovaný objekt zaostřit.

Takže teď konkrétně:
chci vyfotit malý skleněný předmět. To je statická scéna, nasvícená neměnným světlem, nic neuteče. Pokud nebudu fotit bez stativu (z ruky) nebude potřeba moc hledět na čas. Pro začátek bych nastavil režim P a jeho variantu A (konrétně u toho FUJI en manuál str. 39) kolečkem pak nastavím clonu (asi natočit na min číslo a pak zvolit číslo o dvě „cvaknutí“ větší (např)*). Režim měření na celou plochu.
Zkusím vyrobit fotku toho skleněného předmětu. Podívám se jestli je fotka dostatečně světlá (v případě bílého pozadí asi nebude), pokud ne, provedu korekci expozice (viz výš). Po zkorigování na danou scénu pak můžu fotit další. Je dobré se dívat, jestli je výsledek skutečně OK.

Další nastavení z dotazu:
ISO 100
režim P (A)
clonu na 5.6
čas se dopočítá
velikost snímku L3:2
kvalita jemná – zmenšit a zhoršit kvalitu jde vždycky, zlepšit a zvětšit už mnohem hůř 🙂
dynamický rozsah se tuším v P nastavit nedá nebo nechte jak je (to bude jedno z výpočetních kouzel)
režim ostření – střed
detekci obličejů nechte vypnutou (další kouzlo, které jen vybírá oblast, kterou chcete zaostřit – na portréty šikovné)
vyvážení bíle – zkuste odhadnout, co je váš světelný zdroj zač nebo nechte auto.
korekce expozice – +1EV (kolečko cvaknout nahoru, nastavit +1) – pro ten bílý papír to tuším bude akorát.

Držím palce, v pokračování se zmíním o dalších možnostech.
—
* k té cloně: Objektiv je netriviální zařízení se spoustou čoček, které se snaží vytvořit ostrý obraz na senzoru. Jedna čočka nestačí, má spoustu optických vad (na krajích rozmazané, různé duhové okraje a pod), další čočky se to snaží odstranit. Čím je čočka větší, tím hůř se tyto vady korigují. Clona ale umí z celé čočky oříznout světlo z okrajů a využívá jen prostředních částí, které bývají opticky OK. Můžete se tak např dočíst, že ten a ten objektiv podává nejostřejší obraz při cloně 8 (např.). Moc zaclonit sice používá menší část čočky, začne se ale více projevovat ohyb světla na hraně clony a obraz se začne jevit méně ostrý.