Ve fotografování existuje mnoho skvělých principů, které dokáží rychle nadchnout a fungují vždy a všude. Ale pak jsou také pravidla, která lidé neslyší rádi. A fotografům je prostě nevěří. Která to jsou?
Proč jsem sepsal tenhle článek? Protože po všech těch letech psaní o fotografování a školení kurzů pro foťáky i mobily mám v hlavě zcela přesný seznam situací, kdy se při vysvětlování klíčových principů na chvíli vše zadrhne. Protože zazní něco, co lidé nechtějí slyšet anebo si říkají, že tak to přece být nemůže.
Zde je tedy můj seznam pár hlavních nesnadných pravd, snad vás moc nenaštvu.
1. “Tohle vyfotit nejde aneb většinou se fotit nedá.”
Tohle je samozřejmě naprostý král mezi neoblíbenými pravidly fotografování. A ač jsem už docela otrlý, i po těch letech ho vlastně nerad říkám, nerad vysvětluji a nerad popisuju jeho důsledky. Protože – nadsázka stranou – umí hodně lidí zklamat.
Zkrátka: Existuje téměř nekonečný seznam situací, kdy “nejde fotit”. Tedy fotit samozřejmě jde, ale nemá to smysl, protože fotky nebudou stát za to. A není to tím, že dotyčný to neumí, nemá skvělý foťák, ale prostě chybí podmínky pro vznik opravdu dobré fotky.
Dnes ráno třeba nešlo vyfotit Karlův most a Pražský hrad, protože bylo zataženo a světlo bylo opravdu tzv. hnusné. A to se fotit nedá. Tedy ano, dá, ale nemá to smysl. U krajin obecně platí, že jsme z 99 % v zajetí světla a dalších podmínek. A dobrá fotka prostě bez nich nevznikne.
Když po nebohém zaměstnanci z marketingu chce šéf firmy, “aby nějak hezky vyfotil jeho setkání s jiným šéfem u stolu naproti oknu”, jediná férová odpověď zní: Nejde to. Ano, je možné použít externí světla, nějak něco zkusit, ale ani nejlepší fotograf světa v podobné situaci nedokáže vykouzlit použitelnou fotku.
Stejně tak nejde vyfotit mobilem dceru hrající volejbal v nevalném světle školní tělocvičny (technické limity snímače, vždy to bude rozmazané) nebo pořídit mobilem solidní produktový záběr nevelké vázy na e-shop (technické limity objektivu, nejde jít dostatečně blízko).
Ano, vím, co si možná nyní říkáte: Ale zkušený fotograf to přece vše nějak zvládne!
Jenže nezvládne. Zkušený fotograf je zkušený právě tím, že naprosto přesně ví, co kdy jde a nejde. Tedy pokud nebude zbytí, bude se snažit, nějak to nakonec třeba zvládne, ale od první vteřiny bude vědět, viz výše, “tady a teď opravdu dobrá fotka vzniknout nemůže”.
2. O fotce rozhodne z 95 % světlo a kompozice, ne technika nebo úpravy
Co je vlastně klíčem k dobrým fotkám? Odpověď je nesmírně banální, nudná a – v konečném důsledku – pro mnohé nesnesitelná. Zní: dobré fotky záleží na schopnosti fotografa pracovat s dobrým světlem a používat pradávné principy kompozice, tedy toho, jak se do záběru poskládají jednotlivé části.
Jinými slovy: dramaticky méně záleží na tom, jaký foťák nebo mobil kdo má. Aneb jako moc výslednou fotku budeme upravovat.
Abych nebyl špatně pochopen: technika samozřejmě zásadní je a kvalitnější foťák/mobil samozřejmě dává mnohem větší šanci na dobrou fotku. Ale nestačí – protože to opravdu důležité, viz výše, se děje někde jinde.
Stejně tak mnozí opravdu neradi slyší, že úpravy a všechny ty filtry i styly mají opravdu smysl jen relativně malý. Samozřejmě pomáhají a mohou být zásadní (třeba u krajinářské fotky). Ale pomohou jen skvěle vyfocené fotce, protože o fotce se rozhoduje v okamžiku zmáčknutí spouště. Nikdy to není naopak, v lidských dějinách neexistuje jediná blbě vyfocená fotka, kterou by zachránila úprava.
3. Focení je řemeslo, nikoliv umění. Na talentu (skoro) nesejde
Tohle pravidlo je též něčím, co část začínajících fotografů moc nechce slyšet. Ale je to tak: focení je ve většině svých běžných podob hlavně řemeslo, nikoliv umění, v němž se projeví talent.
Tedy: to, co se vám opravdu líbí na fotkách jiných fotografů, je dovednost řemeslná, naučená, okoukaná od generací předchůdců. Nikoliv projev talentu konkrétního fotografa.
Pochopitelně, vlohy a nadání mohou výrazně pomoct, to ano, ale projeví se opravdu až po letech tradiční fotografické cesty plné pokusů, omylů a objevování nesnadných pravd (zejména té, že fotografové jsou obecně ostatním lidem zcela ukradení).
A také platí, že obrovskou výhodu ve fotografování mají ti, kteří se profesně zabývají “tím samým”, tedy architekti, designéři o malířích nemluvě. Ti vše z podstaty své profese řeší to, co fotografové: jak do něčeho potenciálně nudného dostat energii, krásu, emoce.
Ale nic to nemění na tom, že skvěle fotit může každý. Na talentu opravdu (skoro) nesejde. A na čem tedy sejde? Dle mého hlavně na schopnosti jít vpřed a vždy se tak trochu smát sám sobě. Ale to už by byl jiný článek.
4. Mobil mnohdy fotí “lépe” než foťák. Ale foťák vždy vyfotí víc než mobil
Jste zcela zmateni z tohoto mezititulku? Myslím tím to, že správně uchopit světy foťáků a mobilů je docela zapeklité.
První teze: foťákem vždy vyfotíme více než sebelepším mobilem, tak to prostě je, tečka. Ono tradiční “ale” se skrývá v tom, že fotky z foťáků nadále v mnoha situacích vyžadují další dílčí úpravy (třeba u krajinek). Což je zcela v pořádku a kdo chce hezké fotky, dobře to ví. Ale nezkušené nováčky to může zaskočit. Protože u mobilů to je jinak.
Druhá teze: mobily v běžném provozu dávají “lepší výsledky” než foťáky. “Lepší výsledky” znamená, že pokud vyfotíte východ slunce nad Sněžkou, i mobil za 10 000 Kč dá použitelnější výsledky než foťák za 100 000 Kč – stíny budou vytažené, nebe bude hezky svítit, na Instagram dobré. U foťáku musíme do souboru sáhnout, upravit ho, ale pak zase můžeme tisknout na obrovský rozměr, a fotka tedy bude opravdu “lepší”.
Proč o tom píšu? Protože na kurzech focení často vídám účastníky, kteří celý život fotili mobilem, pak si koupili foťáky a těšili se, “jak to konečně bude jiný level”. Ale pak byli překvapení, že to je vše tak nějak jinak – že mobil vlastně “fotí lépe” než foťák.
Plus ano, platí, že mobil nedokáže nikdy nabídnout to, proč vlastně fotím s pořádnými foťáky: radost, vášeň, nadšení. Ale to je také zcela jiný příběh.
5. Ta fotka je hezká, ale ne opravdu dobrá
Pokud čtete mé články delší dobu, tohle pravidlo vám určitě zní povědomě a ano, opakuji ho v textech stále dokola. Prostě se hodí chápat, co to vlastně je opravdu dobrá fotka.
Co tím vlastně myslím? Hezká fotka je to, co nás dokáže na chvíli zaujmout, přitáhnout, vyvolat emoci. Což je fajn a nic proti tomu! 99 % všech fotek, které v běhu dne zahlédneme kolem sebe na všech možných sítích, jsou hezké, protože nás zaujmou. Pak ale zemřou, zmizí, jejich životní cyklus skončí, protože zítra po nich už neštěkne ani pes. Jsou hezké, ne však dobré.
Dobrá fotka v opravdu fotografickém smyslu má ambice žít dále: ať už dechberoucí krajina, ke které se budeme vracet ještě po letech. Nebo nějaká cestovatelská scéna, v níž je schováno mnohem víc než jen obsah jako takový. A má v sobě emoce, příběh, přesah.
Zkrátka opravdu dobrá fotka je ta, která dokáže žít napříč časem a přežije změny v náladách diváků i vrtochy aktuálně módních směrů a formátů. Což může znít trochu akademicky, ale v praxi je to hodně zásadní: dobří fotografové se opravdu poznají podle toho, že dokáží vytvářet dobré fotky – na které se ještě někdo rád podívá i po čase. A je v nich něco více než jen ten krátký okamžik.
Nu ale je tedy pravda, že těch vážně dobrých fotek vzniká málo, opravdu málo…
Ale to také lidé nechtějí slyšet…
Dobře vystiženo. V podstatě je to tak. Lidé si ale rádi masírují ego.
Díky za komentář! JR
Pokud chci dobře vyfotit objekt v místnosti, použiji pak k jeho osvětlení dva stejné světelné zdroje proti sobě. Dobré je si to předem vyzkoušet, zda se obraz „nevlní “ v objektivu fotoaparátu. Někdy je třeba i vyměnit druh žárovky v osvětlovací lampičce. Aby bylo světlo měkké, doporučuji před zdroj světla umístit menší bílý deštník.
Dobrá fotka vznikne skutečně, pokud se lze k danému modelu, nebo i v krajině co nejvíce k objektu přiblížit. Pak je třeba též i předtím někdy požádat o povolení k fotografování.
Rozhoduje i též zda používáme k tomu pomocný stativ, opěrný tripod . Ideální doba pro focení je tzv. „zlatá hodina fotografa“ kolem 16.00 odpolední, kdy je slunce obvykle nejvíce silné svými paprsky. Obtížně se fotí obyčejným fotoaparátem noční velmi vzdálené objekty jako je i pouhý odrazem slunce ozářený měsíc. To už chce dost trpělivosti ho udržet v záběru.
Zdravím a díky za komentář – já tedy lidem spíš radím obejít se bez stativu, protože pro většinu záběrů je prostě lepší mít možnost rychle měnit úhel záběru, ale samozřejmě pro určitý typ fotek (krajina, noční fotky) se hodí převelice… JR
Prvního pravidla by se měli držet i kameramani filmů a seriálů v ČT, a nebo je k tomu nenutili režiséři jako ten váš šéf z příkladu. 😉
Děkuji, zajímavý článek. 🌹 Jana Zajda13
I já díky! JR
Ten první bod bych bral s rezervou, protože u fotky hodně záleží, proč ji vlastně fotím. Mám starší fotky z kinofilmů, které jsou nekontrastní, lehce rozmazané apod., ale mají pro mě svou cenu tím, že zachycují třeba nějaký rodinný okamžik, který už se nebude opakovat.
To samozřejmě souhlasím… JR
Velmi pěkně napsaný článek. První důležitou vlastností fotografa je umění dívat se na svět. V mnoha případech to zachytí mobilem, neboť ho má zrovna s sebou, lepší fotoaparátem, když ho má s sebou. Kolikrát se člověk dostane na úžasná místa, ale v nevhodnou dobu nebo s nevhodným počasím. A tak dávám plně za pravdu Vašim pravidlům. Opravdové focení (sám fotím krajinu) je hodně o plánování, sledování počasí. U street fotografii zase o pohotovosti a umění se dívat. Studiové fotografování je podle mne nejvíce o řemeslu. Umět nasvítit scénu, naaranžovat předmět focení. Děkují za Vaše články, dlouhodobě je sleduji a líbí se mi i Vaše bourání zažitých názorů.
I já moc děkuji za komentář! A držím palce, ať se daří! JR
Páčia sa mi vaše články. Prinášate zaujímavosti ktoré si bežne fotograf ani nevšimne. S týmto článkom súhlasí s tou istou výhradou čo krásne napísal vo svojom komentári Jirka B.. Som fotograf amatér ktorý 35 rokov fotografoval udalosti vo našej veľkej dedine a prinášal ich v miestnych novinách vo forme reportáži a dokladal ich ku kronike aj ako dokument. Chcem aj ja zdôrazniť, že ku tomu, aby ste zachytil ten rozhodujúci moment, musíte ísť na blízko „na telo“ a fotiť širokouhlo až ultraširokouhlo a potom riešiť nezabúdať na OREZ, ktorý často prekvapí svojím nečakaným výsledkom. Orez sa týka najmä fotiek snímaných teleobjektívom. Veľkú úlohu hrá kvalita skla objektívu na protisvetlo a kvalita rozostrenia. Dobre je mať tiež číp s vysokým rozlíšením.
Vlado, díky za komentář a ano, zmiňuje možná jeden z nejzásadnějších principů dobrého focení: dostat se blízko, „na dotek“, což ale mnozí neslyší rádi, protože jít blízko třeba na ulici je docela obtížné. Ale bez toho se fotky prostě obvykle nepodaří… Ať se daří! JR
Dobrý den.
Je mi 77 let a fotím již cca 65 let. Začínal jsem s tátovou Leicou, přes deskáče, Praktisix, Praktiky, Nikony a až teď Fuji. Od filmu k dogitálu. Takže základy fotořemesla mám. Souhlasím bez výhrady s bodem 5 a 3. Bod 1 je v rozporu s bodem 5. Pokud bude na fotce příběh, silný motiv, nikdo nebude řešit to, že fotka vlastně „nešla“ vyfotit podle bodu 1.
Myslím, že jsem (vychován filmem) na bod 1 často doplatil. Moje manželka fotí superzoomem a mobilem, a tzv dokumentuje. Tam kde jsem vyhodnotil, že nestojí za to stisknout spoušť, zdařila se jí emočně nabitá fotka.
Mimochodem správným ořezem (což je řemeslo hraničící s uměním) můžeme i jinak zdánlivě fádní fotku donutit promluvit. Takže neberte bod 1 vážně a stiskněte spoušť. Třeba se na fotce šéf před oknem stane jen dekorací akce za oknem 🙂
ps : novinky od Vás odebírám a Vaše články už řadu let s potěšením čtu
Moja skúsenosť aj názor sú veľmi blízko k Vašim p.Jirka a niekedy oceníme fotku až po dlhšom čase, akoby „dozrela“.
Vlado K.
Jirko, moc díky za komentář a samozřejmě souhlasím: emoce dokáže zachránit skoro každou fotku. Já to myslel tak, že začátečník žije v dojmu, že prostě fotit nějak jde vždy: a že tedy to centrum Říma v srpnovém poledni nějak vyfotit musí. Zkušenější fotograf tuší, že to je bude hodně těžké, až nemožné… Ať se daří! JR
Človeka niekedy ani nenapadne,že je to tak jednoduché a pritom zložité,dobrý článok👍
Díky moc!
Opět skvělý článek.Přínosný a pravdivý,jako vždy.Těším se na další a děkuji za tento skvělý web.
Pavle, moc děkuji za pochvalu! JR
Krásně napsáno, nedá se jinak než souhlasit.
Děkuji a dobré světlo přeji! JR
DOBRÝ ĆLÁNEK — PLNE SÚHLASÍM
Díky moc! JR