Jaké časy zažívá fotografování jako takové? Fotografové jsou často ponuří a rádi říkají, že jejich tzv. pořádné focení zažívá děsivý úpadek. Já jsem ale přesvědčený, že opak je pravdou a že (skoro) všechny možné podoby focení zažívají nejlepší éru své historie.
Fotografové jsou odpradávna národem poněkud skeptickým a mnohá setkání mužů a žen s foťákem na krku se poměrně často stočí k mírně apokalyptickým tématům, například:
- svět nám nerozumí
- manžel/ka nám nerozumí
- různí pisálkové na blozích ničemu nerozumí, a zejména nám nerozumí
- foťáky už nejsou, co bývaly
- všechny ty Instagramy a podobné novinky včetně AI ničí náš svět pořádného focení*
(* co je tzv. pořádné focení viz dále, k AI viz PS pod článkem) - průměrná kvalita fotek je z hlediska vesmíru otřesná
Zde raději zdůrazňuji, že tento článek samozřejmě berte s nadsázkou, protože sice mnoha věcem opravdu nerozumím, ale držím se dlouho nejdůležitějšího pravidla všech dob: Pokud se fotograf bere vážně, dopadne špatně.
Tedy mě, prosím, vážně neberte. Ale přesto se pokusím vysvětlit, proč si opravdu myslím, že focení jako takové zažívá zlatou éru a dobrých fotek bude přibývat.
Co platí: dusíme se v obrazovém smogu
Samozřejmě, není problém najít a vyjmenovat bezpočet příkladů, kdy focení ztratilo svoje kouzlo i funkci. Obecně je zjevné, že se topíme v obrazovém smogu a mě osobně je trochu líto, že přestává fungovat to, co dělalo fotku fotkou v uplynulých 150 letech: fascinace zachycením něčeho vzdáleného, nadšení ze zobrazení emocí, které je možné předávat napříč časem a prostorem, ono fantastické kouzlo, že opravdu dobrá fotka dokáže vyprávět příběhy a konzervovat krásno.
Tohle samozřejmě platí dále, ale rozpustilo se to v obrazovém smogu – a tedy jsem ochoten obecně připustit jistou skepsi, ale jak asi tušíte, rychle dodávám – je to jedno, protože ty další pozitivní věci to vynahradí.
Navíc: svět se prostě mění. Před pár set lety se lidem v neděli tajil dech na barvami obrazů v katedrálách a k velkými a vzácným zážitkům renesančních kavalírů patřily návštěvy soukromých galerií bohatých aristokratů, které konzervovaly krásy tehdejšího světa.
Což je dávno zapomenuto, tak jako bude zapomenuto bezpočet dřívějších funkcí focení.
Co též platí: průměrná kvalita fotek je strašlivá
Ano, pokud by mimozemšťané odebrali vzorky pár set fotografií v roce 1923, 1973 a 2023, byli by nesporně vyděšeni, jak otřesná by byla průměrná kvalita posledního vzorku.
Tedy jistě, tzv. klasičtí fotografové mají nesporně pravdu, že celkově se řítí kvalita fotografování do pekel. Mají pravdu i v popisu důvodů: fotí každý, každému je jedno, jak fotí, co fotí a pro koho fotí, mobily změnily zcela vše a zlikvidovaly desítky let vývoje a hlavně vlivu tzv. amatérské fotografie, která přišla o možnost cokoliv kultivovat a ovlivňovat.
Nesouhlasím s nimi však v hodnocení toho, zda na tom nějak záleží. Nezáleží, je to zcela jedno. Anebo: tak to prostě chodí, věci se mění.
Abych nebyl špatně pochopen: i já trpím, když vidím, co vše kolem mě provádí lidé s mobily a poměrně často mám nutkání někomu ten stroj vytrhnout z ruky. A říct: když půjdete blíž, nebudete fotit na výšku, dodržíte pravidlo třetin, kámoška nebude utíkat z obrazu a ještě si zapnete na tom iPhonu portrétní mód, tak ta fotka se vám bude pak líbit víc. (Takto nějak, ale samozřejmě hodně přátelsky, probíhají mé kurzy fotografování i kurzy fotografování s iPhonem).
Tedy ano, malá změna v práci se světlem a kompozicí by často dramaticky pomohla, celkově je to pohroma, ale v celkovém součtu je je zcela jedno – fotografování jako celek stále vítězí.
Proč žijeme ve zlaté éře: skvělých fotek přibývá
Já vím, možná to bude vlastně znít banálně, ale opravdu to je tak: nikdy v dějinách lidstva nevzniklo tolik skvělých fotek. Ano, teď se trochu hraji se statistikou: když fotí opravdu skoro každý a topíme se v miliardách fotek, logicky musí přibývat i těch opravdu dobrých.
Tedy když se brodíte přívaly nudy na různých sociálních sítích, najdete mnoho hezkých věcí, což je trochu banální konstatování.. Ale krom toho se dle mého děje ještě něco mnohem podstatnějšího: více lidí poznává, co je dobrá fotka, více lidí se při tom brodění šumem dokáže trefit do toho, co se jim opravdu líbí.
Možná je přání otcem myšlenky, ale mám poměrně intenzivní pocit, že v posledním roce dvou prostě kolem sebe v běžném životě vídám více zajímavých, zkrátka výrazně lepších fotek (ano, trochu se vyhýbám pojmu “dobrá fotka”, protože to by bylo na předlouhý a vlastně mírně nesnesitelný článek na téma, co to ta tzv. “dobrá fotka” je).
Ale je opravdu možné, že z vizuálního šumu se pomalu vynořuje svět lepšího focení? Ano, protože to prostě dává smysl.
Proč přibývá lepší fotek? Lidé se učí a stroje jim pomáhají
Mnoho let opakuji větu, která část tzv. tradiční fotografů (k nimž se počítám) dohání k zuřivým reakcím: říkám, že pro svět fotografování jsou zcela fantastické sociální sítě á la Instagram.
Proč? Protože dělají to, co se fotografům nikdy nedělo: dávají brutálně upřímnou zpětnou vazbu. Pokud se něco lidem nelíbí, nemá to šanci. Pokud fotka v sobě nemá to, co mít má (krásno, emoce, příběh), skončí okamžitou smrtí v zapomnění. A fotograf (a i naprostý nefotograf) pochopí, že fotka prostě musí komunikovat a něco přinášet. A zkusí to jinak. Což je malý zázrak. Pochopitelně, jde o obecný princip, který má bezpočet háčků a zádrhelů (to, co se lidem líbí, nemusí být nejlepší, algoritmy si dělají, co chtějí, hrající si koťátka vždy zvítězí atp). Ale podstata platí: díky sociálním sítím a jejich brutální zpětné vazbě přibývá na světě lepších fotek. Což je skvělé.
Nenápadná revoluce: síla kompozice slaví triumfální návrat
Existuje ještě jeden důvod k oslavám: kompozice slaví návrat v celé své kráse. Totiž: ve světě tzv. tradičního focení po mnoho desítek let platilo, že fotograf se nejprve na mnoho let zasekl ve fázi, kdy se (mylně) domníval, že klíčové je zvládnout všechny ty čudlíky na foťáku, nakoupit skvělé objektivy a naučit se s Photoshopem.
A až po letech doputoval onen fotograf do stádia osvícení, kdy zjistil, že ti, jimž se původně posmíval, měli pravdu: nakonec stejně vše záleží na práci se světlem a kompozicí.
Dnes už fotografům s mobilem v ruce tohle riziko nehrozí: žádná léta hádek o to, zda má smysl používat prioritu času a zda ten či onen objektiv vinětuje při zvětšení fotky na velikost fotbalového hřiště. To vše je pryč. Lidé cvakají a cvakají. A pomalu si všímají, že opravdu existuje pár (maximálně pár desítek) pravidel, které magicky fungují: od rozmístění postav a předmětů do plochy, po použití různých temných ploch a rámování, což je trik starý pár se let, po pravidlo děsivě univerzální: že pokud fotka nepůsobí trojrozměrně, zemře.
Tedy: každý pokus omyl, každá mírně lepší fotka znamená, že lepších fotek přibývá. Opravdu to tak je – dívejte se kolem, uvidíte v přímém přenosu jednu z největších komunikačních revolucí v dějinách: lidé se zkrátka učí lépe komunikovat obrazem.
A co my, tzv. tradiční fotografové? Všem jsme ukradení a je to dobře
Kdesi na začátku jsem zmínil ony krásné pojmy, které se vás – pokud čtete tyto řádky – nejspíš týkají: jsou to pojmy jako “tradiční fotograf”, “pořádné focení” atp. Tedy to, co si představujeme, že vlastně svět fotografování obnáší: fotoaparáty, obrazy na zdech, slavná jména všech možných disciplín, velkolepé soutěže a vášnivé diskuse o tom, co je dobře, a co špatně.
Nepochopte mě špatně: mám tento náš svět hodně rád a rozhodně ho neshazuji a rozhodně si nedělám z hrdých členů tohoto stavu legraci (i když, možná trochu ano, snad se nebudou zlobit). Stejně tak samozřejmě platí, že stále bude existovat a jako fotografové si budeme užívat onoho zásadního: že focení je vášeň, kterou bychom za nic nevyměnili.
Nic to ale nemění na tom, že jsme všem zcela ukradení. To, jak si s těmi krásnými foťáky hrajeme a hrát budeme, má v této nové době jen zcela minimální vliv na to, co je fotografování, jak a čím budou lidé fotit a co bude v budoucnu znamenat fotka dobrá a špatná.
Je to dobře, anebo špatně? Za mě rozhodně dobře – a o tom je vlastně tento článek (opakuji, psaný s nadsázkou). Opravdu si myslím, že focení zažívá zlatou éru právě v tom fascinujícím smyslu, že více a více lidí chápe, že focení je především předávání emocí a že existuje bezpočet triků, jak toho dosáhnout.
Že zkrátka přibývá a bude přibývat dobrých fotek.
A že pro fotografy tradiční už ve focení z hlediska planetárního vlastně není moc místo? Nevadí! Jen je dobré se s tím smířit.
PS: A co umělá inteligence? Ta fotografům spíš pomůže
Když jsem tento článek dopsal, začal jsem hledat vhodné ilustrace v mém archivu a fotobankách, které občas platím. Nic moc jsem nenašel, tak jsem řekl, řeknu tzv. umělé inteligenci.
Jak to dopadlo, vidíte sami – první pokus “fotograf ztracený v lese” dopadl poněkud ponuře, další pokus “spokojený fotograf v lese, do něhož svítí slunce” moc kýčovitě. Ale třetí “kresba spokojeného fotografa v zelených kopcích” už byla použitelná.
Co z toho plyne? 1. je to opravdu technicky zcela neuvěřitelné a dechberoucí 2. změní to od základů svět fotografování i grafiky 3. svět focení se nicméně dle mého změní spíše k lepšímu, protože ty přívaly umělých světů téměř jistě posílí oblibu tzv. pořádných fotek.
Zkrátka: o tom vše někdy v dalším článku (který napíšu já, ne stroj, žádné obavy…)
Dobrý den Honzo,
myslím, že jste to popsal velmi pěkně. Můj úplně první fotokurz byl s Vámi někdy v červnu 2019 (uff, to to letí) 🙂 Tenkrát jsem měl novej foťák a po XY letech jsem se vrátil k fotografování. Pamatuju se jak jsme kavárně debatovali o fotomašinách a já bádal jestli jsem neudělal chybu, že jsem koupil APS-C 77D, jestli jsem neměl jít do FF. Vysvětloval jste mi, že to vlastně není důležité, a až budu vidět, že mě v něčem limituje, pak ať řeším jiný stroj. A po těch letech Vám dám za pravdu. Letos v dubnu jsem vlastně přeskočil jednu etapu FF zrcadla rovnou na FF bezzrcadlo. Jsem rád, že jsem Vás poslechl a nechal vývoj na svojí evoluci nikoliv na zbytečné revoluci. 🙂 Proč tenhle obsáhlý úvod, no protože mi to přijde, že i já jsem se vyvíjel, stejně jako se vyvíjí doba. Buď budu brblat v koutku jako zneuznaný umělec a žehrat na osud, který přináší doba a nebo to prostě přijmu jako fakt a jako chlap najdu si svoji cestu. Začátky pro mě byly fakt těžký, a nepřestanu děkovat „čemukoliv, co je nad námi“, že jsem nefotil na analog :-)))) Ty doby už jdou taky pryč, a stále je spousta lidí co na to žehrá a naštvaně se pozastavují nad pojmem „digitální fotokomora“ 🙂 Ale vývoj, prostě nezastavíš a buď ustrneš a nebo tě to nakopne dál. Taky jsem nechtěl platit softwary na úpravu fotek. A nakonec jsem zakotvil nejdříve ZONERU se standardní licencí. Pak přišli s předplatným a taky jsem zůstal. Nakonec jsem čuchnul k LR a následně k PS a teď už i Premiéře. A ani se už nepozastvím na tím, že to měsíčně platím. Protože mi to všechno ohromně pomáhá. Je to jako s ohněm, softwary nejsou mým pánem, ale zdatným pomocníkem. Takže já nezatracuju AI, myslím, že nám se spoustou věcí pomáhají už delší dobu, aniž bychom o tom vlastně věděli. Jenom to teď někdo pojmenoval a patřičně tomu dal marketingové kapky, protože uznal, že už je na to ten správný čas. Ona ta AI je vlastně i v těch telefonech, a myslím, že se dá říct, že i v těch „pořádných foťácích“, jak tomu říkate. 🙂 A když se na to takhle člověk podívá, tak asi není důvod se nad tím jakkoliv rozčilovat. Myslím, že i ona AI má svoje limity prostě proto, že tam není to lidství a ten lidský pohled.
Jsem rád, že se kamarádím s Vaším webem a že mi chodí Vaše články. Děkuji za to, že si můžu přečíst něco normálního od někoho taky normálního 🙂
Mějte se báječně a hodně krásných dní v klidném životě.
Honza
Zdravím, Honzo,
na (ne)krizi fotografie nemám úplně názor. Nejsem na insťáku, ani ve spolcích, ani nefotím za peníze, tak mi ani nepřísluší se nějak extra vyjadřovat.
Mohli bychom se bavit o obrazovém smogu jako součásti informačního/komunikačního smogu nebo o globálních stereotypech krásna a správna, ale hrozí to fujtajbl ponurým filozofičnem.
Jen řeknu, že když nechám stranou fotografii jako veřejně namířenou činnost nebo službu, tak pro mě je důležitá taky jako neveřejná záležitost, bez ambice na jakoukoli publikaci, ale jako taková psychohygiena. A to je moc prima ventil, zaplať pámbu za něj.
Na článek o umělé inteligenci se budu těšit.
Perfektní 👍
👍
Když se berou lidi moc vážně a myslí si, že jsou důležití a nepostradatelní, to je konec úplně všude. Něco dokázat a přitom si ze sebe umět udělat legraci, nesnažit se ostatní vychovávat, ale umět naslouchat a pomoct, nezjištně a když je potřeba to každý neumí. Něco se dá neucit, něco musí mít dáno od Boha. Technologie jsou skvělé, protože nás chtě nechtě posouvají a zlepšují. Jen to není vidět hned, ale z dlouhodobého pohledu to je přirozené. Kdyby tomu tak nebylo, už bysme dávno vymřeli 👍
Zajímavá myšlenky, nějak tak podobně to vidím i já 🙂 Jo, nejdříve se tvrdilo, jak AI (umělá inteligence) vezme práci designerům, fotografům nebo programátorům..a nakonec to všem spíše pomůže. Umělá inteligence není takové zlo, jak se o ní mluví.
Zajímavá úvaha. Vše záleží na úhlu pohledu. Ano, celkově fotografie zažívá zlatou éru z pohledu rozšíření mezi.masy lidi. Technika nebyla nikdy tak dostupná a focení tak jednoduché. Nemusíte vyvovala fotky v komoře a absolvovat složitý proces. Kvalitní foťáky jsou dnes už za pár kaček. Nepočítám mobily. Na internetu se sdílejí postupy jak co vyfotit a vyvolat ve Photoshopu. Dříve se stim člověk trápil rok, dnes to za víkend načte a pak sedne k PC a za večer má hotovo. To je prostě skvělé. Tedy kvalitní technika a postupy jsou dnes dostupné daleko větší mase lidi. Navíc společnost bohatne a tak daleko větší masa lidi si focení může dovolit. Potud souhlasím. Negativní ovšem je, že dělat dnes klasického profi fotografa kterého to má uživit je složitější. Naštěstí mě focení nezivi a je to jen koníček, ale když vidím kolik fotografů na trhu nabízí své služby za peníze a jaké jsou to směšné peníze, tak to musí být fotograf dnes něčím výjimečný aby si výdělel rozumne peníze za normální objem práce. Neříkám že to nelze, jen že je to dle mého dnes složitější.
Článek přesně vystihuje mé pocity nad současným přístupem k fotografování, prostě něco mezi brekem a smíchem, ale ono je to stejně jedno! 😉
Protože, když fotíme rádi a hodně, můžeme si být jisti, že fotíme skvěle! 🙂