Má smysl přidávat na pevný objektiv Fujifilm X100F předsádky, které změní ohniskovou vzdálenost z 35 mm na širších 28 mm nebo delších 50 mm? Tři dny jsem to intenzivně testoval v Miláně a moje odpověď zní: ano! (v případě širokoúhlého skla) a více méně (v případě skla delšího).
Titulek a předchozí řádky možná zní hodně technicky, až odtažitě. Zdání ale klame, ona otázka je vlastně hodně důležitá, a někdy až životně důležitá pro kohokoliv, kdo hledá něco malého a dobrého.
Tedy: Fujifilm X100F (podrobná recenze zde) patří k opravdu velmi rozumným volbám labužnického stroje i pro poměrně hodně náročné použití: je to stroj malý a mimořádně šikovný – v dobrých rukou dokáže v některých situacích konkurovat i full framům.
Jeho nejsilnější stránka je zároveň i nemalým limitem: foťák je vybaven pevnou pětatřicítkou (po přepočtu) se světelností 2 – kreslí opravdu velmi dobře a v kombinaci s decentním retrotělem je to kombinace opravdu šikovná.
Jenže, co když přece jen fotograf touží – alespoň někdy – po ohnisku širším a někdy i delším, portrétním? Je to ostatně i můj příklad: skoro 20 let je můj hlavní objektiv pevná osmadvacítka… Kdysi seděla na Nikonu FE a Nikonu FM2, nyní prakticky neopouští můj stávající Canon 5D mark iii… Na delších cestách se mi prostě nechce tahat už nic navíc, krom pevné 85tky… Tyhle dva objektivy mi stačí na reportážní focení i příležitostné portréty – viz například reportáž z buddhistických klášterů v Jižní Koreji…
A co když bych stejná nebo podobná ohniska chtěl vytáhnout z oné šikovné Fujiny? Proto vznikl tento test – půjčil jsem si ony dvě speciální předsádky a vyrazil do světa.
Širokoúhlá předsádka WCL-X100 II – drží kresbu
Širokoúhlá předsádka Fujifilm WCL-X100 II je už druhou generací této předsádky – a byla vyvinuta přímo pro Fujifilm X100F, což je jistě dobré zmínit. A kompatabilita opravdu funguje velmi dobře, informace se předávají tělu, o nástavcích vlastně fotograf ani moc neví…
Obě předsádky šlapaly zcela bezchybně, žádný technický problém způsobený nasazením jsem nezaznamenal (krom toho, že do EXIFu se ne vždy přepíše informace o předsádce)…
A jak to celé funguje? Zcela banálně a jednoduše: ona předsádka se prostě našroubuje na původní pevný objektiv. A je to…
Před tím je tedy třeba z objektivu X100F sundat takový ten hliníkový kroužek, čímž se odhalí závit, do něhož je možné předsádky našroubovat… Šlo to zcela bez problémů, jen jsem vyslyšel varování kamaráda Marcela Konečného, že se ten hliníkový kroužek snadno ohne a prostě ho nechal doma.
Je pravda, že mít ho v kapse, už by asi nebyl, tedy to byla hodně cenná rada (ponechám stranou, zda je v lidských silách neztratit i onu volně se nacvakávací hliníkovou krytku foťáku jako takového). Mimochodem, Marcel provozuje nyní už bezmála kultovní e-shop i kamennou prodejnuviz www.fujifoto.cz , rád poradí s čímkoliv. Já k němu také před odletem zašel.
Marcel mimo jiné zmínil i to, že ho to prostě nebaví moc přendávat a že to chvíli trvá, než se ten poctivý závit vyšroubuje (sám na cestách často fotí jednou ze starších verzí X100)… Ale to mně nevadilo – předsádku jsem tam měl po většinu času, tedy jsem moc nešrouboval.
Přiznávám, čekal jsem, že foťák po nasazení přijde o svůj kompaktní charakter a že to bude takové nějaké humpolácké. Ale nebylo, což je důležité zdůraznit – ba naopak, mně ta kombinace tělo + “pořádnější” kus skla přišla vlastně tak nějak důstojnější než opravdu malý a “tenký” vestavěný objektiv (souhlasit nemusíte, to se ví…)
Na rozdíl od jiných recenzí na tomto webu zde není moc co složitě rozebírat, jen je třeba odpověď na prostou otázku: Co ona našroubovaná předsádka udělá s kvalitou výsledných fotek?
Moje odpověď zní: kvalitu drží až překvapivě dobře, tedy ano, široká předsádka rozhodně smysl má…
Zahlédnout to je možné z testovacích fotek na této stránce – jsou to fotky z reálného života, tedy pořízené při běžném provozu. Pokud bychom je zkoumali v umělých podmínkách laboratoře, určitě by nějaké zhoršení z testu vyšlo. Já jsem nic zjevného a viditelného opravdu neznamenal, což je vlastně dost překvapivé – když šroubujete tu předsádku, říkáte si: to přece nemůže sednout zcela hladce a neprojevit se na fotce… Ale sedne…
Abych nezapomněl zmínit: předsádky “drží” světelnost původního objektivu – tedy 2. Na oné logicky oblíbené “schopnosti rozostřovat” to to tedy nic nemění, což je zásadní.
Tedy ano, tohle opravdu funguje a Fujifilm X100F s předsádkou WCL-X100 II tím pádem opravdu umí skvěle i 28 mm… To za těch cca 8 000 Kč prostě stojí…
Tele předsádka TCL-X100 II – ano, ale…
Tele předsádka Fujifilm TCL X-100 udělá z původní pevné pětatřicítky pevnou padesátku, to vše za cca 8500 Kč. A stojí to za to podobně jako “široká” předsádka?
Zde už si tolik jist nejsem – neřekl bych, že to za to nestojí, výsledky byly v zásadě slušné. Ale, marná sláva, tahle předsádka opravdu spíš funguje jako mírně nouzové řešení, kdy se trochu rozplývá ono původní kouzlo.
V čem to hapruje? To klíčové je, že při plně otevřené cloně i dalších nízkých clonách je prostě kresba opravdu viditelně slabší. Fujifilm obecně své uživatele kvalitou kresby rozmazluje a tady prostě jsem úbytek kvality zahlédl… Onen pocit “skoro jako z full framu” tu prostě ani náhodou není…
Nepochopte mě špatně – jak zahlédnete z ukázkových fotek, pořád to jsou velmi slušné výsledky, pořád platí, že jako rychlý “fix” pro ty, kteří potřebují udělat hezký portrét, to nesporně za to stojí. Ale nic moc více a ta kresba prostě trochu leze na nervy..
V posledních řádcích dost často píšu “já” a není to náhoda, je samozřejmě možné, že někdo jiný dokáže vytáhnout víc, nebo že si zrovna nesedly dva kusy techniky… Ale tři dny jsem zkoušel a tři dny nebyl schopen vytáhnout opravdu superostrou a superhezkou fotku na clonu 2…
První opravdu velmi dobré výsledky bych tipoval až tak od clony 4, mezi 2-4 to prostě trochu plave. Žádné drámo, ale je prostě třeba s tím počítat – srovnat výsledky např. s “pevnou padesátkou” Fujinon XF 50/2 moc nejde (viz třeba zde v testu levňoučké X-A10).
Plus ještě zmiňme, že tato předsádka není už tak nenápadná jako výše popisovaná předsádka širokoúhlá…. Tohle už je prostě “kus skla”, který trochu humpolácky vypadá, a když ne humpolácky, už to prostě není takový ten hezký designový kousek. Což u verze širokoúhlé není, ta celkový dojem z foťáku nekazí…
Přiznávám, můj osobní problém je i v tom, že jsem přece jen zvyklý na ohnisko trochu delší – na onu zmíněnou 85tku ve full framu, padesátka je na mě trochu krátká – ale to jen na okraj.
Tedy: tahle předsádka už není ta kouzelná zbraň, na kterou není nutné myslet a neukrojí ze silných stránek původního foťáku. V šikovných rukách to je pořád ještě cenný pomocník, jen je třeba počítat s tím, že ona hvězdnost tu již není.
Shrnutí ve dvou větách
Obě předsádky pro Fujifilm X100F udělají z původních 35 mm foťák širokoúhlý (28 mm) a také stroj s pevnou padesátkou (50 mm), což je pro praktické reportážní použití skvělá funkcionalita. Zatímco předsádka širokoúhlá funguje opravdu velmi dobře a nemá žádný (nebo žádný zásadě viditelný) negativní efekt na původní objektiv, padesátimilimetrová verze tak slavná není a při nejnižších clonách viditelně zhoršuje kresbu.
(Poznámka pro šťouraly: Toto není placená recenze ani inzertní text. Firma Fujifilm mi pouze bezplatně zapůjčila fotoaparát a předsádky, za což jí děkuji.)
Další fotografie z testu:
Poznámka: I tyto fotky si můžete prohlédnout v plné velikosti – stačí najít jméno fotky (vlevo dole po rozkliknutí v galerii – např. IMG_0371.jpg ) a zadat do prohlížece www.fotoguru.cz/files/IMG_0371.jpg
